Dívka mých snů

4.

Když jsem ráno vešla do třídy, byl tam chaos. Jak jsem poznala, jednalo se o  školní výlet, který byl už dlouhou dobu slíbený, ale teprve teď nám učitelka rozdávala přihlášky. U nás na škole je vždy všechno až na poslední chvíli.

„Ahoj Lauro" pozdravila jsem a očima vyhledala Emily. Seděla se svou partou u stolu. Asi se domlouvali jestli pojedou nebo ne. Pak se všichni zvedli, a došli si k učitelce pro přihlášky. Jakmile jsem tohle viděla, naprosto bez přemýšlení jsem vyhrkla: „ Už jsem se rozhodla, jedu taky !" A bez ohledu na Lauru jsem si doběhla pro přihlášku. Byla jsem jako posedlá, hlavně abych tam byla co nejdřív a měla už jednu v ruce. Učitelka mi ji pobaveně podala a prohlásila: „ koukám, že ten výlet byl velmi dobrý nápad. Je o něj opravdu velký zájem!" Třída se zasmála a já se opatrně podívala na Emily. Na její tváři jsem viděla pobavený  úšklebek. Pak se otočila zpět a už si mě dál nevšímala. No skvělý, zase jsem se pěkně ztrapnila, musí si o mně myslet, že jsem divná. Proč se sakra chovám tak dětinsky. Laura se na mě jen nechápavě podívala a v klidu si došla pro svou přihlášku.

„Myslela, jsem, že tě budu muset spíš přemlouvat abys jela. A ty ses pro tu přihlášku hnala, jako by ti šlo o život!" smála se mi Laura, když už jsme obě seděli v lavici a poslouchali učitelku, která nám sdělovala podrobnosti k výletu.

„Takže, dnes je středa. Do pátku mi všichni přinesete vyplněné přihlášky. Komu ještě nebylo osmnáct, musí je mít podepsané od rodičů. Vyjedeme v pondělí ráno od školy. Nejdříve pojedeme autobusem na nádraží a poté vlakem až na místo. Ve vašich přihláškách máte vše napsané." Podívala jsem se na papír a snažila se najít, co je to vlastně za výlet. Aha, turistický výlet. No výborně, doufám, že to bude zábava.

„Jo, a ještě připomínám" ozval se učitelčin hlas „ s přihláškami přineste i peníze, jinak samozřejmě nikam jet nemůžete!" Hned jak to dořekla, podívala jsem se na spodní část přihlášky a uviděla cenu, ze které se mi udělalo zle. Proč je ten školní výlet tak drahý ?

 " Lauro, tohle mi Richard nikdy nezaplatí" šeptla jsem. 

Zbytek dne jsme společně  přemýšlely nad tím, jak říct Richardovi, aby mi na to dal peníze. "Třeba když ho mile poprosíš, tak ti to zaplatí" napadlo Lauru když jsme vycházely ze školy. " Nějak to zkusím udělat, pak ti dám vědět, zatím ahoj."  Šla jsem rovnou domů. Docela jsem se bála jaké to tam bude po té hádce, ale mé obavy se ukázaly zcela zbytečné.

„Ahoj" pozdravila jsem oba, když jsem vešla do kuchyně. Richard zrovna obědval a máma s ním seděla u stolu a usmívala se. Vypadalo to, že včerejší hádka vůbec neproběhla a my jsme opět šťastná rodinka. Jako vždycky. Proč už to máma neukončí. To čeká, až ji jednou zmlátí úplně ?  Pak jsem si uvědomila, že mám vlastně štěstí. Zrovna se usmířili. A Richard si většinou po hádce uvědomí, že mámu nechce ztratit, a proto jí i mně kupuje drahé dárky a snaží se být hodný. Nikdy jsem nepochopila, proč to dělá, a kde na to bere peníze. Možná si chce zase koupit naší důvěru. Tohle na mne fungovalo, když jsem byla malá a on mi koupil hračku, ale teď už opravdu ne. Každopádně se mi to hodí. 

Položila jsem přihlášku na stůl, a zeptala se, jestli bych mohla jet. „ Jasně, že jo. Proč by jsi nemohla?" usmíval se Richard tím jeho falešným úsměvem. Bylo mi jasný, že chce mámě jen dokázat, jak je vlastně hodný a skvělý manžel, který má rád své nevlastní dítě a udělá pro něj vše. Doufám jen, že máma brzy zjistí jaký opravdu je. 

„Děkuji, jsi hodný" vysoukala jsem ze sebe a pokusila se o úsměv. Nemám ráda, když od něj něco musím žádat, ale nedá se nic dělat. Máma by to sama zaplatit nemohla.

Vzala jsem papír i peníze, které mi opravdu dal a uložila je do tašky na zítřek. Napsala jsem Lauře, že to vyšlo. A za chvíli mi od ní přišla zpráva, ve které psala, že je vážně ráda a už se moc těší. Chvíli jsem si s ní psala a pak jsem si do večeře četla mou oblíbenou knížku. Dnes jsem večeřela sama. Máma s Richardem se společně dívali na televizi. Docela mě překvapilo, že zůstal doma. Když jsem si lehla, usínala jsem s pocitem, že celý týden uvidím Emily. Byla jsem šťastná, ale na druhou stranu jsem si uvědomovala, že domů přijedu zklamaná, protože si mě jako vždy vůbec nevšimne. Alespoň si to pořádně užiji s Laurou .