Memories -Larry Stylinson-

Let me show you something

Nick

,,Kam jedeme ?'' zeptal se mě Harry nechápavě, když jsme vyjeli z města. ,,Do našeho nového domova. Tenhle dům jsem si dlouho schovával pro někoho speciálního a myslím, že bys to mohl být ty. Pojedeme ještě dlouho, tady máš vodu, napij se a pak si zdřímni.'' pohladil jsem ho po ruce a sledoval, jak si vzal do ruky vodu a třemi dlouhými doušky se napil. Přesně tohle jsem chtěl. Ve vodě jsem už předtím nechal rozpustit prášky na spaní, abych měl jistotu, že se po zbytek cesty neprobere. 

Do pěti minut se mu začala klížit víčka a on usnul. ,,Spi můj sladký nevědomý Harry. Budeš potřebovat hodně energie na to, co tě čeká.'' zlomyslně jsem se zasmál a zbytek cesty proběhl v tichu. V tichu před bouří.

---

O tři hodiny později jsme konečně dorazili na místo. Auto jsem zaparkoval na příjezdové cestě, která byla dost zarostlá mechem, sice jsem tu byl naposledy před pár dny, abych zde uklidil, ale pár let už jsem to tu nijak neupravoval. Vystoupil jsem z auta a protáhl se, protože jsem přece jen byl z té cesty ztuhlý. Vynosil jsem všechny věci do domu a šel probudit Harryho.

Zkoušel jsem na něj mluvit, ale nic nezabíralo, takže jsem ho po chvilce lehce propleskal. Zabralo to a on po chvilce otevřel očka. ,,Už jsme na místě ?'' zeptal se rozespale. ,,Ano.'' odpověděl jsem mu jednoduše a bez dalších zbytečností jsme se společně přesunuli do domu. ,,Páni, je to tady vážně krásné.'' rozhlížel se Harry v domě. ,,Ano, to je. Jsem rád, že se ti tu líbí.'' usmál jsem se a přitáhl si ho do polibku. Popravdě je mi úplně jedno, jestli se mu tu líbí nebo ne, bude tu muset zůstat tak či tak. 

Harry se nabídl, že nám vybalí, takže jsem šel zatím chystat večeři.

Harry

Nick nám šel uvařit večeři a já mezitím naskládal všechny věci z kufrů do skříně. Poslední věc, co zbyla na dně kufru byl ten deník. Sehnul jsem se pro něj a prsty přejížděl po koženém obale. Hrozně mě zajímalo, co v deníku je. Otevřel jsem ho můj pohled padl na vůbec prvním zápisu v knížce.

10.12.2012

Milý deníčku, (nebo jak tě to vlastně nazývat)

nemám zajímavý život, takže absolutně nechápu, proč mi tě přátelé koupili. 

Skvělý, jsem nezajímavý a ještě si začnu 'povídat' s knihou. 

No, ale možná bude k něčemu užitečné, když se alespoň někam vypíšu ze svých pocitů, které řekněme si to popravdě poslední dobou nestojí za nic.

Sice jsem ještě pořád hodně mladý, ale tak sakra už bych tu mou spřízněnou duši mohl potkat ne ?!

Štve mě, jak se mi každý snaží někoho dohazovat, nebo mě tak pitomě litují, i když oni sami už svojí drahou polovičku mají.

Můj kamarád Liam mi pořád říká, že by mě konečně se svým přítelem představili tomu Niallovu úžasnému nejlepšímu kamarádovi.

Proboha, vždyť ani nevím, jak se jmenuje. Louigi, Lewis ? Argh, vždyť je to jedno, beztak to zase bude nějaký bezpáteřní úchylák, jako všichni předtím.

No, podle všeho s ním mám přístí týden schůzku, tak uvidíme...

Akorát jsem stihl dočíst poslední odstavec, když mě Nick zavolal k večeři. Deník jsem zaklapl a rychle ho schoval pod mé oblečení ve skříni. 

Nechci, aby o tom Nick prozatím věděl. Rád bych se totiž dozvěděl, co je Louis doopravdy zač. 

...

Trošku kratší díl. Doufám, že nevadí.

Prakticky jsem vám teď odhalila obsah dalších částí :D

Tak co, myslíte si, že si Harry vzpomene ? A nebo už je moc pozdě ? 

Enjoy.