Krvavé Prokletí (Diabolik Lovers FF)

XIII.

Kou

Po docela dlouhé době jsme stanuli před sídlem Sakamaki. Yuma na mě kývl a prokřupnul si pěsti. Vypadal opravdu naštvaně. Došli jsme k dveřím do sídla a vykopli je. Uvnitř bylo ticho a tma.
„Prohlédnu to dole. Ty nahoře." řekl Yuma a pak jsme se rozdělili.
Vyšel jsem nahoru po schodech a narazil na chodbu plnou dveří. V prvních dveřích byl pokoj. Stěny měly jemně bílou barvu a na posteli byla rakev. Černá s bílými vyřezávanými květy. Nápis na rakvi mě dost vyděsil.
*Tohle je přece rakev Yui!!*
Odklopil jsem víko. Vevnitř byly ještě zbytky krve, ale jinak nic.
*Kde je její tělo?!*
Rakev jsem znovu zavřel a opustil pokoj.
„Je to divné... Jakoby tu nikdo nebyl..." zamumlal jsem, když jsem prohlédl další dva pokoje.
„Kou!" křikl Yuma a objevil se vedle mě, „Našel jsem něco šíleného."
Následoval jsem ho dolu do nějaké sklepní místnosti. Polkl jsem při pohledu dovnitř.
„Co to je?!" řekl jsem šokovaně.
Poznal jsem Sakamaki. Byli v čtyřech naprosto totožných rakvích. V rukou a nohách měli zabodnuté nože, které jejich těla držely. Z úst jim tekl pramínek krve, který byl zachytáván do skleničky, kde byl ředěn nějakou čirou tekutinou. A byli cítit nějak divně. Nasládlou vůni typickou pro upíry, přehlušoval jakýsi jiný pach. Pach jedu.
„Pojďme, tihle to zřejmě nebyli..." zavrčel Yuma a opustili jsme sídlo.

------

To, že se něco stalo, když jsme byli pryč, nám došlo ihned, protože na schodech před domem jsme našli stopy krve.
Ihned jsme vtrhli dovnitř. Na podlaze v hlavním pokoji ležely tři těla.
„KAMI!" vykřikl Yuma a vrhl se k tělu nejblíže k nám.
Doběhl jsem k Amare. Celá se třásla a z očí jí tekly slzy.
„Co se stalo?" zeptal jsem se a Amare se na mě podívala. Měla skelný pohled.
„Mi-yu-une-sli-ji... Z-bý-vá n-ám p-ět d-ní-" vypravila ze sebe, „Mu-sí-me se-hnat pro-ti-jed..."
Šokovaně jsem ji poslouchal, zatímco mi pomalu říkala, co se stalo.
„Musíme je dostat do postele, nemůžou tu takhle ležet." řekl jsem pak a vzal Amare do náruče. Yuma mezitím odnesl Kami a Rukiho. Všechny jsme je dali do jednoho pokoje. Sáhl jsem Amare na čelo. Měla ho naprosto vařící.
„Přinesu jim vodu a obklad." řekl jsem a opustil místnost.
*Miyu je také pryč... A my s tím nemůžem nic dělat!*
Praštil jsem pěstí do zdi v kuchyni.
„Buď v pořádku, Koneko-chan..."