Jednorázovky [Multifandom FF CZ]

#Než se rozloučíme [Chris Evans]

Volné pokračování na předešlou část "Než půjdeme"

Nelie a Chris neměli dostatek času a prostoru si promluvit. Robert si sice všímal jejich pohledů, ale chtěl mít svoji dceru momentálně pro sebe a jen, co ty dva představil, už ji zase táhnul jinam. Nenapadlo ho se ani nijak blíže vyptávat: přece jenom, jeho dcera už byla dostatečně dospělá a on byl natolik rozumný otec, že ji nestrkal, zatím, tolik nos do jejího soukromí. A Nelie si přála, aby si ten večer užil. Navíc, pořád měla ten papírek s číslem Chrise. Určitě nebude problém, když mu napíše a domluví se na později. 

Chris z ní celý večer nemohl spustit z oči. Čehož si samozřejmě všimli i ostatní herci a utahovali si z něj. Bylo mu to jedno, jen ať se mu smějí. S nadějí se někdy podíval na mobil, jestli mu Nelie nenapsala, ale nic. Když se usadili do sálu, aby i oni konečně viděli, jak film vypadá, seděla před ním. Všimla si, že si sedl za ní a otočila se. Usmála se na něj, ale než si stihli vyměnit další slova, Robert Nelie upozornil, že už to začína a strčil ji popcorn. Oba si povzdychli. 

~ 

Nelie už ležela v posteli. Hned po ukončení premiéry jela s tátou domů. Chrise už nezastihla. A než se všechen chaos kolem jejího příjezdu uklidnil, bylo už pozdě. Jen tak tak se svalila do svý postele a teprve potom si mohla vydechnout, že ten chaos pominul a je klid. Myslela si, že hned usne a upadne do hlubokýho spánku, ale teprve asi teď si její tělo uvědomilo, že je klid a spát se nebude. Převalovala se v posteli a pak se už i zvedla. Procházela se po pokoji. Jet lag není až tak super. Povzdychla si a začala hledat lísteček od Chrise. Málem dostala infarkt, když ho nemohla najít a panikařila. Nemohla ho přece ztratit. Přehrabala svoje věci, až ho nakonec našla a vydechla si. Uložila si jeho číslo a sledovala jeho jméno. Skousla se do rtu a pak rozklikla novou zprávu. 

Nelie Downey: Ahoj, tady Nel. Ta holka z letiště a taky, překvápko, dcera tvýho kolegy. Asi už pravděpdobně spíš, tak, kdyby se Ti pořád chtělo, odepiš. 

Povzdychla si, když to odeslala a lehla si zpátky na postel. Trpělá sníženým sebevědomím a teď se to dost ukazovalo. 

Chris Evans: Nespím, nedokážu usnout. Myslel jsem, že už nenapíšeš. 

Nelie Downey: Myslela jsem, že ty. 

Chris Evans: Nemohl jsem se dočkat, až napíšeš. Jsi unavená? 

Nelie Downey: Vlastně ani ne. Ty? 

Chris Evans: Vyzvednu tě. Buď připravená. 

Nelie se pousmála a zvedla se z postele. Měla by se převlíknout do něčeho pohodlnějšího. A vzít si, klasicky, pár věcí, protože co kdyby se hodily. Pak už potichu sešla dolů, aby se dostala ven. Nechtěla vzbudit rodiče. 

Nervózně čekala venku, zatímco se ujišťovala, že Chris ji vážně napsal, co napsal a že ji vyzvedne. Nejistoty ji hned přešly, když uviděla auto a jak z něj mával Chris. Pousmála se a šla k němu. Otevřel ji dveře a sedla si na místo spolujezdce. Připoutala se a podívala se na něj. Usmíval se. 

"Ne, že by jsi dneska v těch šatech nevypadala úžasně, ale tohle je daleko lepší." pousmála se. Vzala si jenom kalhoty a tílko. Ale tyhle maličkosti dokáží vždy ženě vykouzlit úsměv na tváři. A Chrisovi se dařilo. 

"Promiň za to překvapení. Nevěděla jsem, že jsi kolega táty. Nezajímala jsem se vůbec o jeho filmy, ale to víš, byla to velká událost. Větší než IronMan." prohrábla si vlasy a sledovala cestu, zatímco se Chris rozjel.