Memories -Larry Stylinson-

Prolog

Harry

Pomalu jsem otevřel oči a rozmrkal se, nad ostrým světlem.

V hlavě mi třeštilo a bolelo mě celé tělo. Kolem mě bylo slyšet pípání přístrojů. Došlo mi tedy, že jsem v nemocnici.

Můj pohled jako první padl na zavřené dveře, až pak jsem začal prozkoumávat pokoj, kde jsem byl.

Otočil jsem hlavu doleva a spatřil mladého muže, který spal ve velmi nepohodlné pozici na židli. ,,Pane ?'' lehce jsem s ním zatřásl. Probudil se. Chvíli jen zmateně mžoural kolem sebe, pak se podíval na mě a vytřeštil oči. ,,Ty ses probudil.'' vyjíkl nadšeně, zvedl se ze židle a vyletěl z pokoje.

Po chvilce se vrátil a v závěsu za ním šel i starší doktor. ,,Pane, jak se cítíte ?'' zeptal se mě a přitom mi do očí svítil malou baterkou. ,,Třeští mi hlava a všechno mě bolí.'' postěžoval jsem si. ,,To je normální, prodělal jste těžkou autonehodu. Byl jste dva měsíce v kómatu, více vám povím, až se trochu vzpamatujete.'' vysvětlil mi a tentokrát jsem to byl já, kdo vykulil oči.

,,Můžu mít dotaz ?'' požádal jsem ho. ,,Ale jistě, jen se ptejte.'' přívětivě se usmál.

,,Kdo to je ?'' ukázal jsem rukou na muže vedle sebe. Sledoval jsem jeho ublížený pohled.

,,Toto je váš přítel pane Stylesi, Louis Tomlinson.'' řekl doktor a já se znovu otočil na Louise.

,,Ale já nikoho jménem Louis Tomlinson neznám, natož, abych s ním chodil.'' bral jsem to jako vtip. Došlo mi ale, že si ze mě nikdo srandu nedělá, když se Louis rozbrečel a utekl z pokoje.

I'm sorry I don't understand
Where all of this is coming from
I thought that we were fine
(Oh, we had everything)

...

Doufám, že se vám příběh bude líbit...Enjoy.