Dívka mých snů

21.

„Promiň, to byla Laura. Něco se stalo. Musím za ní." Oznámila jsem Emily, která po mě jen hodila moje triko a oblékla na sebe to své. Za nic na světě jsem nechtěla tuhle chvíli ukončit, ale Laura zněla tak zoufale....

„Dobře, tak pojď!" Vyšly jsme spolu ven před chatu a jely domů. Emily vystoupila o něco dřív a šla domů sama. Jen jsme se rozloučily s tím, že se uvidíme až ve škole. Jela jsem ještě několik zastávek, než jsem se dostala za Laurou. Hrozně mě zajímalo, co se jí stalo, a proto jsem k jejich bytu doslova doběhla. Zazvonila jsem na zvonek s jejím jménem a o malou chvilku později jsem už seděla ne její posteli a poslouchala, co mi řekne. Seděla vedle mě a chvíli mlčela. Potom se nadechla a promluvila.

„Já, nevím jak začít." Řekla zoufale.

„Zkus to od začátku, řekni mi prostě úplně všechno."

„Dobře .... Včera na té oslavě se něco stalo. Jak víš, byla jsem tam s Michaelem a všechno bylo v pohodě. Bavili jsme se, pili a prostě si to užívali." Na chvilku se odmlčela.

„Jenže pak se to všechno zkazilo. Měla jsem skvělou náladu a myslela jsem si, že by se tu noc mezi námi mohlo stát něco víc než jen polibek. Nabídla jsem se, že dojdu pro něco dalšího k pití. Souhlasil a slíbil, že na mě počká. Trvalo mi asi patnáct minut, než jsem se protlačila všemi těmi lidmi a taky než jsem našla něco, v čem ještě nějaké to pití zbylo. S plnými kelímky jsem se zase opatrně vracela zpátky ale nedošla jsem úplně k němu." Začala jí stékat slza po tváři.

„Podívala jsem se, abych se ujistila, že je stále na stejném místě, ale to, co jsem viděla mě naštvalo. Seděl tam a hned vedle něj seděla holka. Ale nepředstavuj si nějakou obyčejnou holku. Tahle byla sakra hezká. Byla u něj nebezpečně blízko a já žárlila. Vážně hodně. Nešla jsem tam a pozorovala je. Neměli šanci mě vidět. A víš, co on udělal?" Zeptala se a vzhlédla ke mně.

„Ne, to nevím."

„Choval se, jako by mě vůbec neznal. Jako bych tam s ním prostě nebyla. Když už jsem vážně dlouho nepřicházela, rozhlédl se, jako by se chtěl ujistit, že nejsem nikde poblíž. Naštěstí si mě nevšiml. Naklonil se k té holce a něco jí pošeptal. Pak se oba zvedli a odešli nahoru. Říkala jsem si, že to není možný. Že mi to prostě nemůže udělat. Vždyť kdo by něco takového provedl? Šla jsem nahoru a dozvěděla jsem se, že jsou spolu v jednom pokoji." Teď už se rozbrečela úplně.

„Abych to zkrátila... Prostě mě podvedl. Přímo přede mnou. Chápeš to? Věděl, že tam jsem a že ho přece jednou půjdu hledat." Vydala mezi vzlyky a pak už nemluvila.

Chvíli mi trvalo, než jsem vstřebala všechno to, co mi řekla. Bylo toho dost a nebylo to nic hezkého. Jak jí to mohl udělat? Přísahám, že kdyby tu někde byl, tak bych mu něco provedla. Nehledě na to, že je silnější a já bych neměla nejmenší šanci.

„Lauro, já vím, že teď tě asi nebude zajímat nic, co ti řeknu, ale on si tě nezasloužil. Je to blbec a to je ještě hodně slabý slovo. Tohle by normální kluk neudělal..." Snažila jsem se jí uklidnit, zatímco ona ležela na mém rameni a objímala mě.

„Třeba to neudělal. Nemusel s ní spát. Vždyť jsi je neviděla, ne ?" Plácla jsem něco, čemu jsem sama nevěřila.

„Taky jsem se tím uklidňovala, dokud jsem s ním nemluvila. Ten večer jsem se naštvala a jela domů sama. Doufala jsem, že si třeba všimne, že jsem odešla a půjde za mnou, aby mi to nějak rozumně vysvětlil. Nepřišel. Mluvila jsem s ním až dneska, vlastně chvíli před tím, než jsem ti zavolala. Přiznal se mi. Řekl to rovnou jako by se nic nestalo. Nesnažil se to zapírat. A odůvodnil si to tím, že já jsem s ním stejně spát nechtěla a on jen využil příležitosti. Takže se podle něj vlastně vůbec nic nestalo. " Řekla a tím pohřbila všechny naděje na to, že by to mohlo být jinak.