Dívka mých snů

19.

Každý rok, nějaký den v posledním týdnu prázdnin dělá Emily takovou oslavu, kam pozve všechny své přátelé. Je to něco jako rozlučka s prázdninami. Prostě poslední den, kdy si můžou všichni ještě pořádně užít, než zase začne škola.

Ani tento rok nebyl výjimkou. Zrovna, když jsem mámě pomáhala s nákupem se mi v kapse rozvibroval telefon. Odložila jsem tašku na stůl a rukou jsem zalovila v kapse pro zvonící mobil.

„Ahoj, doufám, že máš v pátek čas!" Vyhrkla Emily na druhém konci.

„Ahoj, já vždycky. Proč ?"

„Skvělý! V tom případě žádný výmluvy. Určitě víš o té rozlučce a je ti doufám jasné, že tě tam chci vidět!" Achjo, co mám teď říct. Vůbec se mi tam nechce, nikoho tam neznám.

„Ale, vždyť jsou to tvoji přátelé. Nikoho tam neznám a ...." Zkoušela jsem protestovat, ale věděla jsem, že to bude k ničemu, protože Emily žádné výmluvy nebere.

„A já ti nestačím?" Přerušila mě, aniž bych stihla doříct větu.

„Stačíš, ale stejně, nevím co tam budu dělat. Nikdy jsem na ničem takovém nebyla. Neumím se bavit s ostatními ... vždyť mě znáš!"

„Jednou se začít musí tak proč ne teď!" Zasmála se a pak pokračovala. „Ale jestli chceš, pozvi třeba Lauru a přijďte spolu, jo?"

„Nojo, tak dobře." Řekla jsem nešťastně a ona se mi zasmála.

„Já věděla, že půjdeš. Uvidíš, že si to užijeme. Bude to v pátek. Do té doby se asi neuvidíme, protože musím všechno připravit a tak. Ale určitě ti ještě napíšu. Ahoj."

„Dobře, ahoj." Ukončila jsem hovor a hned jsem zavolala Lauře. Ta byla na rozdíl ode mě šťastná a pozvání s radostí přijala. Nechápala jsem to jejich nadšení. V tomhle jsem asi úplně jiná než ostatní. Nepiji alkohol a ani nekouřím, takže otázka, co tam budu dělat, když všichni budou pít a bavit se mě pronásledovala každou volnou chvíli.

Do pátku uběhl čas dost rychle a já už stála před skříní a rozhodovala se, co si vezmu na sebe. Nakonec výběr padl na to, co nosím obvykle. Pohodlné volnější džíny, černé triko a k tomu černé tenisky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a do batohu jsem si sbalila mobil, peníze, klíče, kartáček a hřeben. Bude se tam přespávat tak ať mám alespoň něco na ráno. Vyšla jsem ven, a pokračovala v chůzi na místo, kde jsem měla domluvený sraz s Laurou. Pozdravila jsem se s ní a společně jsme šly na místo konání, které mi Emily poslala včera večer v esemesce. Celá ta „rozlučka" se bude dít v jejich chatě, která se nachází kousek za městem. Je to tam docela osamocený, takže pro takovou věc jako dělaný.

Přijely jsme tam asi kolem páté . Už v tuhle hodinu tam bylo vážně dost lidí. Bála jsem se, že v tomhle Emily snad nikdy nenajdu. Věděla jsem, že je to vždycky velká událost, ale že je to až tak moc veliký jsem nečekala. Vešly jsme s Laurou dovnitř a bloudily domem, dokud se před námi neobjevil Michael. Laura k němu přiběhla a políbila ho. Pak se se mnou rozloučili a nechali mě bloudit samotnou.

Trvalo asi čtvrt hodiny, než jsem Emily našla. Když mě spatřila, roztáhla pusu do úsměvu a šla rychle ke mně. Chtěla mě políbit, ale pak si uvědomila, že o nás nikdo neví a místo toho mě jen rychle objala.

„Jsem vážně ráda, že jsi přišla."

„Jo, já taky. Jen nejsem moc zvyklá na takovou spoustu lidí."

„Neboj, do toho se dostaneš. A navíc, já tu budu s tebou. Jen možná občas na chvíli odběhnu, když bude někdo něco potřebovat. Jo, abych nezapomněla, většina lidí tu bude přespávat. Budou spát dole na zemi, ale ty, jako pro mě výjimečný člověk máš povolen přístup nahoru do pokoje, kde můžeš v klidu spát!" Zasmála se a za ruku mě vedla po schodech nahoru, aby mi to tam ukázala. V pokoji jsem si odložila věci a šly jsme zase zpátky.