Definition of Art (Larry,CZ)

Chapter 11 - Little things

(Louis)

"Pohni zadkem Tomlinsone, jestli tohle budeš předvádět v zápase, bude to tvůj poslední. Na to se můžeš spolehnout," zařve na mě trenér po tom, co minu přihrávku a rozhodnu se za ní neběžet. Abych Harrymu udělal radost, sháněl jsem informace o uměleckém směru z různých zdrojů do tří do rána a neuvědomil si, že od sedmi máme trénink. Teď je půl deváté a celé mé tělo se z nedostatku cukru, potřebného pro energii, třese. "Ježiš marja! Pojď sem!" Očividně už mu se mnou došla trpělivost. Neochotně se rozeběhnu za prošedivělým velmi dobře stavěným mužem s burácivým hlasem.

"Omlouvám se, moc jsem toho nenaspal." Kruhy pod očima mě usvědčují.

"Tvůj přístup za poslední tři týdny se mi přestává líbit. O včerejším dopoledni radši ani nemluvím. Myšlenkami všude možně, jen ne na hřišti. Chválím tě, že v úterý, po tom žalostném ránu, jsi zamakal ještě odpoledne, ale jinak... Louisi, jestli to chceš někam dotáhnout, holt musíš potit krev." Mám rád mít nad sebou pevnou ruku. Vždycky se cítím motivovaný. Avšak momentálně mi trenérovo promlouvání mi duše jde jedním uchem dovnitř a druhým ven.

"Ano, pane." Přesto mi však nezbývá nic jiného, než předstírat, že si jeho slova beru k srdci.

"Fajn... Tu máš." Z kapsy vyloví hroznový cukr, který mi podává.

"Děkuji," vděčně kulatou tabletku přijmu.

"A teď ukaž, co v tobě je."

...

Sláva bohu, mé utrpení je u konce. S náběhem na křeče v lýtkách se plazím do sprch vedle fotbalové šatny. Mám štěstí, že ostatní kluci z týmu byli z tréninku propuštěni dřív a tudíž se už osprchovali. Zrovna teď nemám náladu se mačkat mezi dalšími dvaceti lidmi. Celý rozlámaný se vysvléknu z dresu a váhavou chůzí dojdu po špičkách pod hlavici jedné z osmi sprch. Ještě než stačím pustit vodu, najednou mi celou pravou nohou projede řezavá bolest, kvůli níž se hroutím na zem. Křeč. Pohotově se natáhnu přes napnutou nohu ke špičce chodidla a s vypětím všech sil se ji snažím přitáhnout k sobě. Jen co cítím, že stah svalů povoluje, po zdi se vyšplhám do stoje a zapnu vodu. S pravidelnými výdechy chvíli střídám vařící a ledovou, abych rozproudil krev a k další křeči už nedošlo. Když mám pocit, že už se konečně můžu v klidu umýt, čeká mě další nemilé překvapení s šibalským úsměvem na tváři opřené o zeď.

"Do hajzlu, Chrisi! Co tu děláš?!" vyjeknu leknutím a s okamžitým zakrytím intimních partií se k jmenované osobě ještě pro jistotu otočím zády.

"Ale no tak, Tommo, vážně je tohle nutné? Už jsem přeci viděl, čím se pyšníš a při mnohem lepší příležitosti," zasměje se o rok starší rugbista s krátkými světle hnědými vlasy a stejně jako já, modrýma očima.

"Myslel jsem, že už mě za žádnou cenu nechceš vidět, tak kurva vypadni!" křičím, avšak zdá se, že to co říkám má naprosto opačný význam. Ramenatý chlapec si do půli stehen svleče kalhoty a zezadu ke mně přistoupí. "Opovaž se mě dotknout," syknu přes zatnuté zuby. Téměř se nalepím na studené kachličky, abych unikl jeho velkým dlaním, které ve vteřině cítím přejíždět po svém od mýdla kluzkém pozadí.

"Jo, to jsem si taky myslel, ale uvědomil jsem si, že když už jsem přišel o čest, nemusím přijít i o dobrý sex," s těmito slovy mi zadek bolestivě zmáčkne, kvůli čemuž mi ujede tiché oh.

"Aspoň jeden z nás měl to štěstí a užil si to," utrousím ironicky, a v tu ránu je mé tělo otočeno ke Chrisovu čelem a přitlačeno ke zdi.