Definition of Art (Larry,CZ)

Chapter 14 - Don't regret

(Harry)

Rozechvělými rty zapluji do místa, jež jediné má tu moc je uklidnit...

Není to jako chutnat zakázané ovoce nebo užívat si čin, nějž později budete litovat. Je to jako pocit nadšení z nového objevu. Zběsilá jízda na horské dráze, která vám způsobí lechtání v žaludku, díky níž se začnete nekontrolovatelně smát. Otevření mysli. Je to uspokojení pudu, který zodpovídá za vaše čiré štěstí.

Celé mé tělo hoří, až mám strach, abych Louise nepopálil na krku, na kterém mám položené své ruce. Nedokážu ho nechat jít. Jsem tak příšerně nenasytný, až se za sebe stydím. Avšak Louis je na tom ještě hůř. Jak to poznám? Jeho ruka totiž zabloudí k mému pasu, kde mi vklouzne za lem kalhot přesně nad nejcitlivějším místem a přitáhne si tak mé tělo k tomu svému natěsno. Prsty ale nevytahuje, ba co víc, mám snad i dojem, že se je snaží dostat hlouběji. To už se pomyslně rozsvěcí stopka a já dávám zpátečku.

"Harry..." vzdychne nešťastně.

"Co to bylo?" Ne ten polibek...

"Chtěl jsem, abys mi byl blíž, nic víc..." Nevypadalo to, ale i tak mu věřím. Niall by mi už dal slušnou facku na probuzení.

"Chci ještě," řeknu bez ostychu, čímž Louise očividně překvapím.

"Já taky." Seskočí ze stolu, opět srazí naše těla k sobě a natáhne se pro další polibek.

"Příště." Zastavím ho prsty na rtech. Louis mě chytne za zápěstí a stáhne mi ruku podél těla.

"Hraješ si se mnou?" Tón, který použije, vůbec nezní jako od Louise, který se ještě před chvíli nervózně ošíval.

"A ty se mnou?" Nenechám se zastrašit. Louis se pousměje.

"Jsi jiný, než jsem si myslel, Curly."

"Co tím chceš říct?"

"No, víš... Vždycky jsem bral umělce za, jak to říct slušně, uťáplý nerdy na houbičkách, ale..."

"Jo, to bylo vážně slušně řečený, Lewisi," skáču mu do řeči, přičemž Louis se rozesměje.

"Ale ty se nezdáš," dokončí větu tajemně s přizvedlými koutky.

"To mi vysvětli," mračím se. V krku mi rychle vysychá.

"Příště." Mrkne na mě a vzdálí se pro své věci. "Uvidíme se zítra, Curly."

(Louis)

"Jsi jedinej, kdo nikoho nepřefikl, Louisi!" rozčílí se Zayn po tom, co proběhne setkání s ostatními členy fraternity kvůli páteční party v F - Bros, kde se budou zveřejňovat jména ubožáků, kteří podlehli kouzlu fratů. Nesnáším, když mě peskuje, ale pořád můžu být vděčný, že to dělá jen, když jsme sami. Většině to dá sežrat před celou skupinou.

"A víš, že mě to nijak netrápí?" Pokrčím rameny. Zayn si povzdechne a na uklidnění vytáhne z kapsy krabičku cigaret. Ohleduplně jednu podává i mně a oběma nám zapálí.

"Chceš bejt vůbec ještě frat?" zeptá se zoufale. Úplně mě tím zaskočí.

"Samozřejmě, že chci!"

"Tak se tak ale chovej, Louisi." Znervózňuje mě, jakým stylem mi to říká. Jako by už vážně nevěděl, co si se mnou počít. Nezní totiž naštvaně. To co z jeho hlasu čiší, je lítost.