Jedno místo, jeden vzkaz

#4

Lissa

Tentokrát jsem byla tak chytrá a vypla si budíka. Spala jsem celkem dobře až na to, že než jsem usla, tak mi vrtalo hlavou-znovu-kdo ten záhadný kluk je. Nemile jsem si to přiznávala, ale ten kluk mě zajímal. A to se mi ani trochu nelíbilo.

Vstala jsem okolo desáté a mé kroky rovnou zamířily do koupelny. Udělala jsem ranní hygienu, a pak zamířila dolů na snídani, protože můj žaludek se už hlásil, že má hlad. Dole už na mě čekala máma s nachystanou snídaní.

,,Ahoj mami'' pozdravila jsem mámu a posadila se na své obvyklé místo

,,Ahoj Liss'' tón jejího hlasu se mi vůbec nelíbil. Zněl hrozně unaveně.

,,Je ti dobře mami? vypadáš unaveně'' optám se starostlivě. Máma se jen usměje a mávne rukou.

,,Ale, to nic zlatíčko. Jen se mi dneska v noci moc dobře nespalo'' zalije dva hrnky a jeden přede mě postaví. Poděkuji a podezřele se na ni podívám.

,,Určitě? A není to náhodou tím, že si přišla z práce až kolem druhé hodiny ráno?'' máma si povzdychne a podívá se na mě.

,,Liss nemusíš si dělat starosti'' sedne si vedle mě a vytvoří malý úsměv, který mě má přesvědčit, že je všechno v pořádku. Ale ono mě to vůbec nepřesvědčilo.

,,Že si nemám dělat starosti?!'' zvýším trochu hlas, ve kterém jsou dost jasně slyšet obavy

,,Zlatíčko, uklidni se. Slíbili mi, že když budu pracovat přes časy, dostanu víc peněz. Tak jsem na to kývla'' začal se ve mně vařit vztek. Chudák máma se dře, aby jsme měli peníze, které tolik potřebujeme a ona má ještě k tomu pracovat přes časy? To se mi vůbec nelíbilo.

,,Prodám mobil'' řeknu vážně ,,Anebo notebook. To je jedno, ale nějaké peníze by jsme za to mohli dostat'' zvednu se ze židle a zamířím do svého pokoje.

,,Liss zbláznila ses?! Okamžitě se vrať, probereme to'' ignorovala jsem mámin prosící hlas a šla dál směrem do svého pokoje. popadla jsem notebook, který jsem měla uložený v batohu a pádila zase za mámou do kuchyně.

,,Liss nebudeme prodávat tvůj notebook, když ho potřebuješ do školy'' položila jsem ho na stůl a podívala se na mámu

,,To jsou jen výmluvy mami. Stejně se blíží pomale konec roku, takže tolik ho zas potřebovat nebudu'' máma si zmučeně povzdychla

,,Zlato, ach jo'' začala se třást a já hned poznala, že pláče. Sedla jsem si zpátky k ní a objala jsem ji kolem ramen.

,,Mami, neplač'' snažila jsem se ji utěšit, ale moc mi to nešlo.

,,Já se snažím. Opravdu se snažím, abych ti mohla všechno potřebné zařídit. Jako třeba oblečení, věci do školy a další podobné věci a zatím se mi to daří. Ty mi taky hodně pomáháš a za ti jsem hrozně vděčná. Ale jen kvůli tomu, že teď pracuji přes časy, tak jsem unavená, neznamená, že hned musíme prodávat tvé věci, které potřebuješ'' chci něco namítnout, ale máma mě nenechá

,,Nic neříkej. Slib mi jen, že nic prodávat nebudeš. Až na tom budeme opravdu špatně, řeknu ti to'' přikývla jsem a máma se na mě usmála. Utřela si poslední slzy, které ji stékaly po tvářích a napila se svého čaje.

,,Co se třeba kouknout na nějaký film?'' navrhne po chvíli máma a já jen pokrčím rameny

,,Můžeme'' dopiju svůj čaj a hrnek dám do myčky. S mámou se přesuneme na pohovku, kde si obě lehneme tak, aby jsme každá měla dostatek místa.