Jedno místo, jeden vzkaz

#7

Den ubíhal docela rychle, za což vděčím taky Amber. Celý den jsme se bavili a domlouvali, kdy si někam vyrazíme. Nakonec jsme se shodli, že zítra půjdeme nakupovat, jelikož mám zítra volno.

Naštěstí mě Spencer už dál nevyhledával, takže jsem měla už dnes klid.

Zrovna jsem se vracela zpátky ke skříňce, když si mě odchytila Amber. Celá zadýchaná se opřela o skříňky vedle ní a zvedla ruku na znamení, ať počkám.

,,Víš. Co. Jsem zjistila?" zeptá se zadýchaně a já jen zavrtím hlavou. Amber se pořádně nadechne, a pak se postaví naproti mně.

,,U Johna se o víkendu pořádá párty na oslavu jeho osmnáctých narozenin. A my dvě tam půjdem" ukáže na nás dvě a já na ni vyjeveně hledím. Ona to myslela vážně, že mě vezme na nějakou párty?

,,A já tam musím?" nechápavě se na mě podívá.

,,Vždyť si mi slíbila, že když bude nějaká party v dosahu, tak tam se mnou půjdeš" řekne smutně. Ach jo. Má pravdu.

,,Dobrá půjdu s tebou, ale varuju tě. Ještě nikdy jsem nebyla na žádné párty, takže očekávám pomoc" zasměju se a ona začne rychle přikyvovat.

,,Jasně, že ti pomůžu. Nechci se chlubit, ale někdy dokážu takové zázraky, že se ani nepoznáš v zrcadle"

,,No uvidíme" usměju se. ,,Jdeš domů nebo na někoho čekáš?" přikývne

,,Jo čekám tu na někoho"

,,Aha tak se zatím měj" řeknu a zavřu svou skříňku. Nedojdu ale daleko, protože mě chytne její ruka, která mě stáhne zpátky.

,,Jediný člověk, na kterého čekám seš ty" zasměje se.

,,Takže jdeš se mnou?" přikývne. Vydáme se směrem ke dveřím, aby jsme konečně mohli vypadnout z tohohle místa.

Jsem ráda, že mám Amber. Konečně jsem získala nějakou tu dobrou kamarádku, se kterou se můžete podělit i o ta nejhorší tajemství, která skrývate a ona vás za ně neodsoudí. Naopak vám pomůže. Takovém pocit jsem měla z Amber a z našeho začínajícího přátelství.

,,Ty jdeš vlastně do práce že?" přikývnu a podívám se na ni.

,,Proč?" spiklenecky se na mě zadívá.

,,No tak mě napadlo, že by jsi mi dala jedno kafe gratis" přimhouřím na ni oči.

,,A co když ti ho nedám?" ušklíbnu se. Se smutnýma štěněcíma očima se na mě zadívá. Možná tenhle pohled používá vždy, když něco chce, ale na mě jen tak nezabere.

,,To by jsi přece svojí nový kamarádce neudělala" zasměju se, protože to není ani zdaleka pravda. Klidně bych to udělala, ale ne někomu jako je Amber.

,,To si piš, že udělala. Ale jelikož jsem moc hodná osoba, tak ti ho udělám" její oči se v tu ránu změní ze smutných na šťastné. Vypadá vážně komicky.

,,Ty jsi úžasná" obejme mě. Sice se trochu zapotácím, ale nakonec to ustojím a taky ji obejmu.

,,Tak pojď. Už je to jen kousek" řeknu a ukážu na blížící se ceduli. Jakmile už stojíme před kavárnou, vstoupíme dovnitř a Vydáme se směrem k pultu.
Amber ukážu ať si sedne na jednu barovou židličku a sama odcházím dozadu, kde se převleču do pracovní uniformy.

,,Ahoj Suze" pozdravím starší paní, která tady pracuje ještě dýl než já. Její už skoro šedé vlasy má stažené do ledabilého drdolu a na sobě má stejnou uniformu jako já.

,,Ahoj Liss. Po dlouhé době zpátky?" zeptá se mile a já se usměju.

,,Zas tak dlouho to nebylo. Jen přes víkend jsem tu nebyla" rychle na sebe navlíknu pracovní oblečení, mávnu na Suze a vydám se zpět k pultu, abych mohla obsloužit další zákazníky.

,,Doufám, že jsi nezapomněla na to slibované kafe" usměje se na mě Amber, když už stojím za pultem a začnu si chystat potřebné věci.

,,Jasně, že ne" mrknu na ni a začnu připravovat kávu, kterou jsem slíbila.

,,A vlastně víš co? Ještě jsme se nestihli pobavit na téma 'ty a kluci' "vytvoří úsměv od ucha k uchu, ze kterého by mě za chvíli bolely tváře.

,,Není se o čem bavit" otočím se zpátky ke kávovaru, a když už je rozehřátá voda, vyjmu konvici z kávovaru a zaliji připraveny hrnek.

,,Ale co to plácáš. Ne o čem se bavit. Musí tu být nějaký vyjimečný, který tě nějakým způsobem zaujal" jo je, ale ani ho pořádně neznám.

,,Chceš do toho mléko nebo smetanu?" ignorují její předchozí větu a tázavě se na ji zadívám. Ona místo milého úsměvu, který měla před chvílí, má zamračený výraz.

,,Nevyhýbej se tématu! A dej mi tam smetanu" řekne uraženě a já se tomu jen uchechtnu.

,,Amber vážně není o čem mluvit. Zatím se tu žádný vyvolený, který by mě zaujal, neobjevil" řeknu a doufám, že pochopí, aby tohle téma už nerozebírala. Podám ji hotovou kávu a ona se na mě usměje.

,,Dobře, ale víš, že mi můžeš říct všechno, že jo?" zarazím se. Jasně, že Amber věřím, ale ještě není ten správný čas, abych ji řekla o panu neznámém, se kterým su dopisuji nesmyslné vzkazy.

,,Jasně že jo" řeknu a hned se za tu odpověď nenávidím. Radši vezmu do ruky utěrku a začnu utírat pult, abych něco dělala a nemyslela na to, jaká jsem hnusná kamarádka.

Když uslyším zvonek, který oznamuje příchod nového zákazníka, podívám se ke dveřím a zarazím se. Ve dveřích se objeví Spencer se Stevem.