Definition of Art (Larry,CZ)

Chapter 15 - Dirty minded

(Harry)

"No... ehm... K vlastnímu údivu musím říct, že se vám zpracování opravdu vydařilo," prohlíží si a hodnotí profesor Turner naši prezentaci, zatímco já s Louisem stojíme vedle něj. Louis do mě nenápadně šťouchne loktem, a i když se stále dívá na profesora, na jeho profilu vidím, že se pyšně usmívá. "Avšak předpokládám, že z výrazně větší části patří zásluhy panu Stylesovi, mám pravdu?" Tuhle nemístnou jedovatou poznámku si mohl odpustit.

"Hah, samozřejmě. Jak jinak," uchechtne se ironicky Zayn od svého stolu. Všichni tři se podíváme jeho směrem.

"Ne... Ne, pracovali jsme na tom spolu. Máme na tom stejný podíl, pane profesore," hájím Louiho snahu, jakmile si přestávám Malika všímat.

"To bych chtěl vidět," zamele si pod vousy. "No nic, tak či tak, máte splněno." Odpojí flashku a vrátí ji Louisovi. Ten mi následně položí ruku na bedra na znamení, že je vše v pohodě. Poté si odchází sednout na své místo. Cítím se provinile, když si uvědomím, že veškerou práci, kterou Louis odvedl, Turner spláchl jednou větou.

...

"Doufal jsem, že na mě počkáš," usměji se na Louise, když vyjdu ze třídy a spatřím ho opřeného o zeď. Společně se vydáme ke stadionu. Fotbalisté trénují na mezi-univerzitní turnaj, a protože je to vyhlášená událost, vyměnili se jim hodiny psychologie za tréninky navíc. Mám teď třicet minut pauzu, takže jsem si řekl, že bych ho mohl doprovodit a omluvit se za Turnera.

"To byla jasná věc, Curly," mrkne na mě.

"Mrzí mě, co ti řekl ten dědek." Povzdechnu si, načež Louis jen zavrtí hlavou.

"To nemusí. Jsem na to zvyklý." Pokrčí rameny a následně mi otevře dveře z kampusu, které mi i gentlemansky podrží.

"Díky."

"Včera jsi mi psal, že se mě chceš na něco zeptat."

"Jo chci, ale... Na to potřebujeme víc času." Po mé odpovědi se Louis zastaví a rozhlédne se. "Děje se něco?"

"Ne, ne... Jen... Pojď tudy." Na chvíli mě chytí za paži, aby mě nasměroval správným směrem, přestože to absolutně nebylo nutné. Procházíme malým parčíkem, který by už potřeboval setkání s křovinořezem. Jako důkaz tomu nasvědčuje fakt, že Louis musí jít přede mnou, protože oba se na cestu nevejdeme.

"Proč jdeme tudy?" zaprskám po tom, co se mi jedna z ulomených větví stromu zapíchne do vlasů. "Tamtudy to bylo kratší, Lewisi." Jmenovaný se opět náhle zastaví, a protože se stále snažím vymotat klacík z kudrlin, nevšimnu si toho, a nemotorně do něj vrazím. "Uhm, promiň." Louis se otočí s širokým šibalským úsměvem na tváři.

"Nechtěl ses mě náhodou zeptat, jestli bychom nemohli pokračovat tam, kde jsme včera skončili?" Jen co tato otázka opustí jeho hříšné rty, vnitřně zalapám po dechu.

"Ehm, no..." Samozřejmě i to byla jedna z mnoha otázek.

"A jestli si myslíš, že nemáme čas, tak bych se o tom rád přesvědčil, pokud mi to dovolíš. Za pokus to stojí, řekl bych." Oněměle přikývnu na souhlas. Tím mu dám svolení ke mně přistoupit a položit si dlaně na mé boky. Malou silou, aby to nepůsobilo unáhleně, srazí naše pasy a rty se přiblíží k mému uchu. "Teď se přesvědčím, ano?" zašeptá a mně se div nepodlomí kolena. Musím uznat, že být takhle svůdný v nějakém roští je teda um. Zaručeně rudý jak paprika se přemáhám, abych rukama nesjel na jeho zadek a nepromačkal ho, abych si potvrdil, jak kvalitní je a jak zatraceně euforické by bylo být v něm.