Purple Guy-Story

Díl 21. Je konec Vincente! Část 1.

Holly byla odhodlaná svého bratra sledovat, chtěla doopravdy vědět kam chodí, musí jenom počkat až příjde příležitost a potom se na něj přilepit jako žvýkačka na botu. Gareth z toho všeho měl smíšené pocity, bál se, cítil že se něco dneska v noci stane. A Vincent? Kdo ví co si přectavuje za šílenosti které bude provádět až se dostane ven. Mikea zase trápí jedna věc. Proč mu to sakra řekl?! ,,Pošli na mě Garetha!'' Možná z důvodu že se cítil nad ním na chvíli jako vítěz. Bylo by lepší, kdyby tuhle celou hru ukončil jednou pro vždy a poslal svého šéfa někam! Už se blíží večer, Holly se jako kdyby chystá do postele, jenom aby si Gareth myslel že jde spát. Jejich máma se zase pomalu chystá do práce. Dneska v noci je pořádná zima. Sníh padá na zem a listí je schované pod tou vší vrstvou sněhu. Vše je tak chladné a temné... Gareth přemyslí nad tím, jak se to vše stalo. Nad tím jak zašli do té pizzerie, jak si předtím s Holly hrál. Ale proč tam zašli z jakého důvodu...protože Holly si to prostě přála. Když byly Vánoce, dostala postavičku Foxyho, milovala je a proto zašli do té hrozné pizzerie! Ale ji to přece nemůže dát za vinu, nic nevěděla a taky nic neví a doufá že to tak zůstane. Gareth otevřel okno aby šel do pokoje čerstvý vzduch, ihned ucítil chladný vzduch který mu přejel po zádech, bylo to tak děsivé, připadal jsi, jako kdyby mu někdo položil ruku na rameno. Podíval se z okna, rozhlédl se a povzdychl jsi.

Gareth: No...tohle je blbost, ale i tak to za pokus stojí, takže jestli mě slyšíš, tak jsem tu...bože.

Gareth si povzdychne, ale silněji a podívá se na nebe.

Gareth: Jmenuju se Gareth, nikdy jsem nebyl ten kluk který nedělal blbosti. Spíš naopak, ale kdo nedělá. A teď jsem u slepé uličky...nevím co mám dělat, nechci tam chodit, nechci brát životy nevinným lidem. A hlavně, nechci ublížit svým nejbližším, tak mi poraď. Jak zastavím Vincenta...

Gareth mlčí a čeká na odpověď, ale nic, což mu bylo naprosto jasné.

Gareth: Samozřejmě...

Ale když se podívá dolů, uvidí malého kluka který tam stojí a dívá se na něj.

Gareth: Hej co tady děláš, není už dost pozdě na procházky?

Kluk neodpovídá.

Gareth: Slyšíš mě? Hele, jsi nějaký bledý, vypadáš jako kdybys byl...

Gareth se zarazí a prohlédne si ho. Uvidí krev která mu teče po rameni z jeho hlavy, je bledý a jeho oči jsou až děsivě světlé...mrtvé.

Gareth: Co jsi zač?

Kluk se jenom hezky usměje a prstem někam ukáže, Gareth se podívá tím směrem kam ukazuje a najednou jsi uvědomí že ukazuje směr k pizzerii, chce aby tam šel. Gareth se jenom na něj vystrašeně podívá, ale najednou do jeho pokoje vejde jeho máma a promluví na něj.

Máma: Za chvíli už jdu do práce a...Garethe děje se něco?

Gareth: Ne, nic se něděje, jenom je mu trochu blbě.

Máma: No tak dobře, dobrou noc.

Usměje se na něho a Gareth ji úsměv oplatí a když odejde, otočí se zpátky a podívá se ven. Ale kluk...nikde. Gareth se začíná bát čím dál více, je dvacet dva hodin a pět minut. Za chvíli začne jeho noc, krutá noc, plná vražd a zabijení...a hlavně hrůzy. Necítí se vůbec dobře, v čemž mámě nelhal, jako kdyby to mělo přijít dřív, ta únava, to všechno. Mike je už dávno v pizzerii a volá svému šéfovi, tomu hajzlovi co mu to vše patří!

Majitel: Co se děje Mikeu?

Mike: Chci si s vámi promluvit o něčem důležitém. Chci aby jste přijel a to hned teď!