Together until the end?

22. Kapitola

„Děláš si srandu?" uslyšel jsem Giho hlas a začal se probírat. „Gi potichu, nech ho spát, nemá to lehký." pomalu jsem otevřel oči a rukou si je protřel. „Moc se omlouvám hyung." vstal jsem a uklonil se. „Neblbni Kookie, nic se neděje. Pojď ke mně zpátky." usmál se Jin, ale já se znova zdvořile uklonil. „Kooku, opravdu co se děje?" zeptal se už docela uklidněný Joon.

„Nic, jen asi bych to měl říct klukům. Jimin prý nevylezl z postele a jen brečí." prohrábl jsem si vlasy a znovu se uklonil. Byl jsem jak na trní a musel odtud zmizet.

„Kookie co vyvádíš?" chytl mě Yoongi, ale já se vykroutil. Podíval jsem se smutně na Jina a on se na mě usmál. „Kookie věř mi, vše bude v pořádku." řekl Jin a naznačil mi rukou, ať k němu přijdu. Záporně jsem zavrtěl hlavou a s tichým 'zatím' jsem utekl.

××××××

Stál jsem před bytem Hoseoka a měl ruku na klice. Bál jsem se tam jít. Bál jsem se Taeho, ale volal mi. Říkal mi, že mě miluje, říkal mi, že mě potřebuje. Otevřel jsem dveře a z obýváku vycházelo světlo. „Kluci?" lehce jsem zvolal a uviděl Hoseoka v kuchyni. Tae a Jimin se váleli na gauči a Jimin vypadal, že brzy vypustí duši.

„Kookie proč nejsi s Joonem?" zeptal se Tae a vstal z pohovky. „Tae..." zamumlal jsem a objal ho. „Kookie copak se děje?" zeptal se Jimin, ale jeho hlas... jeho hlas byl tak slabí. „Proč necháváš Joona samotného?" zeptal se udiveně Hoseok, když přinesl klukům pití. „On není doma." řekl jsem a nedechl se Taeho vůně a pak ho pustil. „Je v nemocnici." pokračoval jsem a kluci zbledli.

„Kooku co se stalo?" vyhrkl Tae a já zavrtěl hlavou. „Klid vše je v pořádku, je tam kvůli Jinovi." řekl jsem a kluci se na mě ne zrovna hezky podívali. „Kooku o tomhle není srandovní vtipkovat." zpražil mě Hoseok a já znovu zavrtěl hlavou.

„Oni nenastoupili do letadla." usmál jsem se. „Jinovi se udělalo špatně, a proto vystoupili na poslední chvíli. Yoongi nám dnes volal, že jsou s Jinem v nemocnici." řekl jsem a usmál se. Kluci na mě nevěřícně zírali. „Kookie jsi si jistý?" zeptal se mě Tae a já přikývl. „Opravdu zavolejte komukoliv z těch tří, jsou všichni v nemocnici." „Panebože." Jimin se prudce zvedl a nebýt Hoseoka, tak se zřítil na zem. „Nedělej rychlé pohyby. Skoro nejíš a nepiješ a nehýbal ses. Mysli na sebe trochu." Hoseok zavrčel a Jimin se nesměle usmál.

„Hyung, musíme do nemocnice, potřebuju je vidět." „Jimine ty potřebuješ spánek. Prosím hyung vyspi se a jeďte tam ráno. Kluci určitě taky spí." zaprosil jsem, ale Jimin se i tak nadechoval k protestu. Naštěstí mu Hoseok zakryl ústa a usmál se na nás. „Máš pravdu, ráno tam zajedeme a teď jdeme spát." vzal Jimina do náruče a než zalezl do ložnice zavolal na nás 'ahoj'.

Tae mě znovu vzal za ruku a druhou ukázal ke dveřím, něco jako 'jdeme'. Přišli jsme ke schodišti a on se na mě nervózně podíval. „Jdeš domů? Nechceš jít na chvíli ke mně? Nebo na celou noc? Teda jen jestli chc-" bez rozmyšlení jsem Taehyunga políbil.

„Moc rád přespím u tebe." řekl jsem a on mě pohladil po tváři. Vyšli jsme k němu a zamířili si to k němu do pokoje a rovnou do postele. „Jsem tak unavený." řekl jsem a praštil sebou na postel. „Jungkookie sundej si kalhoty, nebylo by příjemné v nich spát." poslechl jsem svého hyunga a sundal si kalhoty.

Tae si je taky sundal a k tomu si převlékl tričko. Hodil po mně svoje a já se vděčně usmál. Nakonec si lehl ke mně a já se k němu přitulil. „Chyběl jsi mi." zamumlal jsem a on mi dal polibek do vlasů. „Dobře víš, že ty mně taky." přikývl jsem, jako že to vím. Tae mě políbil. Nejdříve se jeho rty jen lehce otíraly o ty mé a nakonec náš polibek plně prohloubil. Jeho jazýček se dostal do mé pusinky a jeho ruka vjela pod mé tričko. Ruku jsem mu chytl a odtáhl se. „Já nechci Tae. Ne potom co jsem ti udělal."

Tae se na mě smutně podíval a pak si sedl. „Promiň, nemyslel jsem teď na sex. Jen jsem se tě chtěl dotknout. Byl jsem tak rád, že jsi řekl, že tu u mě zůstaneš, i když jen na jednu noc. Vím, že je to celé moje chyba, kdybych tě nenutil pořád šukat nikdy bys takhle-" „Taehyungu! To je to, co sis celou dobu myslel?!" vykřikl jsem a on váhavě přikývl. „Tae tak to není. Do ničeho jsi mě nenutil. Jeli jsme v tom od začátku spolu. Miluju tebe i naše šukání. Miluju všechno, co mám s tebou. Jen jsem to přehnal. Nevím, proč jsem tak reagoval. Prostě jsem ten den selhal."

Tae si mě přitáhl k sobě a políbil mě znovu do vlasu. „Myslím, že to bylo, co jsme potřebovali, říct si to. Tak od teď dělejme, že se to nestalo. My oba jsme se provinili." pohladil mě po tváři a já přikývl. Ano zapomeňme a buďme zase spolu šťastní.

Oba jsme si lehli, a ještě dalších pár minut se líbali, než jsme se rozhodli jít spát.

××××××

„Chceš jít taky do nemocnice? Hoseok a Jimin tam jdou za půl hodiny." zeptal se mě Tae, když mi přinesl snídani do postele.

Ano! Můj dokonalý přítel mi přinesl jídlo do postele. „Um.. byl jsem tam včera a Jin vypadal, že bude v pořádku, pokud se nedostane do stresu. Nemusím tam, radši bych celý den strávil s tebou." řekl jsem a podrbal se na hlavě. „Omo Jungkookie jsi tak roztomilý, když se červenáš." zasmál se Tae a já ho hravě praštil do hrudi. „Nech toho hyung a radši odpověz, jestli souhlasíš s mým návrhem." zamumlal jsem a on se usmál. „Pokud to zahrnuje nějaký akční film, beru všemi deseti." prohlásil a já šťastně přikývl.

××××××

Hlavu jsem měl položenou na Taeho klíně a sledoval film. Bylo to docela zajímavé, ale byl jsem rád, že už to končilo. Posadil jsem se a protáhl se. Tae mě však hned na to povalil na sedačku a začal mě líbat. Jeho ruce se přesunuly na mé bříško a začal mě lechtat. „Nee... Tae.. Přestaň..." zařval jsem, když se odtáhl. „A dáš mi pusinku, když přestanu?" zašišlal a já přikývl. Hned jak přestal, jsem si ho stáhl na sebe a políbil ho. Obmotal jsem ruce kolem jeho krku a když mi rukou sjel po stehně, prohnul jsem se v zádech. Naše rozkroky se střetly a já zasténal.

„Tae opravdu se na to necítím." řekl jsem a on přikývl. „Nikdy nebudu dělat nic, co by ti vadilo Jungkookie."

„Myslíš, že nám to vydrží Tae?" zeptal jsem se a on nadzvedl obočí. „Náš vztah? Nevím... Ale doufám v to. Nakonec jsi osoba, kterou nejvíce miluju a nemyslím, že by se to změnilo. Co si myslíš ty?" dal mi pusu na tvář a já ho povalil vedle sebe.

„Je to moje největší přání, protože Kim Taehyungu celé mé srdce patří tobě." zasmál jsem se a on mě znovu políbil. A byl to jen několikátý z milionů polibků, který jsem ten den dostal.

××××××     

Pff... myslím, že prostě nedokážu psát šťastně... Nevím, je to zvláštní, když jsou šťastní...

Asi.. to bude chtít ještě něčím zničit xD

Doufám, že se líbilo :3 A že mě podpoříte vote či komentem :3