Čarodějnice

VIII.

,,Ahoj,tak co, jak ti je? Mám pro tebe špatnou zprávu.'' oznámila smutně Alexandra. ,,Já jsem v pořádku, ale nechceš mi říct, že se Magdaleně nepodařilo utéct.'' odpověděl zklamaně Matyáš. ,,Víš no, šla jsem ke skalám a z jedné ulice jsem uslyšela nějaký hluk. Zpomalila jsem a koukla jsem se, co se tam děje. Byl tam zajatý Max, Magdalena a ještě nějaký kluk, který se jmenuje Lukáš. Okolo leželo asi sedmnáct vojáků. Jen tři stály a jeden měl luk. Max s Lukášem se asi vzdali, když viděli, že jí sestřelili. Maxe asi pustí, ale Lukáše asi zajmou a možná i popraví, chtělo by jim nějak pomoct. Pravděpodobně Magdalenu sestřelili, když lezla nahoru. Obávám se, že byla v docela velké výšce. Vlastně, ten generál říkal něco, jakože neví jestli vůbec žije, ale pak řekl, že se probírá. Každopádně je těžce zraněná. A je téměř jisté, že ji odsoudí.''

Chvíli bylo ticho. Ani jeden z nich si nedokázal představit život bez Magdaleny. Matyáš ji sice neznal, ale věděl, že to musí být pozoruhodná dívka, když Max se do ní zamiloval a byla to nejlepší kamarádka jeho dívky.

,,Ne, to není možné! Tomu nevěřím. Je to přece Magdalena. Musíme jí zachránit.'' rozhodně řekl Matyáš.

Někdo zaťukal na dveře. Oba ztichly. Matyáš nevědomky spustil ruku k jílci meče. Alexandra též. Pak se ozval naléhavý hlas a oni poznali člověka stojícího za dveřmi a otevřeli.

,,Ahoj,'' řekl zklíčeně Max a pokračoval, ,,zajali Magdalenu. Prvně běžela k hradbám, ale město napadli loupežníci a ona tudy nemohla projít. Běžela na druhý konec města a tam lezla po skále, jenže pak spadla dolů a omdlela. Našel jí jeden voják, kterému tu noc zachránila život před jedním loupežníkem. A pak..''

,,Víš Maxi, my tohle všechno víme.'' řekl mírně Matyáš. Max už se nadechoval k otázce, ale Alexandra ho předběhla a vysvětlovala dál ,,Matyáš v noci spadnul ze střechy a já ho našla, dal mi tvůj dopis a já ho donesla Magdaleně. Potom jsem se vrátila a ráno jsem doprovázela Matyáše domů, potkali jsme vojáka, který říkal něco o tom, že se nesmí jít blíž k hradbám, Matyáš se ho zeptal a on řekl, že město napadli loupežníci. Napadlo nás, že Magda v tom případě musela jít ke skalám. Domluvili jsme se, že bude asi lepší, když on půjde domů sám a já zjistím, co se stalo. Šla jsem směrem ke skále a tam jsem slyšela hlasy. Podívala jsme se opatrně za roh a zahlédla jsem vás. Slyšela jsem téměř celý váš rozhovor. Jinak je Magdalena v pořádku, že jo?''

,,Aha, to jsme rád. Alespoň vám to nemusím celé vypravovat. Magdalena je zatím v pořádku. Teda, jak se to vezme. Je docela dost zraněná. Má probodnuté stehno a jednu ruku šípy. A pravděpodobně má zlomenou nohu, ruku a pořádný otřes mozku. Je trochu mimo, věděla, co se děje, jenže generál rozhodl, že musí jít sama. Pomohl jsem jí vstát, když stála usmála se na mě, smutně, ale byl to úsměv. Chtěla jít, jenže se jí podlomila ta zlomená noha a jeden voják uznal za vhodné jí za to pořádně bouchnout. Už tak se kymácela, ale jak jí ten voják bouchnul ztratila rovnováhu a zůstala ležet. Chvíli jsme se báli nejhoršího, teda alespoň já a Lukáš. Naštěstí dýchala. Generál nakonec usoudil, že jít nemůže. A povolili mi jí nést, tu chvíli už byla úplně mimo, na konci cesty se začala probírat a sotva mě poznala, nevěděla, kde je ani, co se děje Jakmile jsme došli do hradu, jako první jsem zahlédl ten škodolibý, zlomyslný úsměv Berty, a oni chtěli, aby byl rovnou soud. Naštěstí jsme uhájil ještě jeden den, takže bude až zítra. Podle soudních předpisů musí být zadržený čistý a bez vážných zranění, která by mohla způsobit, že zadržený nemluví pravdu. Berta s jejím otcem byly opravdu naštvaní, ale nakonec usoudili, že to ničemu nevadí. Magdalenu jsem ošetřil, stále je mimo, ale zítra by jí podle lékaře mělo být lépe. Rány má obvázané a vše zlomené narovnané. Zítra bude ten předem prohraný soud. Musíme ji odtud dostat, co nejdřív. Teď je uvězněná v nevyšší věži. A Lukáš, s ním je to ještě možná horší. S ním soud proběhnout mohl. Je už odsouzen. Opravdu mě překvapil, celou cestu dělal nějaký vtipy, zřejmě chtěl pozvednout náladu Magdaleně. Zvláštní bylo, že pokračoval, když byl souzen a následně odsouzen stále povídal nějaké vtipy, i potom, co tam Magdalena nebyla, zřejmě ta radost z toho, že naštval vojáky byla mnohem větší než ta bolest když ho bili.. Za týden má být upálen. Musíme oba zachránit. Nevím, jak ale prostě musíme.'' Novinka o Lukášovi zaskočila hlavně Alexandru, ten veselý mládenec byl velice milý a nelíbila se jí představa, že zemře, tak mladý. ,,Něco vymyslíme.'' snažila se ho potěšit. ,,To doufám'' odpověděl smutně Max. ,,Třeba už ani nebudeme muset. Je tu jedno řešení. Můžeš si vzít přece Bertu,'' ,,Cože?! Zešílel si?!'' vykřikl zároveň Max i Alexandra.

,,Ne, nemyslím to doslova. Opravdu bych nechtěl aby sis jí vzal. Ale mohl bys dělat, že si jí chceš vzít, výměnnou za to, že Magda s Lukášem budou upáleni až po svatbě jako tvůj svatební dárek pro ni. Je to nechutná představa, ale jí by mohla uspokojit. Potom...,, řekl Matyáš a na chvíli přemýšlel, pak se jeho tvář rozjasnila. Jeho dva přátelé okamžitě poznali, že dostal nápad a těšili se až jim ho sdělí, on to na nich poznal a pokračoval, ,,až budete před zásnubami bude předpokládám oslava, ta by se mohla konat třeba za měsíc, namluv jim, že se chceš s Bertou ještě víc seznámit, že nechceš žádný unáhlený vztah, jako by byl ten s Magdalenou. Okolo první nebo druhé hodiny v noci oznámíš překvapení. Většina vojáků už nebude , kvůli oslavám při smyslech a s těma dvěma, co hlídají věže si snadno poradíš. Ostatní už budou ospalí, sluhové budou venku obsluhovat, takže hrad by měl být prázdný. Jakmile to oznámíš vběhneš to západní věže. Tam budu čekat já, budu úplně nahoře a až tě uvidím vylézat z okna směrem od hradu, budu vystřelovat barevné světlice. Budu je vystřelovat, tak půl hodiny, pak je to omrzí. Do té doby musíš přelézt ze západní věže do jižní. Tam, kde je zavřená Magda. Osvobodíš ji, ty tam vlezeš nejnižším oknem, kde ještě nejsou mříže a odtud i vylezete. Venku na vás budou čekat koně. Nasednete na ně, a co nejrychleji pojedete k jezeru. Tam pro vás bude přichystaný vor. Snad tam budete moci přejet i s koňmi. Pak zase nasednete na koně a pojedete, co nejrychleji pryč. Nebo možná bude lepší, když koně necháte tady a další koně na vás budou čekat na konci jezera. Docela jednoduché, ne?''

,,Matyáši, to je skvělé! Myslím, že pokud dokážu hrát tu nechutnou hru, přesvědčím je, že Berta se mi opravdu líbí. Ona i její otec jsou dost natvrdlý.'' odpověděl nadšeně Max. ,,Počkej, ne tak rychle. Zapomněli jste na Lukáše! Toho tam necháte?! To jste tedy opravdu skvělí přátelé.'' Matyáš se zamračil. Nelíbilo se mu, že Alexandře tak záleží na Lukášovi, na druhou stranu měla pravdu. Opravdu na něj zapomněli a nemohli ho tam takhle nechat, teď ještě, jak ho odtud dostat. Hodně by pomohlo, kdyby měli k útěku ještě jednoho pomocníka a na Lukáše by se mohli bezvýhradně spolehnout.

,,Něco vymyslíme.'' řekl nakonec. ,,Mám takový nápad. Náš hradní léčitel má spoustu různých látek. Má takovou páchnoucí kyselinu. V pohodě zvládne rozpustit železo, ale pokud by se rozbila rozpustí i kůži, je dost nebezpečná. A léčitel jí má málo, ale můžu jí přelít a tu sklenici rozbít, aby to vypadalo, že se rozbila a nalít na zem nějakou jinou kyselinu, která bude o něco bezpečnější, ale musí dokázat rozpustit kameny. Pak napíšu Lukášovi lísteček do koše s jídlem a dám mu k tomu tu kyselinu. On může začít pomalu rozpouštět a další den mu pošlu lano v koši s jídlem a on může vylézt pryč.'' dovysvětlil svůj plán Max.

,,No já moc nechápu, jak může kyselina rozpustit železo, ale když to říkáš...'' řekla zmateně Alexandra a Matyáš stejně zmateně přikývl. ,,Už asi budu muset jít a začít hrát to odporné divadlo. Ale pokud je to jediný způsob, jak zachránit Magdalenu a Lukáše, tak to klidně udělám. Můžeme se sejít někdy příští týden, abychom se domluvili? Ale musí to být tajné.'' ,,Určitě můžeme, tak v pondělí ve tři hodiny v noci pod Kaštanem?'' navrhla Alexandra strom, který znali všichni. Když byli menší často na něm sedávali a povídali si až do pozdního večera. Nechtěli, aby někdo věděl, o jaký strom jde, takže mu začali říkat Kaštan, přestože to byl dub, a tento název už mu zůstal. Matyáš kývl na souhlas, Maxmilián také kývl a rozloučil se.