Memories -Larry Stylinson-

Date ?

Harry

Seděl jsem na gauči, zabalený dece, sledující televizi, když mi zazvonil mobil. Na obrazovce svítilo jméno 'Nickie :3'. Nadšeně jsem telefon zvedl. ,,Ahoj Harry.'' pozdravil první a já se usmál. ,,Ahoj.'' čekal jsem, až něco řekne. ,,Víš, napadlo mě...No, zkrátka, nešel bys se mnou na rande ?'' jeho nervozita mi přišla roztomilá. Souhlasil jsem a on navrhl čas a místo. Vyzvedne mě dnes v pět a vezme mě do kina na film Sebevražedný oddíl. 

Byl jsem hrozně natěšený, podíval jsem se na hodiny. Byly čtyři. Připravil jsem si oblečení, co si vezmu a ze stolku si vzal knížku, do které jsem se ihned začetl.

Nevnímal jsem nic kolem sebe, jen děj knihy, proto se není čemu divit, že jsem se 10 minut před pátou hodinou zběsile soukal do oblečení a poté si ještě rychle vyčistil zuby. Ozval se zvonek. Běžel jsem otevřít, ale v půlce cesty mě zastavil hlas. ,,Někam jdeš ?'' ozval se Louis. ,,Jo, do kina s Nickem.'' zasněně jsem se pousmál.

,,Nechoď tam.'' zašeptal. ,,Cože ?'' zamračil jsem se. ,,Prosím, nechoď s ním, ublíží ti.'' chytil mě z ruku, ale já se mu vytrhl. ,,Nech mě být. Nicka vůbec neznáš. Je hodný a pozorný. A vůbec, ty mi nemáš co říkat, nejsi můj přítel.'' naštvaně jsem za sebou zabouchl vchodové dveře a vrhl se do náruče Nickovi.

Louis

Sesunul jsem se po dveřích. Už jsem nedokázal brečet, proto jsem jen zíral před sebe do prázdna.

Má pravdu. Už nejsem jeho přítel. Teď se ho připravuje nahradit Nick. Je to jako deja vu. Historie se opakuje. Byl jsem malé naivní patnáctileté dítě a Nick byl můj první kluk. Bylo mu devatenáct, když jsme se poprvé potkali.

Na prvním rande se mě zeptal, jestli s ním budu chodit. Pak přemluvil mé rodiče, abych se k němu mohl nastěhovat. Hrozně jsem ho tehdy miloval. Ale to se později ukazalo, jako největší chyba v mém životě.

...
Promiňte, za delší čekání.
Budu ráda za komentáře.
Enjoy.