Můj Milý Únosce ✔ [Od 1.7. začne probíhat oprava]

XXX. Trest smrti

Trest smrti

Derec mi popisoval, co vše je v tomhle domě a jeho okolí. Také mi řekl, že mohu jet i do města, ale takovej nápad musím oznámit a musí jít se mnou někdo se zbraní.

,,Mamí!" vykřikl náhle Andy, který právě seběhl schody. Nejspíše ze svého pokoje. Vypadal rozespale, ale když mě zahlédl, vykouzlil se mu na tváři úsměv.

,,Dobré ráno, zlatíčko," objala jsem ho.
,,Proč tu musíme být u Dereca?" podíval se na mě tázavě.
,,Protože..." zamyslela jsem se a podívala na Dereca, který čekal, co řeknu, ,,no... protože tady jsme ho jeli navštívit. Den dostal důležitou práci a chce mít na to klid. Tak nám domluvil pobyt u Dereca."
,,Jupí!" zaradoval se a přiběhl k Derecovi, ,,Můžu jít s Chrisem do bazénu?"
Derec souhlasně přikývl a mrknul na Chrise, který přišel s Andym. Oba následně odešli.

,,Takže, když budeš cokoliv potřebovat, řekni si. Když někam budeš chtít jít, prostě běž, kromě okolí mimo pozemek. Den by mě zabil, kdyby se ti něco stalo." řekl Derec a sedl si do svého křesla ke stolu, na kterém měl svůj notebook, ,,Mám nějakou práci, tak se uvidíme až u společné večeře. Tak si tu odpočiň."

Šla jsem tedy do zahrady. Ta byla upravená, všude spousta květit. Na obloze se schylovalo k dešti. To mě ovšem neodradilo. Sedla jsem si na nejbližší lavičku. Začala jsem hladit mé bříško: ,,Tak co zlatíčka. Těšíte se ven?"
Jedinou odpovědí bylo kopnutí.
Usmála jsem se.
,,Těším se, až vás uvidím. Až vás ukážu rodině. Pak až půjdete poprvé do školy. Ani se nenaděju a uteče to tak rychle. Uvidím vás, jak jste dostudovali. Vím, že docílíte svých budoucích snů."

,,Jestli budou po tobě," ozvalo se za mnou, ,,dobyjí svět."
Otočila jsem se. Za mnou stál Derec.
Přišel k lavičce a posadil se na ni vedle mě.
,,Myslela jsem, že pracuješ," ušklíbla jsem se.
,,To jsem si taky myslel, ale byl jsem vzhůru celou noc a prostě už mi to nemyslí. Naštěstí tu nejdůležitější práci mám hotovou." odpověděl.
Podívala jsem se na zem: ,,A co máš vlastně za práci?"
,,Obchoduji s-"
,,Takže jsi jako Nail!? Obchoduješ s dívkami?!" skočila jsem mu do řeči.
,,Ne! To ne... obchoduji s tajnými věcmi. Je to poněkud nebezpečná práce, protože to lidé berou vážně, a když nesplníš obchodní podmínky, jdou po tobě. Chtějí tě zabít a tak... ale jinak je to sranda."
,,Ooh... a tobě už hrozila smrt?" zeptala jsem se.
,,Jednou od začínajícího podnikatele. Ale ten špatně popsal podmínky, takže mě po čase musel přestat hledat. A i teď mi hrozí smrt. Od Velkýho Joea. To je ten, před kterým vás schováváme."

Vytřeštila jsem oči. Jako fakt? Velký Joe? A to je jako kdo?
Když jsem se ho chtěla zeptat, přiběhl za námi Chris.
,,Pane. Musíte to vidět," řekl a podal Derecovi noviny.
Začal číst: ,,Včera ve večerních hodinách byl zajat muž, který zapříčinil vraždu svého bratra, zajistil obchodování s unesenými dívkami a zavraždil několik set lidí. Nedávno byly nalezené ohořelé trosky jeho domu a pracovní budovy.
Byl odsouzen k roku ve vězení a následně k trestu smrti..."

Zavládlo ticho. Srdce se mi sevřelo. Oči se zaplnily slzama.
Rozbrečela jsem se. Měl to být můj manžel. Měli jsme spolu strávit zbytek života.
Všechno se to zvrtlo. Úplně všechno.

Náhle jsem ucítila objetí. Derec mě objal a zašeptal mi do ucha: ,,Neboj se, Any. My trest můžeme zmírnit aspoň na pár let ve věznici."
V tu chvíli mě nezajímalo, jak to udělají. Prostě jsem začala věřit, že to dokážou.