Memories -Larry Stylinson-

,,I can't...''

Louis

K Niallovi jsem dorazil během pár desítek minut. Byl bych tam dříve, ale nevzal jsem si auto, bylo mi jasné, že bych nedokázal v tomhle stavu řídit. Zabušil jsem na dveře a hned jak otevřel jsem se sesunul. 

Ochotně mě vyzvedl do své náruče a odnesl mě k němu na gauč. ,,Nedáš si něco ?'' špitl a já jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,Povíš mi, co se stalo ?'' počkal, než jsem se pořádně uklidnil a pak mi pokynul, abych mluvil. ,,N-no, s Harrym jsem se dneska potkal, když zkoumal naše fotky. Vzplál ve mě plamínek naděje, že by si třeba vzpomněl, proto jsem mu zkoušel připomínat, ale nic. Potom odešel a já si prohlížel alba. Nevím jak, ale usnul jsem tam.'' odmlčel jsem se. ,,No a potom tam dorazil Harry s Nickem a šli si to rozdat.'' znovu jsem se rozbrečel. Připadal jsem si jako nicka. Pořád jsem jen ronil krokodýlí slzy, místo toho, abych něco dělal.

Jenže, co jsem mohl dělat ? 

,,Neboj se, třeba je to jen na jednu noc. Nick to stejně jinak nedělá.'' snažil se mě Niall uklidnit. Hladil mě po zádech, zatímco já mu brečel do trička. ,,Ale vždyť víš, jakej na něj měl vždycky Nick zálusk. Vždycky ho chtěl dostat. Jednou mi řekl, že Harryho dostane a je mu jedno jak, řekl, že mu Harry bude patřit.'' rozvzlykal jsem se. ,,Proč jsi mi to nikdy neřekl ?'' zaúpěl Niall. ,,Já se o něj bál. Bojím se o něj i teď. Ale říct mu nic nemůžu. Nevěřil by mi. Stejně se mi pořád straní....Nialle, co mám dělat ?'' vzhlédl jsem k němu. ,,Je mi to líto...Já-já nevím.'' 

Harry

Probudil jsem se s pocitem štěstí. Otočil jsem se na posteli a spatřil Nicka, jak mě sleduje. ,,Dobré ráno.'' zachraptěl jsem a on mě namísto pozdravu políbil. Usmál jsem se, vstal a oblékl si čisté spodní prádlo. ,,Dáš si snídani ?'' naklonil jsem se k obyvateli mé postele. ,,Jo, dal bych si tebe.'' zasmál se. ,,Teď ne.'' zakroutil jsem hlavou a odešel z pokoje. 

Hned co jsem vlezl do kuchyně, začal jsem připravovat lívance k snídani. Nejdříve jsem nachystal těsto, poté vše usmažil na pánvi. Pár se mi jich spálilo, jen jsem se zasmál své nešikovnosti. Zavolal jsem na Nicka, který po pár minutách přiběhl oblečený v boxerkách dolů. ,,Voní to dobře.'' pousmál se a pár lívanců si nandal. Chystal se sednout ke stolu, ale v tu samou chvíli se otevřely vchodové dveře. Divil jsem se, nevěděl jsem, že byl Louis pryč. 

Hned co se objevil v kuchyni nejdříve pozdravil mě a pak se zamračil na Nicka. ,,Louisi.'' ušklíbl se Nick. ,,Grimshawe.'' zavrčel Louis skrz zaťaté zuby a odešel do svého pokoje.

,,Vy se znáte ?'' přisedl jsem si k němu ke stolu. ,,Jo, párkrát jsme se viděli. Myslím, že mě nemá rád.'' zavrtěl Nick hlavou. ,,Koho zajímá jeho názor.'' políbil jsem ho a dále se věnoval své snídani. 

Third person

Louis nemohl uvěřit tomu, co právě Harry vypustil z úst. Jeho Harry. Tedy, teď už asi ne jeho.

Rozeběhl se do svého pokoje, kde se zamkl. Bylo mu jasné, že by měl něco sníst, ale do kuchyně nehodlal vkročit, dokud bude jeho dům obývat Nick. Nestvůra, kterou kdysi miloval. Nestvůra, která mu udělala v minulosti udělala ze života peklo a teď to hodlala zopakovat.

Pocit v Louisovi byl, jako kdyby mu někdo bodl nůž do hrudi a začal s ním pomalu ale jistě otáčet.

 I won't lie to you

(I know he's just not right for you)
And you can tell me if I'm off
But I see it on your face
When you say that he's the one that you want
And you're spending all your time
In this wrong situation
And anytime you want it to stop...  

...

Tááák, konečně je tu delší kapitolka :)

Doufám že se líbí. Budu ráda za názory v komentářích .

Enjoy.