Čarodějnice

VI.

Magdalena ležela v teplé světnici a pomalu otevírala oči. Nevěděla, kde je a nechtěla možného nepřítele varovat, že se už vzbudila. Když oči mírně pootevřela, u krásného mladého muže. Někoho jí připomínal, ale nemohla si vzpomenout koho. V hlavě jí stále bolestně tepalo a kotník měla pravděpodobně zvrtnutý. ,,Tak jste se vzbudila?'' ozval se velice příjemný, zvučný hlas z rohu světnice, kde byla kuchyň. Magdaléna se rozhodla, že předstírat spaní by bylo stejně hloupé a odpověděla: ,,Ano, vzbudila jsem se. Kde to jsem? A kdo jste vy?'' ,,Jste stále v Manštadu, u mě doma jste v bezpečí. Můj dům leží vedle té skály, u které jsem Vás včera našel. Bál jsme se, že jste mrtvá. Naštěstí jste nebyla,'' řekl s úsměvem a pokračoval, ,,a já jsem Lukáš, ten voják, kterému jste včera zachránila život a on by vám chtěl za to velice poděkovat.''

Aha, tak tohohle kluka mi připomíná, vzpomněla si. ,,Aha, jo, rádo se stalo. Vlastně je to vyrovnané, vy jste mě dnes taky zachránil. A také bych Vám za to chtěla moc poděkovat.'' odpověděla Magdalena. A on s úsměvem odpověděl: ,,Neděkujte, takové krásce jako vy by pomohl každý. A ještě jste mi neřekla své jméno...'' ,,Děkuji, ale já nejsem krásná. Jmenuji se Magdaléna a bydlím tady v Manštadu.'' ,,Ale jste krásná, a nehádejte se. Jinak je potřeba, aby jste tu alespoň do zítřka zůstala. Kotník by měl být už dneska v pořádku. S hlavou to bude asi horší, minimálně dnes bude bolet. Ale řekl bych, že máte jen lehčí otřes mozku. Zítra Vás klidně pustím domů. Jinak už je hotová snídaně.

Snídaně byla výborná, Magdalena byla zvyklá na suchou chlebovou placku s vodou. Tady měla chlebovou placku s domácím sýrem, listovým salátem a kávou. ,,Je to výborné, moc děkuji. Ale obávám se, že domů už se vrátit nemůžu.'' řekla trochu se strachem Magdaléna. ,,Co? Proč? Abych nezapomněl, pro ty vaše věci jsem vylezl, když jsme Vás našel. Dal jsem je do předsíňky. Co jste vlastně dělala na té skále?'' odpověděl trochu podezíravě Lukáš. ,,Je to složité, ale řeknu Vám to. Před třema dny jsem šla na lov a potkala syna starosty. Prožili jsme spolu krásný den a kousek, a když jsme se loučili musela nás vidět Berta, dcera Petra, poradce starosty. Otec Maxe, to je ten syn starosty, a Berty domluvili těm dvěma svatbu. Jenže Max Bertu nemiluje, spíš naopak. Ale Berta si myslí, že za to můžu já. A obžalovala mě z čarodějnictví, dnes mám jít na předem prohraný soud. Proto jsme musela utéct, chtěla jsem přelézt hradby, ale zaútočili loupežníci, tak jsem běžela až sem.'' dovyprávěla Magdalena. ,,Aha, schovám tě tady. Pomůžu ti se odtud dostat. Jestli chceš, tak klidně dnes v noci. Ta Berta je asi pěkná můra, co?'' ,,To je. Děkuji, ale neměl bys mi pomáhat. Mohli by tě taky zajmout.''

Najednou se ozvalo zaťukání. Oba ztuhli. ,,Rychle schovej se tady do skříně. Snad to nejsou vojáci.'' pošeptal Lukáš. Magdalena rychle vyskočila z postele a až pozdě si uvědomila, že má vyvrknutý kotník a na sobě jen trochu delší lněnou košili. Lukáš se na ní ohromeně podíval, pak mu došlo, že se chová nevhodně a šel ke dveřím. Magdaléna za sebou zavřela dveře skříně, a téměř zároveň otevřel Lukáš dveře jeho malého domu. ,,Dobré ráno,'' pozdravil nějaký hlas , ,,není tu ta dívka, Magdaléna? Stopy vedou sem, ale nevím, co by dělala právě tady. Jsem Maxmilián I. syn starosty a hledám jí, protože dnes v noci zmizela.'' ,,Tak to jste vy. Pustím Vás sem až za chvilku, musí se připravit. Zažila těžkou noc a určitě nechce, aby jste jí viděl takhle.'' Na to Max nebral ohled a hned, jak zjistil, že Magdalena je vevnitř vtrhnul tam a rozhlížel se. Jeho pohled padl na velkou skříň na levé straně. Přišel k ní a otevřel. Když Magdalena uviděla, že nový příchozí je Max, rychle vyskočila ze skříně a vpadla mu do náruče, a to doslova, jak byla šťastná, že ho vidí, znovu zapomněla na poraněný kotník a upadla.

Max se usmíval a hladil jí po vlasech. ,,Už je to dobré, já tě ven dostanu.'' ,,Tak to budeme dva,'' řekl Lukáš trochu ostřeji než měl v úmyslu. Ale Magdalena se mu moc líbila a byl zklamaný, že má někoho jiného. ,,No Magdaléno!.....Co to má znamenat?'' řekl trochu rozhořčeným hlasem Max, když uviděl v čem je oblečená. ,,Maxi, já ti to vysvětlim...'' ,,Tady není, co vysvětlovat.'' Teď se do toho přidal ještě Lukáš: ,,Ale je, Magdaléna byla celá mokrá, kdybych jí nechal ty mokré věci, mohla by umřít.''