Definition of Art (Larry,CZ)

Chapter 17 - Night sky

Ještě než mě ukamenujete, že jsem nepřidala včera tak se chci omluvit. Byla jsem strašně unavená a neměla jsem dopsanou tu pasáž mezi H a L a nechtěla jsem ji kvůli tomu odfláknout. 

Snad se bude líbit a nebojte vynahradím vám to. 

Loads of love

L. xx

...

(Harry)

Vždy, když jsem v určitém stresu, nedokážu jíst. Mé ruce jsou nepřirozeně studené a tělo z nedostatku příjmu potravy slabé a mírně roztřesené. Bývám velmi nevrlý a na nic se nedokážu soustředit déle, jak pár minut. Niallovi se v těchto chvílích musí vedle mě opravdu špatně dýchat, a proto využívá každé volné minuty, co může být mimo můj dosah. Naučil jsem ho neptat se mě, co se děje. Většinou mu o tom povím, když už jsem v pořádku, nebo si sám odvodí, co může být příčina mé nepohody. Tentokrát však nemá ani tušení a má potřeba říct mu to, čím dál tím víc roste. Problém je však, že nemůžu. Cítil bych se mimořádně trapně. Přece jen rozpovídat se o záležitosti, o které jaksi ani on sám moc slyšet nechce, není vůbec jednoduché.

"Dobrou chuť." Odváží si ke mně na obědě přisednout.

"Už jsem dojedl," odpovím prostě. Můj blonďatý společník vytřeští oči. Z nevíry, že se chystám odnést plný talíř jídla.

"Podíval ses na to vůbec?" Po jeho otázce sklopím zrak k rýži s plátkem kuřecího masa zalité houbovou omáčkou a následně mírně přikývnu. Niall vyřízeně protočí očima. "Harry, ty jsi fakt kapitola sama pro sebe." Chvíli ho pozoruji s jakou chutí se zakusuje do pečených brambor a dokonce přiznávám, že na něj kvůli tomu trochu žárlím. Najednou slyším zpovzdálí povědomé hlasy. Fotbalisté. Raději se neotáčím. Niall se natáhne pro kelímek s vodou a při hašení žízně mě očima ponoukne směrem ke zvýšenému hluku.

"Vyhýbá se mi," pronesu samovolně, aniž bych chtěl. Hrkne ve mě, když se slyším a jako na povel se zvedám ze židle s úmyslem odejít a nedát Niallovi šanci se dál vyptávat. Při odnášení tácu přece jen nevydržím a ve skupince zpocených čutálistů bez sebemenšího problému nacházím Louise. Nebaví se s ostatními. Jen stojí v řadě a kouká před sebe. Vypadá, že o něčem přemýšlí. Třeba o mně... Třeba taky ne...

Přestávám snít a s nově utvořeným knedlíkem v krku si jdu umýt ruce. Proč se mi vyhýbá? Co jsem mu udělal? Líbám špatně? Určitě jsem řekl něco nevhodného. Slíbil, že se uvidíme. Vadila mu ta naprosto nechtěná narážka na sex? Nestojím mu za to? Prostě mě jen testoval?

"Curly?" S oslovením pocítím na rameni letmý dotyk. Zavírám vodu a naprosto bez emocí se za hlasem otočím. Ještě než stačím aspoň pozdravit, jsem zatažen mimo dosah spoustě zvědavých očí a přiražen ke zdi, kde mě potkává hladové kousnutí do krku a následně ještě hladovější vykousnutí.

"To nemyslíš vážně," chraptím a prsty vjedu Louisovi do vlasů, za které ho hravě zatahám, abych mu zabránil si ukradnout další polibky. Nic nedávám totiž zadarmo a on už mi toho takhle dluží ažaž.

Zavírám vodu. Až teď přestávám snít. Také opět proklínám schopnost vžití se do vlastních představ. Zklamaný z jejich neuskutečnění si házím přes rameno batoh a mířím na další přednášku.

...

Odbíjí půlnoc, když se v bílém vytahaném tričku s dlouhým rukávem, aby mi nebyla zima, vydávám k parku. Mám štěstí. Obloha není zatažená, a tudíž má představivost bude mít volné pole působnosti. Bohužel se ale necítím dobře. Jsem oslabený a oči se mi klíží s každým krokem. Budu se muset hodně snažit neusnout, abych ráno nebyl překvapený, kdyby do mě píchl chlapík z technických služeb se svou jehlou na odpadky.