Memories -Larry Stylinson-

,,You're an idiot !''

Harry

,,Byl jsi s ním, že ?'' Louisův ublížený pohled na mě zaútočil, jakmile jsem vkročil do kuchyně, s hlavou stále v oblacích. ,,Jo...a vůbec, nic ti do toho není. I kdybych s ním jel do Vegas a vzal si ho tam, může ti to být úplně u zadku.'' vyjel jsem na něj, možná až trochu přehnaně. Vykulil oči a několikrát rychle zamrkal. ,,Ale to jsi neudělal, že ne ?'' jen jsem zakroutil hlavou a chystal se odejít z místnosti.

,,Hazz, radím ti dobře, uteč od něj, dokud je čas. Ten kluk je strašnej hajzl. Znáš ho sotva dva týdny. Prosím, nenech mu ti ublížit.'' Vzal své ruce do mých a koukal mi hluboko do očí. ,,Co to meleš ? Nickie je skvělý člověk. Rozhodně lepší než ty. Vůbec ho neznáš. Přestaň se pořád utápět v minulosti. Co bylo, to bylo. My dva už se k sobě nevrátíme, já tě nemiluju !'' zakřičel jsem a za doprovodu dupavých kroků jsem odešel do mé ložnice.

Louis

Myslel jsem, že po takové době už to bolet nebude. I přesto, když na mě vykřičel, jak moc je Nick úžasný a jaká já jsem nula, bylo to, jakoby mě zavěsil do oprátky a podkopl židli. Sjel jsem zády dolů po skříňce v kuchyni a koukal před sebe. Takhle jsem seděl asi tak pět minut a přemítal nad mým životem, poté jsem se oklepal a zamířil do koupelny. U zrcadla v koupelně jsem se zastavil a rukama se zapřel o umyvadlo. Prohlížel jsem si svou smutkem ztrápenou tvář, temné kruhy pod očima a vlasy jako vrabčí hnízdo. Chytil jsem za okraj svého trika a pomalu si ho přetáhl přes hlavu. Otočil jsem se k zrcadlu zády a pootočil hlavu, abych měl plný výhled.

Jedna neposedná slza se spustila z mého oka, když jsem spatřil všechny mé staré rány. Rány, které mi způsobil Nick. Na začátku našeho vztahu to bylo krásné. Choval se ke mě, jako k princezně. Byl schopný dát mi všechno, co mi na očích uviděl. To ale skončilo, když jsem se k němu nastěhoval.

Zjistil jsem, že má úchylku na biče a pálení mých zad cigaretami. Vždy jsem umíral bolestí, ale odejít jsem nemohl. Držel mě zavřeného ani nevím kde. Nevnímal jsem, když mě na to místo přenášel. Několikrát jsem se pokoušel utéct, vždy mě zbil do modra. Až se mi to jednoho dne podařilo. Utekl jsem mu a vrátil se domů k mým rodičům. Po nějaké době jsem ho nahlásil na policii, ale nebyly důkazy a on byl sproštěn obvinění. Poté jsem se odstěhoval do Londýna, abych od něj zmizel.

...

Doufám, že se vám díl líbil :/ Psala jsem to, když jsem měla špatnou náladu a ještě k tomu depresi, proto to vypadá, tak jak to vypadá.

Enjoy.