Memories -Larry Stylinson-

NO !

Niall

Zíral jsem na Louise a stále tak nějak doufal, že to co vypustil z pusy se mi jen zdálo. Naštěstí zakročil můj dokonalý přítel. 

Liam přistoupil k Louisovi, sedl si k němu na postel a položil mu ruce na ramena. ,,Louisi, teď mě dobře poslouchej, nebudu to opakovat. Vím, že to pro tebe je těžké tohle všechno. Ale věř mi, že dokud všichni žijeme, pořád je tu šance. Harry tě stále někde uvnitř miluje, jen musí tu stránku znovu najít a vytáhnout jí na povrch. A to se určitě stane. Je jasné, že to nebude hned, ale jednou si vzpomene a ty si na to prostě budeš muset počkat, pokud nechceš přijít o lásku svého života.'' pečlivě jsem poslouchal Liamova slova a poté se podíval na Louise, který měl oči plné slz. ,,Nesmíš to vzdávat. V životě bez naděje se může srdce roztříštit jako skleněná koule nárazem o kámen. Já ani Niall ti to nedovolíme se vzdát. Budeme držet s tebou a pomáhat ti ho dostat zpět.'' Louisovy už po tvářích stékaly slzy a mě také. Liam ho obejmul a natáhl ke mě paži, takže jsem se do jejich objetí připojil. 

Harry

Seděl jsem na posteli v mém pokoji. V ruce jsem držel telefon, jelikož jsem právě dotelefonoval s Nickem, který mi řekl, že chce, abych se k němu nastěhoval, už dnes. Dal mi hodinu na rozmyšlení, pak za mnou přijede.

,,Sakra, co to dělám ?!'' vyslovil jsem nevědomě nahlas. V hlavě jsem si vynadal, že nad tím vůbec přemýšlím. Zpod postele jsem vytáhl velký kufr, o kterém jsem tak nějak věděl, že tam je. Otevřel jsem skříň a začal do kufru skládat oblečení, které jsem měl. Prakticky nic mě v tomhle domě nedrželo.Svého ''spolubydlícího'' téměř neznám. Neustále se kolem něco děje a myslím si, že když půjdu k Nickovi, tak se všechno srovná a já budu moct žít normální život s normálním přítelem. 

Chtěl jsem ze skříně vytáhnout poslední tričko, ale když jsem odkryl místo pod ním, odhalil se mi hnědá kožená knížka. Zvědavě jsem ji otáčel v rukou a po chvilce si všiml nápisu vyrytého na obalu 'Majetek Harryho Stylese'. Bylo zde i plno jiných nápisů, které mě zaujaly, ale já si stejně nepamatoval, že bych něco takového někdy psal, ba vůbec vlastnil. Užuž jsem chtěl knížku otevřít, ale zabránil mi v tom hlasitý tlukot na dveře, jakoby nemohl použít zvonek. Knížku jsem položil společně s ostatními věcmi do kufru a zapl zip na kufru. ,,Už běžím !'' vykřikl jsem a rychlejším krokem došel ke dveřím. ,,Ahoj zlato.'' políbil mě Nick už mezi dveřmi a já se zachichotal jako školačka. ,,Ahoj Nickie.'' usmál jsem se a sledoval, jak si sundavá kabát a zouvá boty.

,,Tak jak jsi se rozhodnul ?''zeptal se mě hned jak se zul a chytil mě za ruku. ,,No...nejdřív bych chtěl vědět důvod, proč chceš abych se k tobě nastěhoval ?'' nasadil jsem zvědavý výraz a čekal, až se vyjádří. ,,Zaprvé jsem to chtěl proto, aby ses tady nemusel trápit u Louise a za druhé protože tě miluju a chci, abys byl jen můj.'' zalapal jsem po dechu z jeho slov. On řekl, že mě miluje ! ,,Já tě taky miluju....'' skočil jsem mu okolo krku a šťastně vyjíkl. ,,A ano, nastěhuju se k tobě.'' dokončil jsem větu a on se zasmál. ,,Dobře, předpokládám, že už máš zbaleno, času jsi měl dost. Tak si dojdi pro kufr a vyrazíme rovnou.'' věnoval mi polibek na tvář a já si doběhl pro kufr. 

Když jsem se vracel, Nick zrovna vycházel z kuchyně a já na něj nechápavě pohlédl. ,,Jen jsem psal vysvětlení Louisovi. Aby si nemyslel, že ses někde ztratil.'' uchechtl se, obmotal mi ruku kolem pasu a pak jsme společně vyšli z bytu.

Louis

Asi tak dvacet minut potom, co přišel Niall s Liamem vešla do pokoje sestra s propouštěcími papíry. Napsal jsem jí na ně svou parafu a mohl konečně odejít z toho hrozného místa domů. ,,Doufám, že se sem v blízké době zase nechystáš.'' prohodil Niall u východu a všechny tři nás tím rozesmál. ,,To já taky.'' poplácal jsem ho po zádech a rozešel se směrem k Liamovu autu.

-

,,Nechcete jít na chvíli dovnitř ?'' usmál jsem se na kluky před vchodem do mého domu. ,,Jasně, proč ne.'' souhlasil Niall a Liam jen pokrčil rameny. Společně jsme tedy vešli do vnitřku domu, klukům jsem řekl, ať si udělají pohodlí v obývacím pokoji a já sám šel do kuchyně připravit nám kávu.

Když jsem zapínal kávovar, všiml jsem si na ledničce nějakého papíru. Šel jsem se podívat blíž a mé srdce sebou trhlo, když jsem rozpoznal Nickovo písmo. Ihned jsem dopis strhnul a začal číst.

'Louisi (nebo spíše děvko),

nevím jestli jsi to už zjistil, ale tvůj drahý Harry už ve 'vašem' domě nebydlí. Nabídl jsem mu, aby bydlel u mě a ty přece víš, že moje nabídky se neodmítají. Už se nemůžu dočkat, až si ho odvezu k sobě domů a budu s ním provádět všechny ty věci, které mám už dlouho v plánu.

Myslím, že ty si to pořád všechno moc dobře pamatuješ. Ty rány bičem, to pálení cigaretou. Smrad tvé spálené kůže a zaschlé krve. Už jen při té představě Harryho, jak sténá bolestí se toho nemůžu dočkat. Ale nic by se nestalo, kdybys byl hodná čubička a zůstal u mě. Harry si mohl dál spokojeně žít svůj život a tys mohl trpět, protože si nic jiného nezasloužíš.

JE TO VŠECHNO TVOJE VINA !'

Dočetl jsem poslední řádky a padl na kolena. Nemohl jsem se vůbec nadechnout ze všech těch vzlyků, které se mi linuly z úst.

Zklamal jsem.

Stalo se to, co jsem přísahal, že nikdy nedovolím.

Dopustil jsem, aby ho dostal.

...

Vítám vás u nové kapitoly po měsíci. Ano já vím, jsem hrozná. Ale měla jsem teď docela blok, což je pro mě katastrofa, cítím se pak strašně špatně a je to nefér vůči vám. 

Omlouvám se za chyby, nekontrolovala jsem to.

Komentáře potěší :)

Enjoy.