Můj Milý Únosce ✔ [Od 1.7. začne probíhat oprava]

XVII. Maminko...

Maminko...

Když jsme přijeli zpět domů k mámě, v obývacím pokoji se hádal Andy s Nell: ,,Debile! Kdy už pochopíš, že je Anisha jen obyčejná kráva!"

Odkašlala jsem si a zkřížila ruce na prsou. Nell se na mě podívala a hned uhnula pohledem na Dena. Usmála se na něj, vstala a narazila do mě ramenem. Ruce jsem svěsila podél těla a podívala jsem se na Andyho: ,,Co po tobě chtěla, zlatíčko?". Andymu stekla slza: ,,Prý, abych vás donutil k rozchodu. Ale já nechci, aby jste se rozešli." a přiběhl ke mě. Pohladila jsem ho po tváři a Den ho zvedl do vzduchu. Oba jsem objala: ,,Neboj se zlatíčko. Brzy budeme mít nový domov. Bez Nell."

Večer Den s někým domlouval stavbu domu. Prý to stihnou do 7 měsíců. Já mezitím s Andym sledovala něco v televizi. Přišla si k nám přisednout i máma. Jen tak tiše jsme seděli dokud nějaká ta pohádka neskončila. To už jsem šla doprovodit Andyho do postele. Lehla jsem si vedle něj. Chvíli tak oddychoval a pak se mě šeptem zeptal: ,,Mami? Teda! Any?". Usmála jsem se: ,,Ano?" ,,Můžu ti říkat mami?" ,,Co tě to tak napadlo?"

Andy vydechl a přitulil se ke mě: ,,Já nikdy nevěděl, jaké to je mít maminku." ,,Ale no ták. Vždyť máš maminku." dodala jsem a pevně ho objala. Andy se rozbrečel, což i mě se chtělo brečet: ,,Viš, ona se o mě nestará. Neobjímá mě a nedává mě spát. Jen pije pivo a kouří. Já chci mít tebe jako maminku."

Utřela jsem si slzu, která mi právě stekla po tváři. Jeho život si nedokážu představit. ,,Víš co? Tak já budu tvou maminkou. Ale teď už spinkej.". Andy popotáhl a přikývl. Já vstala a mířila si to za Denem. K mému překvapení byl doma...táta. Seděl s Denem u baru a něco pili. Smáli se. Fakt se smáli. A já se bála, že spolu nebudou vycházet. Přišla jsem k nim a objala tátu na přivítanou. ,,Ááá...má malá holčička bude maminkou." a napil se dalším lokem nějakého hnusu. Já jen poslušně přikývla, otočila jsem se na Dena: ,,Můžu s tebou na chvilku mluvit? O samotě?". Den přikývl. Šel se mnou do koupelny.

,,Dene? Budeme muset něco vyřešit." řekla jsem. Den na mě vytřeštil oči: ,,Něco s dvojčátky?" ,,Ne..." uklidnila jsem ho. ,,Jde o Andyho. Chce mi říkat maminko..."