Together until the end?

9. Kapitola

Pohled Jungkooka:
„No tak hyung. Už jsou to skoro tři týdny a už to nebolí, jen to potřebuju rozchodit, tak mě do toho nenuť." škemral jsem, když mě Tae nutil dál chodit v té ortéze. „Dobře Kookie, ale jestli tě to bude bolet, tak mi to řekneš, jo?" ušklíbl se a já přikývl.

Dnes byla neděle a my byli domluvení, že budeme u Joona. Měli tam být i ostatní, takže jsem se těšil. Už jsme pár takových večerů zažili. Hrajeme, jíme, prostě se bavíme. Popřípadě i něco vypijeme. Mám rád tyhle večery, jsou klidné a přátelské.

Celou cestu Tae sledoval, jak chodím a pořád se ptal, jestli to nebolí. Ještě, že to bylo jen pár minut cesty. Déle bych to už asi nezvládl. U Joona už byli Jimin i Hoseok a my je pozdravili. „Dlouho jsi tu nebyl Kookie." usmál se Joon a já přikývl. „Neměl jsem důvod si na nic stěžovat." zasmál jsem se. „To je dobře." Joon poplácal na gauč vedle sebe a já si přisedl. Taehyung si sedl do křesla a jeho pohled jasně naznačoval, co mu běží hlavou. Žárlil na Joona, ale nechtěl to dávat znát.

„Od kdy chodíš k Joonovi?" zeptal se Hoseok a já pokrčil rameny. „Už je to pár měsíců." mávl nad tím Joon ruku a já se usmál. „Od doby, co mě začaly bavit videohry." mrkl jsem na Joona a on se usmál. „Jo to je pravda, minule jsem tě neporazil co?" zasmál se a já přikývl. „Už nehodlám nikdy prohrát." prohlásil jsem pyšně a Tae po mně hodil ovladač. „Tak se předveď." vyzval mě a v jeho hlasu jsem slyšel tu nelibost. Opravdu mu vadil můj vztah s Joonem. „Ale jak jsem řekl Tae, nemám v plánu prohrát." usmál jsem se na něj a doufal, že nebude naštvaný.

Jak jinak mohla hra skončit než mým vítězstvím. Tae a Hoseok na mě nevěřícně hleděli. „Ne fakt, jak často jsi sem chodil." zeptal se Tae a já znovu pokrčil rameny. „Prostě jsem měl dobrého protihráče a jsem soutěživý, takže to tak těžké nebylo." přejel jsem si po zátylku. „Kde jsou Jin a Gi? Mají to nejblíž a trvá jim to nejdéle." změnil téma Jimin. „Bůh ví, co ti dva dělají." protočil očima Joon a já se zvedl. „Dojdu pro ně." než jsem ale stihl udělat jediný krok Tae mě chytl za ruku. „Nikam, co tvá noha?" řekl starostlivě a já ho vytáhl do stoje. „V pohodě, pojď se mnou." uculil jsem se a Tae přikývl.

Když jsme opustili Joonův byt, obmotal mi ruku kolem pasu. „Nějaký přítulný." zasmál jsem se a on zavrtěl hlavou „Prostě tě chci mít u sebe." usmál se a já mu dal pusu na tvář. „Jsem rád, že jsi se mnou." políbil jsem ho na rty. „Tae... Joon mi opravdu jen pomáhal zlepšit náladu videohrami, tak se nezlob." řekl jsem, když jsem se odtáhl. „Co? Nic jsem neřekl." zamumlal a já ho pohladil po tváři. „Ale já to na tobě poznám Tae. Opravdu tě miluju." zašeptal jsem a on se šťastně usmál.

„Věřím ti Jungkookie." zamumlal mi do rtů a znovu mě políbil. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli. „To je dobře." řekl jsem těsně předtím, než jsem mu zmizel z dosahu o patro níž. „Jungkooku! Neběhej s tou nohou!" zařval Tae, ale to už jsem byl skoro u dveří Jina a Yoongiho.

Zaťukal jsem a vlezl do bytu, kde bylo záhadné ticho. „Kluci?" zaťukal jsem na dveře od ložnice a otevřel.

Dobře, tenhle pohled jsem nečekal.

Jin nad Yoongim jak... jak.. no vy víte...

„Já nevěděl, moc se omlouvám..." v tom mi někdo zakryl oči. „Pardon kluci." hluboký hlas Taeho zazněl prostorem a než stihl zavřít dveře, uslyšel jsem Yoongiho řvát. „Jen se to opovaž nedodělat, Jine!"

Když byly dveře zavřené, strhl jsem ze sebe Taeho ruku. „Nejsem dítě, abys mi musel zakrývat oči. A my spolu taky spí-" přerušily mě Taeho rty na těch mých. „Jen nechci, aby ses díval na nikoho jiného než na mě." sladce se usmál a dal mi další polibek, ale tentokrát na čelo. Vzal mě za ruku a odvedl mě nahoru.