Krvavé Prokletí (Diabolik Lovers FF)

VI.

Na obrázku je Yasu :3
Christa

Rozložila jsem papírek. Všimla jsem si, že je to vzkaz.

Znáš ten pocit, když ti někdo něco tají? Určitě ano. Přijď po téhle hodině na střechu. Milerád ti vysvětlím, co ti rodiče zatajili. Abys mi věřila- Tvoje rodiče se jmenují Kami a Yuma Mukami. Rodiče tvé kamarádky se jmenují Amare a Ruki Mukami.

Obě vaše matky byly 'Eve'.

Y.S.

*Y.S.? Co to znamená? Do tašky mi to musel dát ten zelenovlasý. Takže autor toho vzkazu bude asi on. Mám tam jít? Nemám?*

Z myšlenek mě vytrhlo zazvonění.

*Půjdu.*

„Koneko-chan~" zašeptal Kou u mého ucha a já nadskočila.

„Tohleto mi nedělej!" zavrčela jsem na něj, ale on se jen zasmál.

„Ale no tak. Klídek."

„Jdu se projít." oznámila jsem, vzala Miyu za ruku a i přes její protesty jsem ji vyvlekla ven.

„Co se děje?"

„Pojď se mnou. Na střechu. Musíme to stihnout ještě před začátkem hodiny."

Miyu pochopila a během minuty jsme proběhly školou a dostaly se na střechu.

„Už jsem tě čekal, moje milá Ito-chan~"

„Chris, kdo je to?" zeptala se Miyu.

„Někdo, kdo nám zřejmě řekne pravdu." řekla jsem a pak tiše aniž by to někdo slyšel jsem ještě dodala, „Připrav se, jen pro případ."

„Ta druhá tu není potřeba, zatím." řekl jiný. Ten měl stejnou barvu vlasů jako moje matka a stejný tvar očí. Jen jeho byly modré.

Zaslechla jsem výkřik a viděla jsem jak se Miyu hroutí k zemi.

„Miyu!!"

Po čele jí tekla krev a za ní se tyčil červenovlasý kluk. Neměla jsem moc času něco dělat, protože mi někdo svázal ruce za zády a zacpal pusu. Škubala jsem sebou, ale ten zelenovlasý měl nějak moc síly.

„Uklidni se Ito-chan, teď tě vezmeme tam, kam skutečně patříš." řekl a nadzvedl mi bradu, „Jen pro zajímavost, jmenuji se Yasu Sakamaki."

Nenávistně jsem ho propalovala pohledem. On mi to oplácel s pobavením v jeho zeleno-modrých očích. Na tváři mě pošimraly jeho vlasy.

Pak jsem pohledem vyhledala Miyu. Ležela na zemi a kolem hlavy se ji vytvořila malá loužička krve.

„Teď se na chvilku prospi~" zavrněl mi Yasu do ucha a trefil mě do zadní části krku. Proti mé vůli se mi zavřely oči.

V mysli mi ještě vířilo jedno varování od matky, které mi matka řekla před pár měsíci, když jsem se ve škole věnovala práci o starých rodech.

„Sakamaki jsou sice jedni z nejstarších, ale nezkoumej je podrobně. Jsou nebezpeční."

*Sakra... Spadla jsem přímo do pasti... Jsem opravdu blbá...*

----------

Příběh se nám začíná rozjíždět :D  Promiňte za to ukončení :3

Sbohem u dalšího dílu :333 Ruunacchi