Together until the end?

23. Kapitola

Další den jsem se s Taem, Jiminem a Hobim vydal za klukama do nemocnice. Jemně jsem zaklepal na nemocniční dveře a bez čekání otevřel. V pokoji kromě spícího Jina byl samozřejmě Gi s Joonem. Nevím najednou mi ti dva přišli jiní... Ale to mohlo být jen mnou...

Chvíli jsme tam seděli a kluci nám řekli, že je Jin mimo kvůli nějakým sračkám, co do něj doktoři nacpali. Nebylo mi přímo po srsti být v nemocnici, ale chtěl jsem vědět, že je Jin opravdu v pořádku.

Po dlouhé době jsem kluky, kromě Taeho, přesvědčil, aby si došli na jídlo, že my u něj zůstaneme. Protože bůh ví, kdy ti dva naposled jedli něco pořádného... A nemyslím si, že Jimin by měl vynechávat jídlo... Jako by ho nevynechal už dost.

Jimin a Hoseok už byli na chodbě a Joon s Gim se na nás ještě podívali. „Žádný sex v nemocnici." varoval nás Gi a já při slově sex zbledl. Pořád to ve mně bylo, to že jsem mu ublížil. „Yoongi to teď není zrovna dobré téma." zamumlal Hoseok z chodby a Gi se na nás omluvně podíval. Když i Joon opustil pokoj, nedalo mi to. „Počkej tu." řekl jsem Taemu, než jsem se za nimi rozběhl.

Na chodbě jsem chytl Joona za ruku a on se na mě nechápavě podíval. „Joone je to už lepší?" zeptal jsem se a on se otočil na kluky. „Pak vás doženu, jděte napřed." houkl na kluky a pak mi oplatil stisk ruky. Otočil se na mě a prohrábl mi vlasy. „Určitě je to lepší a taky díky tobě. Děkuju ti Kookie." pohladil mě po tváři a pak mě objal. „Děkuju, že jsi vydržel mou nesnesitelnost a byl u mě." víc mě zmáčkl a já se k němu přitulil.

„Víš, že pro tebe... pro ně všechny, cokoliv." zamumlal jsem a jeho ruka byla zase v mých vlasech. „A ty jsi v pořádku?" zeptal se a já se odtáhl. „Proč bych neměl-" „Jin mi říkal, že se stalo něco s Taem a že se o tebe bojí..." podíval se mi do očí a já sklopil pohled. „Musíš mě nenávidět..." špitl jsem a on mě chytl za bradu a donutil se mě na něj podívat. „Proč bych tě měl nenávidět, mládě?" v jeho očích nebyla zloba a ani žádné jiné negativní emoce.

„No vím, jak Giho a Jina máš rád a Jin-hyung je v nemocnici a já... kvůli mně se mu mohl přitížit a já-" „Kooku klid, tak to není. Jsi jeho milované mládě a prostě se o tebe bojí, tak jako já nebo Gi.. i kluci... Kookie takhle to neber, ano?" usmál se na mě a já přikývl. „Měl bys za nimi jít hyung." oplatil jsem mu úsměv a on s přikývnutím odešel.

Vrátil jsem se za Taem, který seděl na jedné z nemocničních židlí. „Jungkookie usměj se." řekl mi Tae a já mu věnoval falešný úsměv. Pořád mi vrtal hlavou, že jsem klidně mohl Jinovi ublížit, že svojí sobeckostí ubližuju všem kolem sebe. „Kookie pojď ke mně." poklepal si na stehna a když jsem k němu přišel, stáhl si mě na sebe bokem k němu. „Jungkookie copak se stalo?" jeho dech mě polechtal na krku a pak jsem tam ucítil Taeho rty. Teplé, jemné polštářky se přisály k mé kůži a pak jí jemně skousl.

„Tae!" zasténal jsem a pak na pokožce ucítil, jak se uculil. „Řekni mi, co tě trápí." víc jsem se na něj natočil a omotal mu ruce kolem krku. „Ublížil jsem Jinovi, pořád někomu ubližuju a nejvíc tobě..." zavzlykal jsem a on zavrtěl hlavou. „Ne Kooku, mně si nikdy neublížil. Podívej se na mě." vyzval mě a já ho poslechl. „Mluvím vážně, miluju tě Kookie a mně rozhodně neubližuješ. Podívej se, celou dobu jsi to byl ty, kdo Joonovi pomáhal a čím jsi prosím tě ublížil Jinovi?" znovu jsem uhnul pohledem a skousl si ret.

„J-já mu to řekl a on se pak trápil kvůli mně, Tae, proč vždy všem ublížím?" zamumlal jsem a on se na mě usmál. „Tak to není, jen měl strach Kooku, jasné? Nikomu ze svých hyungů neubližuješ, věř mi." pohladil mě po tváři a já přikývl. Nechtěl jsem to dál probírat.