Together until the end?

*Bonus*

Pohled Namjoona/Doba, kdy měl Kook vysoké horečky:
Proč ten kluk byl takovýhle? Věděl, jaký strach o něj máme? Kook zrovna asi po sté usnul ve vysokých horečkách. „Joone musí do nemocnice." namítl Jin, když jsme nechali Giho se starat o Kooka. Nikdy jsem si nevšiml, jak moc si Kook prorazil cestu do Giho srdce, ale teď to bylo jasně viditelné. Gi ho nechtěl ani na chvíli opustit. „Nikdy jsem ho neviděl se o někoho tak bát, když nepočítám to, jak jsme byli malí a... No to je jiný příběh.

„Viděl jsi, jak reagoval? Prosím dej mi šanci. Myslím, že jsem přišel na to, jak mu ulehčit." řekl jsem a Jin se na mě zvědavě podíval. „Co to tedy je?" zeptal se. „Něco jako antidepresiva, podle mě to má z toho Taehyungova podvodu." řekl jsem a Jin se zatvářil ne moc důvěřivě. „Dobře dej mu to, věřím v tvé schopnosti, jsi chytrý, ale nezabere to a jedem do nemocnice." rozhodl Jin a já se na něj vděčně usmál.

„Udělám k večeři nudle, vyhovuje?" zeptal se Jin a já se usmál. „Je to dlouhá doba, co jsem jedl něco, co není z fast foodu nebo instantní." zasmál jsem se a Jin se na mě naštvaně podíval. „Není to zdravé, měl bys chodit jíst k nám." pronesl rozhodně a já zakroutil hlavou. „Gi by byl naštvaný." řekl jsem nakonec a Jin zavrtěl hlavou.

„Joone on tě má rád. Má tě hodně rád, jen je zmatený. Tak dlouho jsme se nebavili a-" „Nech toho Jine, není to dobrý nápad." řekl jsem a on posmutněl. „Myslím to vážně, když jsme se přestali bavit, neříkal ze spaní nic jiného než tvoje jméno. A mě se hodně stýskalo po tobě, tvém přechytralém posuzování věcí a po tvém objetí." řekl s malým roztomilým úsměvem.

„Na to je pozdě Jine. Změnili jsme se." to co řekl, mě sice zahřálo u srdce, ale nemohl jsem si je připustit k tělu, ne když chtěli odjet natrvalo. „Promiň Joone." řekl Jin a dál se věnoval vaření.

Když dal vařit nudle a neměl co dál si připravit, sedl si na gauč a zapnul si mobil. Po chvíli ke mně zvedl zvědavý pohled. „Kdo je Sulgi?" zeptal se mě a já ztuhl. „Proč?" zeptal jsem se a on mi ukázal její příspěvek. Mluvila tam o mě, Kookovi a Taem a byly to naprosté sračky. „Je to moje bývalá a Kook mi pomáhal se jí zbavit. Neměl jsem si začínat se starší." zamumlal jsem a Jin se na mě smutně podíval.

„Oh..." bylo jediné, co k tomu dodal.

Pohled Yoongiho/ Poté co se Kook přestěhoval k Joonovi:
„Hyung prosím jdi spát. Zvládnu to, už mi je lépe." Kook se na mě podíval se smutnýma očima. „Jak jsem řekl, přijdu večer a neodmlouvej mi. Jsem starší." řekl jsem svůj závěrečný rozsudek a šel za Jinem do obýváku. Ten kluk byl děsně roztomilý. Ještě před chvílí byl ve vysokých horečkách, ale stará se o mě. Je možná až moc hodný.

„Přijdu za pár hodin, jen něco vyřeším ohledně toho odjezdu a-" „Ne!" Jin mě docela drze přerušil, když jsem se mu snažil něco říct a vstal z pohovky. „Gi ty se teď půjdeš prospat. Začínáš být děsně bledý. Vlastně teď půjdeš k nám a budeš tam až do rána, než se sbalíš a půjdeš do školy." Jin na mě koukal neústupným pohledem a já zavrtěl hlavou.

„Řeklo se, že u něj budu večer, tak u něj budu i když mu je líp. Co kdyby se mu to zhoršilo?" nesouhlasil jsem a Jin zavrtěl hlavou. „Dnes to zvládnu. Ty se jdi opravdu prospat. Vím, že ti na něm záleží a že máš strach, ale takhle mu nepomůžeš, akorát se o tebe bude bát." vymlouval mi to i nadále Jin. „Stejně musím jít zařídit-" „Nemusíš, můžeme odjet později." znovu mě přerušil a já začal být naštvaný.

Prohrábl jsem si frustrovaně vlasy a podíval se na něj. „Ne nemůžeme odjet později." v mém hlase se začalo odrážet to, že se mi ta konverzace ani při nejmenším nelíbí a Jin to hned zpozoroval. „Dobře víš, že to potřebuju, musím odsud." zamumlal jsem a Jin nesouhlasně zavrtěl hlavou.