Můj Milý Únosce ✔ [Od 1.7. začne probíhat oprava]

XXII. Denova minulost

A je to tam!!! 20k shlédnutí! Děkuju!!! 😄😄😄😚😚😚 Jako odměnu udělám v další kapitole nějaký bonus. Zde se nebude jednat o Anyshu. Nejspíše to bude minulost Bruce (o tom se teprv dočtete, kdo to je) a o Suzie. A teď zpět k příběhu 😄

,,Brendone?" vydala jsem ze sebe nechápavě. ,,Anysho?" vydal ze sebe i on. Stáli jsme v obýváku a koukali na sebe jako idioti.
Nell seděla na sedačce a čekala, kdo co řekne.

Po pár sekundách Brendon konečně něco řekl: ,,Ty jsi těhotná?"
Lehce jsem přikývla. Nell naštvaně vstala: ,,Jak se vy dva znáte?"
Zamračila jsem se na Brendona: ,,On je můj bejvalej, že Brendone?"

Den na nás koukal, jako na vrahy. Nell se k Brendonovi přitiskla: ,,Ani se nedivím, že tě Brendíček opustil. S takovou jako ty by si nikdo nic nezačal." a  zahihňala se.
Den už chtěl na ni vystartovat, jenže Brendon ho zastavil: ,,Teď, když jsem tu já, tak jí nic neuděláš, kámo."

Cítila jsem, jak se mi znovu zvedá žaludek a motá hlava. Rozběhla jsem se směrem k záchodu. Den šel za mnou.
Myslela jsem, že budu zvracet, ale nakonec to nešlo.

,,Tohle... tohle není dobrý. Poprosím tvou mámu, aby je tady neměla. A vůbec, když je to tvá sestřenka, neměla by mít takové právo sem lézt." řekl Den a pomohl mi vstát. Vedl mě do pokoje pro hosty. Uvnitř byl Jack a Andy. Hráli karty nebo co to bylo.

Den mi pomohl si lehnout. Přikryl mě a otočil se na Jacka: ,,Jacku... chci, aby jsi teď často hlídal Any. Nell je osoba, která by jí s radostí ublížila. A hlavně... teď je tu i Brendon. Bojím se o ni."

Jack s úsměvem přikývl a Andy pyšně vstal: ,,Já budu taky pomáhat a mámě se pak určitě nic nestane!"
Jack i Den se začli smát. Já se smála taky.
Den přistoupil znovu ke mně a políbil mě na čelo: ,,Zlato? Musím teď odjet. Víš... hledají nějakého úředníka a já o tu práci stojím. Nebude ti to vadit?"

Usmála jsem se: ,,Myslím, že ne. Ale aby jsi tam nebyl celé dny i noci."

Den se ušklíbl, přikývl a odešel.

Jack si s Andym o něčem povídal. Pak se podíval ke mě a zeptal se, jestli nechci něco k pití. Přikývla jsem, že ano. Andy vyskočil z křesla na kterém seděl a běžel do kuchyně.

Jack si stoupl a sedl si ke mně na postel: ,,Slečno? Jak je to s vámi a s Brendonem, jestli to smím vědět. Začala jsem mu vyprávět tom, jak jsem se vracela domů dříve, jak mě Brendon podváděl, jak jsem se šla projít a pak jsem se zasekla. Nebyla jsem si jistá, zda Jack ví o minulosti Dena a Nila.

,,Hm... a v tom lese tě Nailovy gorily unesly, že?" řekl zamyšleně.
Zvedla jsem překvapeně obočí: ,,Jak to víš?"
Jack se usmál a zadíval se do okna: ,,Slečno... já vím o nich vše. Jejich otec, Bruce, byl úplně stejný. Unášel dívky, aby je prodával, měl své vrahy a vyřizoval různé obchody. Pak unesl Suzie. Zamiloval se do ní a narodil se jim syn, Nail. Mělo se jim narodit ještě jedno, ale to zemřelo. Ze ztráty syna se nemohli vzpamatovat. Rozhodli se, že chtějí dalšího. Bohužel se jim to nedařilo a tak za čtyři roky adoptovali o tři roky mladšího Dena. Byl mu teprve rok.
Jak roky plynuly, nečekaně Suzie otěhotněla, to bylo Denovi třináct a Nailovi šestnáct. Takže by teď mělo být Andymu osm. Narodil se jim tedy Andy. Jenže Suzie už neměla náladu se o Andyho starat, tak jsem ho vychovával já a jeho otec. Přesně za rok zemřel Bruce. To už o Andyho Suzie nezavadila ani pohledem. Den i Nail dospěli, nastěhovali se do pracovní budovy svého otce a Andyho vzali s sebou. A tak no..."

Byla jsem z toho mimo. Koukala jsem se na postel a pak se podívala zpět na Jacka: ,,Takže... Den není s Andym vůbec geneticky příbuzný?"
,,Ne." odpověděl Jack.

Do místnosti náhle vtrhnul Andy. Měl zaslzené oči.
,,Copak se stalo?" zeptala jsem se s lehkým úsměvem.
,,Já to všechno slyšel!" vykřikl.
Já i Jack jsme na něj mlčky koukali.

,,Já jsem byl nechtěnej?!" zeptal se naštvaně a popotáhl.
Pomalu jsem vstala: ,,Andy... pojď za mnou." a chystala jsem se ho obejmout.
,,Nechci! Nech mě!" vyhrknul.
,,Ale Andy. Nesmíš to tak brát. Suzie... ona..."
,,Ty by jsi mě taky nechtěla. Vzala sis mě beztak jen z lítosti!" skočil mi do řeči. Rozbrečel se a vyběhl z místnosti.
,,Andy!" vykřikla jsem a běžela jsem za ním. Seběhla jsem schody a mířila za ním ven. Andy stál u silnice. Díval se mým směrem. Když si všiml, že ho chci chytit, přeběhl silnici. Nevšiml si, že naproti němu jede auto. Myslela jsem, že o Andyho příjdu. A to jsem nechtěla dopustit. Ani za NIC!

K mé úlevě stihl Andy přeběhnout silnici dřív, než se tam auto dostalo.
,,Andy! Vrať se!" volala jsem. Celá rodina se seběhla u vstupních dveří. Když na silnici nebylo žádné auto, přeběhla jsem ji a běžela směrem k Andymu. Chytila jsem ho a pevně objala: ,,Andy! Prosím, už nikam neběhej! Bála jsem se, že o tebe příjdu."

Náhle jsem na sobě ucítila i jeho ruce, jak mě objaly. Popotáhl a šťastně řekl: ,,Takže mě máš fakt ráda?"
Uchechtla jsem se: ,,Fakt tě mám ráda, zlatíčko..."