Dívka mých snů

34.

Z POHLEDU NATALIE:

Rozhodla jsem se Alex říct, co k ní cítím. Už nemůžu déle předstírat, že se nic neděje. Každým dnem mi na ní záleží mnohem více. Mám pocit, že se z toho zblázním. Nikdy jsem se tak necítila. Držela jsem se od ní dál kvůli Emily. Ale teď, když je volná.... myslím, že přišla ta správná chvíle.

Jen nemám tušení, jak to udělat. Chtěla bych, aby to pro ní něco znamenalo, ale nejsem schopná nic hezkého vymyslet. Vždyť já vůbec nevím, jak někomu říct, že ho miluju. Nejlepší bude, říct ji to tenhle víkend, který máme trávit společně. Jako téměř všechny víkendy. Jenže tenhle víkend bude jiný. Byla jsem pozvaná na jednu narozeninovou oslavu mé kamarádky. A tak jsem poprosila Alex, jestli by nešla jako můj doprovod. A ona souhlasila. Takže, možná se najde nějaká vhodná chvíle tam. Musí, jinak vážně nevím, co budu dělat.

V pátek večer jsem si zabalila pár potřebných věcí, abych ráno už nemusela nic dělat a měla vše připravené. Byla jsem nervózní. Nemohla jsem spát a neustále jsem přemýšlela nad tím, co jí vlastně řeknu. V hlavě mi běhalo tolik vět a situací. Zvažovala jsem všechno, co se může stát. Buď se to povede a já budu ta nejšťastnější holka na světe, nebo mě Alex odmítne. A naše přátelství skončí. Sakra, tahle možnost mě dost děsila. A vůbec mě neuklidňoval fakt, že je to vlastně docela dost možné. Tolik jsem se bála odmítnutí. Ale vím, že tohle už musím vyřešit, ať to dopadne jakkoliv. Nakonec jsem přeci jen usnula a aspoň na chvíli se zbavila té nervozity.

Kolem sedmé ráno mi zazvonil budík. Naštvaně jsem ho vypnula a ještě chvíli ležela v posteli. Teď se na mně začalo projevovat to včerejší přemýšlení až do rána. Byla jsem hrozně unavená. A to mám celý den teprve před sebou.

Došla jsem do koupelny a rychle se osprchovala, abych se trochu probrala. Oblékla jsem na sebe oblečení a šla se nasnídat. Byla jsem tu sama. Moje bývalá spolubydlící byla o rok starší a tak dokončila školu dříve než já. A zatím ke mně nikoho nového nedali. Vlastně mi to vůbec nevadilo, ale občas jsem se tu cítila dost sama. Jako teď. Potřebovala bych někoho, kdo by mi s tím mým problémem poradil. Pochybuju, že Emma, moje kamarádka, ke které se chystáme, bude mít čas na moje problémy.

Z mých úvah mě vyrušilo tiché zaklepání a otevření dveří.

„Ahoj. Připravená?" Usmívala se Alex a já se nezmohla na nic jiného, než nervózní úsměv a jednoslovnou odpověď.

„Jo."

„Dobře, takže, můžeme jít ?"

„Jo, jasně. Jen si dojdu pro věci." Vzala jsem tašku a prošla dveřmi, které Alex držela otevřené a pouštěla mě první.

Společně jsme došly na nádraží a počkaly na vlak. Cesta netrvala dlouho, bylo to docela kousek, takže jsme už po chvilce došly k domu mé kamarádky, kde zatím nikdo nebyl. Přišly jsme dříve, protože jsem jí slíbila, že pomůžu s přípravou oslavy. Seznámila jsem Alex se svou kamarádkou Emmou a daly jsme se do práce.

Do večera bylo vše hotové a zábava mohla začít. Postupně se začali scházet přátelé a lidi, které jsem od vidění znala. Trávila jsem tu dříve spoustu času, když jsme s Emmou chodily na stejnou školu, byly jsme nejlepší kamarádky. Pozdravila jsem se s několika bývalými spolužáky, kteří také dorazily a šla za Alex. Nikdy jsem oslavy neměla moc ráda, ale když šlo o někoho blízkého, vždycky jsem se přemohla. Nicméně, teď se mi tu zůstávat nechtělo. Emma na nás měla stále méně času a já nechtěla, aby se Alex nudila. Vzala jsem ji proto za ruku a vytáhla ven z baráku, kde byl čerstvý vzduch a mohly jsme si v klidu povídat.