Jedno místo, jeden vzkaz

#10

,,Tak mužeme vyrazit?" zeptá se Amber, když už obě stojíme oblečené a připravené v jejím pokoji.

,,Myslím, že jo" řeknu a smetu si z šatů neviditelné smítko, které tam vůbec není, ale to je jen detail.

Amber si vezme své bílé psaníčko a mě podá světle hnědou kabelku, kterou mi vybrala k šatům. S vděčným úsměvem si od ní kabelku převezmu a naposledy se kouknu do zrcadla. Potřebuji prostě ujištění, že vypadám aspoň trochu normálně a ne jak nějaký zombie, který právě vstal z mrtvých. Když si nakonec řeknu, že takhle můžu vyjít mezi lidi, podívám se zpátky na Amber a odhodlaně se na ni zadívám.

,,Mužem" ujistím ji, a tak se obě vydáme ven z pokoje a rovnou i z domu. Chci se vydat po chodníku směrem k domu, kde se ta párty má konat, ale když zjistím, že se mnou Amber nejde, otočím se. Ta jen s úsměvem zatřepotá klíči, které spočívají v jejích rukách.

,,Snad sis nemyslela, že půjdeme pěšky?" zasměje se a ukáže na černé auto, které stojí za ní. Pozvednu obočí a tázavě se na ni zadívám.

,,Ty máš řidičák?" přikývne a odemče auto.

,,Jo. Mě už osmnáct bylo zlatíčko" mrkne na mě ,,a myslím, že rodičům nebude vadit, když si jejich broučka na chvíli půjčime" sedne si na místo řidiče a když uvidí, že pořád stojím na místě a čučím na ni, jak na zjevení z vesmíru, vykoukne z okýnka a tázavě zvedne obočí.

,,Děje se něco?" ona se ještě ptá? Mě je totiž úplně jasně, že o tomhle její rodiče nemají ani tušení. Kdyby mě máma dovola řídit její auto, tak jedině na konci světa. A možná ani to ne.

,,Kde jsou vůbec tvý rodiče?" mávne rukou.

,,Na nějaké pracovní schůzi" pokrčí rameny a než zaleze zpátky do auta, houkne na mě ,,a pohni tím svým zadkem. Chci tam dorazit ještě dneska" zasměju se její nedočkavosti. Nakonec své nohy přiměji k pohybu a vydám se k "jejímu" autu.

Když dosednu na sedadlo vedle ní, připoutám se a pořádně se kolem sebe rozhlédnu.

,,Pěkný auto" zhodnotím nakonec a pohodlně se usadím do sedačky.

,,Taky si říkám" řekne a nastartuje tu jezdící nádheru, do který jsem se pravě teď zamilovala. Aspoň už vím, na co budu po maturitě šetřit.

,,Tak těšíš se?" přesměruji svůj pohled ze silnice na Amber, která se třídavě dívá na mě a na silnici před sebou. Pokrčím rameny.

,,Asi.....asi jo"

,,Co to zaváhání?" povzdechnu si.

,,Já nevím. Mám takové smíšené pocity. A taky divný pocit" příznám. A už se tu bavíme zase o mé nervozitě a divmých pocitech. Připadá mi, že už ani jiné téma neexistuje.

,,Neměj. Bude to všechno v pohodě. Přeci jen tam budu s tebou" povzbudivě se usměje, což ve mně vyvolá odvahu.

Má přece jen pravdu. Zbytečně plaším. Budu tam s ní a společně si to pořádně užijeme. Teda aspoň myslím.

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

Zbytek cesty proběhl převážně v tichosti, což ani jedné z nás nevadilo. Mně to dalo aspoň čas se pořádně nad tím vším zamyslet. Hlavně nad tím, co se stalo během těch pár dní.

,,Tak myslím, že jsme tu" řekne najednou Amber a já se na ni zmateně podívám. Byla jsem asi dlouho mimo, protože jsem úplně zapomněla, kde se právě teď nacházím.

Naše auto zastaví ve vedlejší ulici, protože před Johnovým domem je to přecpané auty a hlavně lidmi, kteří se sem přišli pobavit nebo opít.

Amber vypne motor a podívá se na mě. Já se jen pomale nadechnu a přikývnu na její nevyřčenou otázku. Obě vystoupíme z auta.

,,Připravena?" zeptám se překvapivě já a zadívám se na ni. Zazubí se.

,,To si piš, že jo" taky se usměju a uhladím si své šaty, které byli trochu pomačkané z toho, jak jsem na nich seděla.

Náš klapot se rozlehne po celé ulici, když se vydáme k Johnově domu. Za chvíli už stojíme před obří bílou vilou, ze které se ozývá hlasitá hudba a řev lidí. Jak překvapivé že?

Vejdeme do otevřených, velkých, dubových dveří a já hned ucítím pach cigaret, který nesnáším, ale i tak na sobě nedám nic znát.

,,Pojď. Jdeme si dát něco k pití!" zakřičí na mě Amber a já, abych nemula taky tak řvát, přikývnu.

Propleteme se mezi různými těly až se konečně dostaneme do kuchyně, ve které překvapivě nikdo není. Z pultu vezmu dva kelímky a Amber vezme do ruky nějaký alkohol.

,,Co to máš?" zeptám se a pozorně si prohlédnu tu láhev, kterou drží. Pokrčí rameny.

,,Co já vím. Ale určitě to bude buď vodka nebo něco podobného" otevře ji a oboum nám nalije. Jeden ten kelímek ji podám a ten svůj pozvednu.

,,Tak na co?"

,,Na to, ať si to tady pořádně užijem" řekne zvesela a ťukne si se mnou. Obě si přiložíme tu tekutinu ke rtům a napijem se. V krku okamžitě ucítím pálení, ale i tak to vydržím. Amber mi vytrhne kelímek z ruky a položí je na pult.

,,Pojď jdeme tancovat!'' zakřičí a začne mě táhnou do toho davu lidí, který tančí po celém obýváku. Nic proti tomu nenamítám a nechám se táhnout na parket, jestli se to tak dá nazvat.

Na parketu začneme různě kroužit a koutit našimi boky a je to tak skvělý pocit, že se to nedá ani popsat. Hrozně dobře se totiž bavím.

Najednou ucítím na svém boku něčí ruce. S úsměvem se otočím na toho dotyčného, ale jakmile ho uvidím, úsměv mi rychle z tváře zmizí.