Memories -Larry Stylinson-

You'll feel pain !

Harry

Cítil jsem chlad prostupující každou buňkou mého těla. Zhluboka jsem se nadechl, ale hned nato jsem se rozkašlal, jelikož jsem vdechl hlínu. Místnost ve které jsem ležel odporně zapáchala a byl jsem si více než jistý, že je skrz naskrz prorostlá plísní. Použil jsem veškerou sílu, která mi ještě zbyla a posadil jsem se. 

Každý sebemenší pohyb mě bolel a má záda přímo hořela bolestí. Rozhlížel jsem se kolem sebe do tmy, pokoušel jsem se zahlédnout alespoň nějaký kus nábytku, abych nemusel ležet na ledové zemi, ale v místnosti nebylo žádné okno ani žárovka, takže jsem sotva dohlédl na své ruce. 

Zaslechl jsem skřípavý zvuk otevírání dveří a do místnosti se vkradl paprsek světla. Vzhlédl jsem k místu, odkud se zvuk ozval a musel si zakrýt rukou oči, protože jsem měl pocit, že z té záře oslepnu. Po chvilce si mé oči přivykly světlu a já konečně zahlédl Nicka, který se nad otvorem nakláněl. ,,Jak sis užil noc ve svém novém domově ?'' promluvil a já muna to chtěl něco odpovědět, ale hned jak jsem otevřel pusu jsem se opět rozkašlal. 

,,Vezmu tě teď do domu, dáš si sprchu a pak budeme pokračovat,'' zle se usmál a já se zaradoval alespoň nad myšlenkou sprchy. ,,Vůbec nepřemýšlej o tom, že by ses vůbec pokusil o útěk !'' zasyčel mi do ucha a pomohl mi ven z té odporné díry. Podpíral mě a společnými silami jsme došli až do koupelny. ,,Radil bych ti aby sis na sebe nepouštěl horkou vodu, pokud tedy nechceš cítit ještě větší bolest," podivil jsem se nad tím, že mi poradil něco dobrého, ale nijak hlouběji jsem to neřešil, on si to určitě později vybere. Bez dalších slov jsem pustil vlažnou sprchu a opatrně pod ni vlezl.

Louis

,,Liame přidej prosím,'' požádal jsem svého kamaráda, který řídil. ,,Tím,že přidám ničemu nepomůžu, akorát by jsme se vybourali a pak už by jsme Harrymu nepomohli !'' povzdechl si Liam a já po zbytek cesty raději už držel pusu. Věděl jsem, že má pravdu, ale chtěl jsem Harrymu pomoct co nejdřív.

,,Jsme tady,'' probral mě z myšlenek Niallův hlas a já okamžitě vylezl z auta a zamířil ke vchodovým dveřím domu, u kterého jsme zastavili. Zhluboka jsem se nadechl a spolu s kluky vystoupil z auta. Došli jsme ke vchodovým dveřím a já zmáčkl tlačítko, které spustilo zvonek uvnitř většího žlutého domku. Po chvilce se otevřely vchodové dveře, ve kterých se objevila postarší paní menší postavy. ,,Přejete si mládenci ?'' mile se na nás usmála a já si na chvíli v hlavě vybavil svou babičku. Potřásl jsem hlavou a odkašlal si. ,,Dobrý den, bydlí tu ještě Karen ?'' nervozitou jsem se začal kousat do rtu. ,,Je mi líto, ale ta se před rokem odstěhovala, ale pokud chcete mohu vám dát její novou adresu,'' mé srdce vynechalo pár úderů, když řekla, že se již odstěhovala, ale ke konci věty jsem nabral novou naději. ,,Ano prosím, velmi nutně potřebuji vědět její adresu,'' byl bych schopný ji i prosit na kolenou, jen aby mi tu adresu dala. ,,Dobře, chvilku počkejte,'' odešla do domu a za chvíli se zase vrátila, tentokrát s lístečkem v ruce. 

,,Tady je její adresa, nashledanou mládenci,'' pousmála se, vložila mi lísteček do rukou a vrátila se zpět do domu. ,,Tak kde to je ?'' zeptal se mě nedočkavě Liam a já svůj pohled upřel na lísteček, po přečtení textu jsem hlasitě polknul.

'Hollywood Boulevard 131, Los Angeles, California'

,,Vypadá to, že se budeme muset trochu proletět !''

...

Hrozně MOC se omlouvám :(

Vůbec se mi tenhle díl nelíbí, konec je takový divný...

Budu ráda za komentáře :)

Enjoy.