Dívka mých snů

18.

Přesně tak jak Emily slíbila, tak i udělala. Bylo právě devět hodin když mi pípnul telefon. Naštěstí jsem už byla vzhůru, takže mě to nevzbudilo.

„Dobré ráno, doufám, že tě nebudím. Napadlo mě, co takhle jít dnes plavat?"  Ptala se mě ve zprávě a já nemohla odepsat nic jiného, než souhlas. Domluvily jsme se, že v jednu se sejdeme kousek od jejího bytu, odkud pak dojdeme k vodě pěšky.

Byla jsem ještě v pyžamu, a tak jsem se šla převléknout do něčeho normálního. Otevřela jsem okno a už teď ráno mi zasvítilo sluníčko do očí a mohla jsem se nadechnout horkého vzduchu. Den jako dělaný na koupání. Právě kvůli horku jsem si oblékla krátké džínové kraťasy a volné bílé tílko.

Po tom, co jsem si vyčistila zuby a učesala vlasy jsem se šla nasnídat. V kuchyni jsem zastihla mámu, která zrovna zalívala čaj. S jídlem jsem si sedla ke stolu a ona si ke mně přisedla.

„Dneska budu přes den pryč, půjdu ven." Oznámila jsem jí.

„Vážně? S kým?"

„S Emily."

„Dobře." Napila se čaje a pak pokračovala. „Včera se zdála být vážně milá."

„Jo, to ona je."

„Jsem ráda, že jsi si našla kamarádku." Trochu jsem se zarazila.

„Mám přece Lauru, ne?"

„To sice jo, ale není na škodu mít víc dobrých kamarádů."

„Hmmm, máš pravdu. Dneska jsi doma?"

„Zrovna teď musím do práce, vrátím se tak ve tři. Než půjdeš, dej si něco k obědu. Užij si to, ahoj." Vstala od stolu a za chvíli už za sebou zavřela dveře. Zase jsem tu zůstala sama.

Ve dvanáct hodin jsem si dala k obědu něco malého, co jsem našla v lednici a pak už jsem se šla připravit. Nechala jsem si na sobě stejné oblečení, které jsem měla už od rána. Akorát jsem si pod něj oblékla plavky. Do batohu jsem si dala ručník, peněženku, klíče a telefon. Byla jsem připravená k odchodu. Prošla jsem kolem svého stolu směrem ke dveřím, ale zastavila jsem se.

„Já jsem blbá." Řekla jsem sama sobě hned poté, co jsem na stole zahlédla ležet cédéčko, které jsem chtěla včera dát Emily. Hlavně, že jsem si ho položila na oči, abych na něj nezapomněla. Přihodila jsem ho k ostatním věcem do batohu a vyšla ven. Na smluvené místo jsem se dostala o deset minut dříve, a tak jsem ještě chvíli čekala. Z té chvíle se nakonec stala půl hodina, protože Emily přišla o dvacet minut později. Už z dálky se na mě omluvně usmála a já si v tu chvíli uvědomila, že bych na ní klidně čekala několik hodin a nikdy bych se na ní nemohla zlobit. Nezlobila jsem se ani teď, protože jsem věřila, že k tomu měla nějaký důvod.

„Promiň, že jdu pozdě. Nechtěla jsem tě nechat čekat, ale musela jsem ještě něco vyřešit doma."

„V pohodě. Můžeme vyrazit?"

„Jo, pojď!" Chtěla mě chytnout za ruku ale pak jí zase rychle odtáhla zpátky. Přeci jen tady podle ní můžeme potkat někoho ze třídy nebo tak ...

Bok po boku jsme došly až k vodě. Bylo to městské koupaliště, takže tu v tomhle horku bylo hodně lidí. Rozložily jsme na zem deku, kterou nesla Emily a začaly se svlékat do plavek. Nerada chodím jen v plavkách. Ne, že bych byla tlustá, ale nějaké ty nedostatky na mém těle jsou. Necítila jsem se proto moc dobře a fakt, že přede mnou stojí Emily jen v plavkách mi to moc neulehčoval. Byla tak moc krásná. Slušelo jí to, i když byla nenamalovaná a já nedovedla pochopit, jak může někdo jako ona ztrácet čas se mnou. Stěží jsem od ní odvrátila svůj zrak, jinak bych na ní snad nikdy nepřestala zírat a sundala jsem si poslední část mého oblečení, kraťasy. Mezitím už se Emily rozeběhla k vodě a skočila do ní. Ještě než jsem šla za ní, vložila jsem nenápadně to moje zapomenuté cédéčko do jejího batohu. Ať má doma překvapení. Dál už jsem na nic nečekala a rozešla jsem se směrem k vodě. Nejsem ten typ co skáče rovnou do vody, takže jsem tam ponořila jen nohy a očima vyhledávala Emily. Na chvíli jsem jí spustila z očí a teď jsem měla veliký problém jí najít. Netrvalo to dlouho a mé rozhlížení přerušily dvě mokré a studené ruce na mém těle. Než jsem stačila cokoliv říct, byla jsem i s hlavou pod vodou. Po vynoření ke mně doplavala smějící se Emily.

„Promiň, ale musela jsem to udělat, když jsi tam tak stála..." Smála se mi a já se pořád vzpamatovávala z té studené vody.

„Počkej, tohle ti oplatím!" Řekla jsem teď už se smíchem a cákla jí do očí vodu. Než se stačila rozkoukat, odplavala jsem jí pryč. Když se rozhlédla a našla mě, plavala rychle za mnou a cákla na mě taky. Tím rozpoutala vodní bitvu. Cákaly jsme na sebe vodu a smály se. Úplně jsme přestaly vnímat okolí. Po chvíli blbnutí jsme vylezly z vody ven a šly si lehnout na ručník, kde jsme jen tak ležely a povídaly si.

„Hele, zmrzlina." Vykřikla najednou Emily a ukázala na stánek se zmrzlinou, který stál opodál.

„Jakou si dáš?" Zeptala jsem se.

„Čokoládovou." Odpověděla po chvilce přemýšlení a natáhla se pro svůj batoh aby mi podala peníze.

„Nic mi nedávej." Zastavila jsem ji a odešla směrem ke stánku. Koupila jsem čokoládovou pro Emily a jahodovou pro mě. Se zmrzlinami jsem se vracela na naše místo, ale několik metrů před dekou jsem se zastavila. Viděla jsem nějakého neznámého kluka, který mířil přímo k Emily.

„No ne, co tu dělá takhle krásná holka sama? Nechceš společnost?"  Byly ke mně otočení zády a já nestála zase tak daleko, abych je neslyšela. Po téhle otázce můj pohled vypadal, jako bych chtěla někoho zabít. No, daleko od pravdy to nebylo. Emily si jen sundala sluneční brýle z očí a podívala se na něj.

„A kdo říká, že jsem tu sama?"

„A nejsi? ... To nevadí, určitě jsem lepší než ten, se kterým tu jsi. Nikdy bych tě tu nenechal tak dlouho čekat." Snažil se dál.  Dělá si ze mě srandu, co to sakra zkouší? Můžu za to, že tam byla fronta? Vidím, že nechat jí chvíli samotnou je docela nebezpečné. Počkat, vážně teď žárlím ? Nejsem žárlivá, nikdy jsem nebyla a ani nechci být! Snažila jsem se svoje myšlenky uklidnit a dostat je z mé hlavy pryč.

„Ehm, musím tě zklamat, ale jsem tu s daleko lepším člověkem než jsi ty a to tě ani nepotřebuju znát, abych to věděla. A prosím, byl by jsi tak hodný a odešel pryč?" Nevědomky jsem se usmála, potěšilo mě to, co mu řekla. V tu chvíli  mi na prsty začala kapat roztékající se zmrzlina a já si uvědomila, že už bych se asi měla pohnout a jít. Došla jsem k dece zrovna ve chvíli, kdy se ten kluk zvedal a odcházel.

„No to snad ne. Jsi tu s holkou ?.... Jen abys věděla, pro holku je tě škoda." Neodpustil si poznámku před tím, než uraženě odešel. Jen jsem se na Emily usmála a podala jí zmrzlinu.

„Děkuju." Řekla a pak následovalo ticho, protože se každá věnovala tomu, aby nám zmrzlina v tom horku celá neroztála.

„Chceš ochutnat ?" Zeptala se mě a já souhlasila. Pak jsem jí na oplátku dala ochutnat tu mojí a přitom mě napadl super nápad (dobře, možná byl úplně blbý a ohraný ale to nevadí). Když se hlavou přiblížila k mé zmrzlině, pohla jsem rukou dopředu a zamatlala jí zbytkem zmrzliny obličej.

„Promiň, ale já to musela udělat." Zopakovala jsem její předchozí větu a smála jsem se tomu, jak najednou ztratila slova. Jen se nadechla, ale nic neřekla. Setřela si zmrzlinu z obličeje. V klidu dojedla tu svou a až teprve potom promluvila.

„Chceš válku ? Fajn! Nemysli si, že ti tohle jednou neoplatím." Pronesla naštěstí se smíchem a odešla do vody, aby ze sebe smyla zbytek zmrzliny. Šla jsem za ní a chvíli jsme jen tak plavaly. Pak jsme šly zase na deku a ležely tam až do pěti.

V pět jsme se zvedly a odešly domů. Doprovodila jsem jí až k nim, kde jsme se rozloučily a já se vydala k nám. Večer, těsně před tím než jsem usnula mi přišla zpráva. 

„Děkuju za cédéčko! A k tomu vzkazu, nejde si to nezamilovat... je skvělý!"  Usmála jsem se, popřála ji dobrou noc a s myšlenkou na dnešek jsem spokojeně usnula.

Takhle to pokračovalo každý den. Trávily jsme spolu všechen volný čas a já s jistotou mohu prohlásit, že to byly jedny z mých nejlepších prázdnin. Většinou jsme se chodily koupat, projít se nebo jsme prostě byly jen doma a koukaly na filmy.  Nechápu, jak mohly prázdniny tak rychle utéct, ale před námi byl už jen poslední týden.