Čarodějnice

X.

,,Ahoj Maxi. Kde si byl, tak dlouho? Snad tě nezdržela Berta?'' pozdravil vesele Matyáš. ,,Ještě ty začínej. Musel jsem s ní jít na rádoby romantickou procházku. Bylo to strašný!! Políbila mě! Chápeš?!! To je tak hrozně nechutné!" řekl naštvaně Max. ,, No to je. Promiň, nevěděl jsem, že....prostě...ses zdržel opravdu s Bertou " ,,No jasně Matyáši. Víš ty vůbec někdy něco? Došlo ti, že Max by nikdy nepřišel pozdě na schůzku, kde se bude řešit záchrana Magdaleny?! Přemýšlej někdy!" vybuchla Alexandra. ,,Óóó, díky za radu. Pokusím se někdy přemýšlet. Vypadá to jako zajímavá činnost," odpověděl ironickým hlasem Matyáš a pokračoval, ,,byl to vtip, ale uznávám, že teď na ně není vhodná chvíle. Tak, co jste vymysleli ohledně toho záchranného plánu? A je něco nového s Magdalenou?" ,,Konečně normální otázka!" zvolal Max a vyprávěl přátelům, jak na tom Magda je, a co jí Berta udělala. ,, Ta Berta je vážně potvora, co? No nic, nevadí. Mám plán...napíšeš smetanou vzkaz pro Lukáše. Až uschne nebude tam nic vidět. Musí dát ten papír nad oheň, aby se mu ta zpráva ukázala. Samozřejmě řekneš Bertě, že chceš poslat vzkaz Lukášovi, dolů se podepsat a namalovat ohýnek normálním inkoustem. Berta si bude myslet, že to je provokace a ten ohýnek naznačení jeho smrti. Doufám, že Lukášovi dojde, co ten oheň znamená. Teď ještě vymyslet, co na ten vzkaz napsat, bude tam napsaný plán jeho útěku. Ale jak se odtud dostane to nevím." vysvětlil svůj plán Matyáš. ,, To je úžasné! Díky Matyáši. Ty jsi vážně génius. Promiň, mi to podráždění na začátku. Co to kouzlo se smetanou? Jak jsi na to přišel?" zvolal nadšeně Maxmilian. ,,Rádo se stalo," odpověděl Max s úsměvem a pokračoval, ,, to je v pořádku, já tě chápu. A to se smetanou není žádné kouzlo. Ve čtvrtek jsem hodně přemýšlel nad tím, jak vše provedeme, byl jsem doma a trochu mimo, to jsem vždycky, když se něco snažím vymyslet. Vůbec jsem nedával pozor, co dělám a převrhl jsem misku se smetanou na pergamen, kounul jsem se, kde je politý, jestli ještě půjde použít a zjistil jsem, že ne. Tak jsem ho hodil do ohně a sledoval, jak hoří a uvědomil jsem si, že ta část politá smetanou zhnědla a shořela dřív než zbytek, v tu chvíli mě napadlo, že přesně něco takového potřebujem pak stačilo jen domyslet podrobnosti. A co tam teda napíšem?",,Tak já nevím, třeba...

Ahoj Lukáši, jsme rádi, že Tě napadlo, jak rozluštit náš dopis. Ano, je to docela komplikované, ale věci se teď hýbou jiným směrem. Dělám, že si chci vzít Bertu...Věř mi, být ve vězení je mnohem lepší, než s ní chodit na romantické procházky a podobné nechunosti. Až bude den zásnub snad se mi povede osvobodit Magdalenu. Teď, ale k Tobě. Do košíku s jídlem Ti dám buď meč, kyselinu, nebo provaz. Nevím, kdy to bude je dost složité ti poslat dopis natož tohle. Nejpravděpodobnější je, že Ti pošlu kyselinu s provazem..nějakou výmluvu už vymyslím. Být Tebou nestojím v noci moc u okna, mohlo by tam možná něco přistát. A hlavně...dobře kontroluj obsahy lahví, které Ti posílají, v jedné by mohla být kyselina a ta by Tě zabila, kdyby si jí vypil. Na to jsem vlastně zapomněl, tu kyselinu lij na železné tyče v okně. Měla by je rozpustit. Ale opravdu si dávej pozor na to, co piješ. Předpokládám, že máš spoustu otázek. Ty Ti zodpovíme až se setkáme. Nevím, kdy to bude. Důležité je hlavně, aby ses dostal pryč z města. I když bychom uvítali pomoc při záchraně Magdaleny. To je na Tobě. Kdyby si chtěl pomoct, buď příští čtvrtek na druhé straně jezera. U největšího kamene, co tam najdeš. Mělo by se to snad stihnout, ale nevím. Měj se krásně...i když to asi nejde ve vězení..Tak zatím Lukáši, drž se.

Max

..to by šlo, ne?'' dopověděl svůj návrh Max. ,,Dobře, tak já to napíšu. Abych taky něco udělala.'' nabídla se Alexandra, které teď bylo líto, že Matyáše na začátku seřvala. ,,Díky, ale asi to napíšu sám na hradě. Nesmím se s Vámi teď moc stýkat. Bylo by to nápadné, a obětovat další noc jen kvůli tomu, abys mi dala napsaný papír je zbytečné.'' odmítl její nabídku Max. Alexandra jen kývla, věděla, že má pravdu on. ,,Tak další schůzku dáme až u největšího kamene za jezerem? Jsem si téměř jistý, že Lukáš přijde.'' zapojil se znovu do rozhovoru Matyáš a Max odpověděl: ,,Tak jo, je zbytečné se scházet dřív. Plán na Magdaleninu záchranu probereme až tam. Díky za Vaší pomoc. Teď už musím, za chvíli začne svítat a mě si nikdo nesmí všimnout. Tak zatím a ještě jednou děkuju,'' a zamával. Matyáš i Alexandra mu zamávali a pak mezi nimi nastalo ticho. Ani jeden nevěděl, co má říct. ,,Nepůjdeme taky?'' prolomila ticho nakonec Alexandra. ,,Jo, jo, doprovodím Tě domů a pak půjdu také..'' navrhl Matyáš. ,,Děkuju, ale dnes ne. Stále nemáš zhojenou tu nohu. Můžeme jít spolu, ale až se naše cesty budou rozcházet, půjdeme každý svojí cestou. Jinak se moc omlouvám, že jsem na tebe na začátku, tak křičela. Promiň.'' ,,To je v pořádku. Ale upřímně, jsme rád, že jsi odmítla mou nabídku. Ta noha je každý den lepší a lepší, příští čtvrtek už bude snad zhojená, ale zatím bolí. Myslím, že už je v pořádku, ale když na ní stoupnu, tak hrozně bolí, natož když chodím. Ještě, že tu je můj kamarád Lajt.'' dopověděl Matyáš, a jakmile se ozvalo slovo 'Lajt' uslyšeli za jejich zády tiché zařehtání. ,,To mě těší, že i přes takovou bolest si mi nabídl tvůj doprovod.'' řekla Alexandra ,,To by měl udělat každý správný gentleman.'' odvětil s potutelným úsměvem Matyáš. Saša se usmála, oba vylezli na své koně a mlčky ujížděli do Manštadu.