Čarodějnice

VII.

Alexandra prvně běžela k hradu. Zjevně tam vládl zmatek, ale nebylo vidět, proč. Magdaleny kamarádka si myslela, že bude lepší to ani nezjišťovat. Bylo by docela nápadné, kdyby přišla k hradu a každého se ptala ,,Co se stalo?'' Navíc je celkem logické, že když někde je zmatek, tak pravděpodobně ví jen pár lidí, co se děje. Jinak by tam přece nebyl zmatek.

Po chvíli váhání se rozhodla jít nejbližší cestou ke skalám. Chtěla se rozběhnout, ale mezi pokojně chodícími měšťany by to bylo příliš nápadné.

Teď se Saša rozhlížela, jestli někde neuvidí nějaké stopy po Magdaleně. Nikde nic. Když popošla ještě kousek uslyšela hádku a přišlo jí, že hlas jednoho hádajícího se muže zná. Ano, byl to Maxmilián. Nevěděla, odkud hlas přichází, prvně se podívala doprava, nic, doleva, nic. Podívala se rovnou krátkou ulicí dopředu, nic. Rychle se rozběhla na konec ulice a v tu chvíli je uviděla. Jeden voják, zřejmě generál, jak se dalo soudit podle docela velkého pivního břicha se ještě s jedním vojákem smál asi nějakému hodně špatnému vtipu, který na tváři druhého vojáka vykouzlil jen umělý, kyselý úsměv. Pak se ozval další hlas. Alexandra stála za rohem domu a teď už zřetelně slyšela všechny hlasy. ,,Moc vtipné, kapitáne. I můj kůň dělá lepší vtipy než vy. Okamžitě nás pusťte. Jménem starosty města vám to nakazuji! Nemáte právo držet mě svázaného, starosta města je o několik míst nad vámi. Stejně mě budete muset pustit.''

Maxmilián, došlo Alexandře, ale kde je Magdaléna, třeba utekla a generál, proto zatkl alespoň Maxmiliána, doufala. Její myšlenky, ale přerušil generálův hlas, a také zničil její naději. ,,Tebe možná budeme muset pustit. Ale i bez zbraně můžeš být nebezpečný. Raději tě takhle nechám svázaného. Za ty zraněné vojáky tady s tvým kamarádíčkem zaplatíš. Nejlepší je, že jste stejně nic nedokázali. Tu čarodějnici stejně máme. Lady Berta bude mít ohromnou radost. Doufala, že se budete bránit. Abychom jí mohli zranit. To se povedlo, že? Jeden šíp v noze, druhý v lokti a ještě je pořádně omlácená o tu skvělou skálu, na kterou ráčila vylézt. Vlastně ani nevím, jestli žije. Lady Bertě by ovšem vůbec nevadilo, kdyby nežila.'' ,,Ta odporná sketa!'' ulevil si Max. ,,Říkal jste něco, pane?''řekl přehnaně milým hlasem a dal velký důraz na slovo, pane. Zřejmě si užíval pocit nadřazenosti vůči synovi starosty.

Alexandra znovu opatrně pohlédla za roh. Tentokrát se podívala lépe a uviděla, že okolo Maxe a generála leží nejméně tucet vojáků. A jak si všimla pár vojáků se právě zvedalo ze země. I z Alexandry stanoviště byl vidět v jejich očích zmatek. Většina z nich si bolestě svírala místa nad uchem, kam zřejmě dopadla tupá strana Maxova meče. Ti, co se probudili první teď upírali svůj nenávistný pohled na Maxe a ještě na někoho. Ale, kdo to mohl být, přemýšlela Alexandra, která právě zahlédla odlesk jeho tmavě hnědých očí. Z dálky se zdály být černé, ale při podrobnějším průzkumu by každý zjistil, že mají odstín kávy, ty oči byly překrásné. Saša si přála je vidět znovu, ale její přání se jí prozatím nesplnilo. Ten muž byl tmavší pleti, měl úzké rty, středně velký rovný nos, který do jeho obličeje dokonale zapadal, a lesklé černé neposlušně stojící vlasy. Kdyby Alexandra nemilovala Matyáše, asi by se toho kluka zamilovala. Neznámý naštěstí vypadal, že patří k Maxovi, a ne k vojákům. Ale proč se o něm Max nikdy nezmínil, táhlo jí hlavou

Další hlas přerušil její úvahy a ona se schovala zpátky za roh, protože generál se koukal směrem k ní. I přesto, že už nikoho neviděla, dobře slyšela další jízlivé narážky na Maxe. Pak ještě zbystřila, do hovoru se zapojil další hlas a ten mluvil o tom hezkém muži. ,,Generále, i když tohohle budeme muset pustit,'' řekl nějaký voják a ukázal směrem na Maxe, ,,tak ten druhý může být odsouzen za napomáhání čarodějnici. To se trestá smrtí. Doufám, že lady Berta vymyslí nějaký krutější způsob trestání, než jen upálení. Ta holka nám zranila spoustu vojáků a ti muži jí pomáhali, takže by měli být také potrestání. Vlastně by měli upálit i toho starostskýho, jestli tady platí nějaký zákon. Nikdo by přece neměl využívat své postavení ke konání zla, a pak nebýt potrestán. To pak není spravedlivé...'' mladý voják chtěl pokračovat, ale generál ho ostře okřikl ať mlčí.