Together until the end?

7. Kapitola

„Díky hyung, opravdu jsi mi zlepšil náladu." řekl jsem, když jsem Joonovi vracel helmu. Joon seskočil z motorky a helmu na ní položil. „Kooku, to bych měl říct já. Opravdu jsi mi dnes pomohl, doufám, že ti to budu moct vrátit." mrkl na mě a rozcuchal mi vlasy. „Ne hyung. Skoro celý půl rok jsi mě bral k sobě a nechal jsi mě si na vše stěžovat. A dnes jsem ti to konečně vrátil, takže jsme vyrovnáni." šťastně jsem se usmál a Joon se ušklíbl. „Dobře mládě, jsme vyrovnáni. Ale i tak díky, Sulgi je opravdu děsná." vlepil mi děkovný polibek na tvář a já se usmál.

„Co to tu předvádíte!" uslyšel jsem Taehyunga a když jsem se podíval za Joona, tak jsem viděl, jak si to naštvaně kráčí k nám s Hobim za zadkem. „Taky tě rád vidím Tae." usmál jsem se a Joon nasedl zpět na motorku. „Za nic ho neviň, jen mi pomáhal." řekl Joon, než si nasadil helmu a než Taehyung stačil nějak zareagovat, odjel. Ještě jsem mu zamával, než jsem se připravil čelit Taemu.

„Co se to kruci děje?" zavrčel Tae. „Joona pronásledovala ex, tak jsem mu pomohl." vysvětlil jsem a vydal se k domu. Ani při nejmenším jsem se v tom nechtěl hrabat. „Hej Kooku, tím to nekončí." řekl Tae a Hobi se snažil nerozesmát. „Tae jsem unavený, nemůžeme to řešit jindy?" zkusil jsem to, ale Taehyung neměl v plánu couvnout a probodl mě naštvaným pohledem.

„Dobře, byl jsem u Joona, pak přišla ta holka a chtěla ho zpátky, tak jsem hrál jeho přítele, ona se vztekala a Joon byl volný. Konec pohádky." usmál jsem se, ale Tae mi pořád nevěřil. Dobře mohl jsem to říct příjemnějším způsobem nebo jsem mohl říkat, jak to nic nebylo a on se nemusí bát, ale Joon a Tae byli přátelé, měl by nám věřit.

„A co ten polibek?!" upozornil na předchozí pusu na tvář. „Děkovná pusa. Tae miluju tě, proč bych tě podváděl." přišel jsem k němu a objal ho. Opravdu, ale opravdu se mi nechtělo řešit, co dělám nebo nedělám s Joonem. „Dobře Jungkookie, tohle beru." usmál se konečně Tae. „Ale už k němu nikdy nesmíš. Nechci, aby ti dával jakékoliv vděčně pusy." zamumlal a já se ušklíbl. Musel jsem uznat, že bylo roztomilé, jak Tae žárlil.

„Tae? Tohle je pusa, kterou mi dává Jin a Joon." vlepil jsem mu rychlou pusu na tvář. „Tohle je od Jimina." dal jsem mu rychlou pusu na nos. „A tohle je jen a jen od tebe." tentokrát jsem mu dal polibek na rty, který byl dlouhý a plný mých citů k němu. Chtěl jsem ho ujistit, že chci opravdu jen jeho.

Když jsem se odtál Taemu hrál na rtech šťastný úsměv. „Jo to beru, ale opravdu nechci, aby tě pusinkovali." nahodil psí kukuč. „Ale to nejde Tae, když Kookie je tak roztomilý." Hobi mě zezadu objal, když jsem se oddálil od Taeho a vlepil mi na tvář pusu a pak se rozesmál. Tae našpulil pusu a protočil očima. „Ty, aby ses neozval." zamumlal a vzal mě do náruče. „Taehyungu dej mě dolů." vypískl jsem, ale to mu bylo jedno a s rozloučením s Hoseokem mě odnesl do bytu.

„No tak už mě dej dolů." řekl jsem, když jsme byli v našem patře, ale Taehyung zavrtěl hlavou. „Chci tě mít u sebe." podotkl a na rtech měl sladký úsměv. „Jo? A jak hodlá pan žárlivý odemknout?" zeptal jsem se a Tae se zarazil. „Dobře vyhrál jsi." pustil mě na zem a vytáhl si z kapsy klíče. „A nežárlil jsem, jen nemám rád ty idioty kolem tebe." zavrčel, když odemykal.

Nedalo mi to a začal jsem se culit. Byl hrozně roztomilý, když se choval takhle. I když to trochu přeháněl. „Tae, zaprvé tomuhle se říká žárlení. A zadruhé, jsou to naši přátelé, neměl bys o nich mluvit jako o idiotech." začal jsem se smát a on na mě vrhl ublížený pohled.

Konečně odemkl a vydal se rovnou do ložnice. Tam se svalil na mou postel a hlavu zabořil do polštáře. Přisedl jsem si vedle něj a pohladil ho po zádech. „Tae?" pořád mi na rtech hrál úsměv a muselo to být slyšet i v mém hlase. „Abys taky jednou nemusel mít poslední slovo, že?" zvedl hlavu a vrhl na mě pohled plný viny. „No tak Tae, věděl jsi do čeho jdeš, když sis to se mnou začal rozdávat." ušklíbl jsem se.