Definition of Art (Larry,CZ)

Chapter 21 - Rules

(Louis)

"Proč nechceš, abych viděl, co je v těch deskách?"

"Ty jsi to viděl! Viděl jsi, co tam je, přiznej se, Louisi!"

"Neviděl..."

Jediná lež, kterou jsem Harrymu řekl. Jediná podstatná. A teď ji budu muset zakrýt další lží.

"Tobě ne," opustí má ústa klidně. Mohl bych mu lhát pořád a o všem. Jsem dobrý lhář na rozdíl od něj, avšak nemám důvod to dělat. To, že jsem popřel, že jsem mu vlezl do soukromí a zjistil, že ho pronásleduje myšlenka sexu se mnou, si myslím, že je přehlédnutelné. Aspoň teď určitě. On má momentálně na mysli úplně jiné věci, o kterých si myslí, že mu lžu, ale právě o těch jsem k němu upřímný.

"Cože?" Ustoupí ode mě překvapeně.

"Lžu lidem, ano, ale tobě říkám pravdu." Očividně ho uvádím do rozpaků. Neví, co mi na to má říct. Zkoušel mě, ale já ve zkoušce obstál.

"Pořád mám pochybnosti."

"To chápu. Nechovám se zrovna přesvědčivě, ale právě proto jsem tady, abych ti vysvětlil, jak se věci mají."

"Pamatuješ si, jak jsem s tebou chtěl jednou o něčem mluvit, ale potřeboval jsem na to víc času a nakonec jsme... ehm..."

"Skončili v křoví a věnovali se jeden druhému?" doplním ho. Harry roztomile zčervená.

"J-jo." Sklopí pohled kousaje se do spodního rtu na zahnání úšklebku.

"Na to nejde jen tak zapomenout," odpovím svůdně a přistoupím k němu, abych mu přizvedl hlavu a tím s ním navázal oční kontakt. Doufám v polibek, ale dopřán mi není.

"Chtěl bych o tom mluvit teď." Vzdálí se. Odchází do zadní části místnosti ke skříni, kde jsou výtvarné potřeby.

"Klidně můžeme," souhlasím, avšak zklamaný, že je odtažitý. Na to, jaké se mnou má divoké plány, se podle nich vůbec nechová.

(Harry)

Je nepředstavitelné, jak moc se musím držet, abych ho nenechal mě svést. Nejdřív potřebuji odpovědi a až potom potěšení. Nejdřív potřebuji odvést dobrou práci a až potom si ji vychutnat...

"Přisuň ten stůl blíž k plátnu, prosím, a rozsviť světlo, které nad ním bude. Potom si na něj sedni a chvilku počkej," zaúkoluji ho. Louis mlčky vše provede, mezitím co ze skříně vyhrabu potřebné barvy a malou lampičku, kterou následně přicvaknu k plátnu. Rozhodl jsem se portrét malinko ozvláštnit. Využiji, že je v místnosti tma a na Louise bude dopadat pouze jeden kužel bílého tlumeného světla, nahrazující svit měsíce. Pozadí bude tmavě modré, jako noc, a ozdobí ho souhvězdí Kozoroha a Vodnáře.

"Tak co máš na srdci?" pobídne mě s nadsázkou. Nemůžu říct, že by se mi tenhle jeho tón hlasu úplně zamlouval.

"Chtěl bych vědět, jak to u fratů chodí. Ta vaše pošahaná pravidla a co vás na tom baví," začnu. Využiji chvíle, kdy přemýšlí, abych ho jako modela upravil tak jak potřebuji. Pohledem spočine na mé tváři, když mu čechrám přirozeně rozcuchané vlasy. Dokonce mu na krku vyskočí husí kůže. Mám pocit, že se ve mně trochu ztrácí, což mi lichotí a pohání mé srdce bít rychleji. Tak citlivý...

"Chtěl by ses jím stát?" pokládá otázku a já okamžitě s "osaháváním" přestávám.

"Ani náhodou!" vyprsknu zděšeně. Ještě to by mi tak scházelo.