Čarodějnice

XV.

Za pět minut sedm se Lukáš omluvil a odešel do Markovi pracovny. Prvně zaťukal, a když se ozvalo dále, vešel.

,,Vítám tě tady, Lukáši. Posaď se. Dáš si něco k pití, nebo k jídlu? ''

,,Děkuji za nabídku, pane. Ale najedl jsem se už na hostině. ''

,,Víš Lukáši, nevím, kde začít. Ale asi se pokusím začít takhle, naše jednotka je slabá, příliš slabá na to, aby ubránila Salzburg, máme sto padesát vojáků na hradě a sto padesát tady. Je jich dost, ale jsou naprosto k ničemu. Co myslíte, je chyba na straně vojáků, nebo generála? ''

,,Máte pravdu, pane. Vaše jednotka je slabá, ale ne k ničemu, máte alespoň vojáky, stačí je vycvičit. A v první řadě je chyba na straně generála, je sice milý a hodný, to nevadí, ale musí být zároveň přísný a získat si respekt. Vojáci musí poznat, že je dobrý člověk a přísný velitel a také by se měl podílet na zátěži s vojáky, účastnit se běhů a při cvičení vojáky opravovat, ne si sednout a jen je slepě sledovat. ''

,,Slepě sledovat? Zajímavý pojem. ''

,,Ano, myslím to tak, že se na vás kouká, ale zároveň vás nevidí. Nevím, jestli to chápete? Nedokážu to moc vysvětlit. '' odpověděl Lukáš.

,,Myslím, že tě chápu. Já vím, ten nynější generál není zrovna ideální. Vlastně jako generál nestojí za nic. Jmenoval ho ještě můj otec, je hodný, ale sám je rád, že rozezná jeden konec meče od druhého. Asi mu budu muset přidělit novou funkci. Asi ho udělám správcem našeho domu. A nynější správce mi bude pomáhat s úředními věcmi. To je ale vedlejší. Otázka je, koho pasovat na generála. A já jsem si myslel, že bys třeba mohl být generálem ty. Pokud bys chtěl. Mohl by si bydlet samozřejmě natrvalo tady. ''

Lukáš zaskočený takovou nabídkou chvíli nic neříkal. Nakonec se vzpamatoval a řekl: ,,Víte, pane, já nevím. Je mi šestnáct. Vaše nabídka je pro mě velkou ctí. Ale budoucnost je teď nejistá. Budeme zachraňovat Magdalenu. Bude nás jen pět. A jediný, kdo může padnout, jsem já. Já nikomu chybět nebudu. Nemám rodiče, příbuzné ani manželku. Mám sice přátele, ale jsou to dva páry, takže ani jeden z nich nesmí zemřít. Věřím, že v tom zmatku, by se nám mohlo povést Magdu vysvobodit, ale nejsem si jistý. Potom odjedeme do Anglie, dokud se to tady nezklidní. Až se vrátím, byl bych rád generálem, ale za tu dobu se toho může spoustu stát. Můžete najít lepšího generála, než bych byl já. ''

,,To je mi líto. Na věku mi nezáleží. Ale rád počkám. Obávám se, že lepšího generála, než tebe nenajdu. Počkám dva roky. Pokud se nevrátíš, najdu snad jiného. Prozatím dám generálovi tvé rady. Děkuji. Jestli chceš, už můžeš jít. Máš přece jen venku hostinu a ta hezká služebná na tebe jistě čeká. '' dodal s úsměvem Marek a jeho úcta k muži sedícímu naproti stále více a více narůstala.

,,Vojáci by mě v šestnácti letech neposlouchali. Rád se sem vrátím. Už půjdu, ale ne na tu hostinu. Nemám na ní náladu a v tuhle dobu už tam bude většina lidí opilá. To mi ještě připomíná jednu věc, chtěl bych dát generálovi ještě jednu radu. Ty běhy jsou dobré, ale nebudou za ně žádné ceny ani následující hostina, vyhrát ten běh není nic těžkého. A na té hostině se akorát všichni opijí, to vojáci, kteří mají disciplínu, dělat nesmí. A ještě něco, budíček musí být v šest hodin ráno, v sedm snídaně a před ní krátká rozcvička, pak cvičení až do oběda, po obědě nejvíce hodina pauza a až do šesti další cvičení a večeře, mezi tím někdy svačina. Potom tak hodina cvičení a můžou jít spát. Alespoň jednou za týden noční cvičení a v neděli jen dvouhodinové cvičení, aby nabrali síly. ''