Jedno místo, jeden vzkaz

#9

Týden uběhl hrozně rychle a najednou tu byl víkend. Tedy přesněji sobota. Což znamenalo jediné. Párty u Johna.

Nebudu lhát. Byla jsem nervózní. Jak pak taky ne, když jsem na žádný párty nikdy nebyla? I když to nebyl můj velký sen, i tak jsem se nechala svou nynější kamarádkou přemluvit, abych šla s ní. No spíš to byl slib, který jsem ji dala, ale to je jen detail.

Asi vás zajímá, jak jsem to vyřešila s mámou. Kupodivu dobře. Domluvila jsem se s ní, že dneska přespím u Amber. Byla ráda, když zjistila, že mám konečně kamarádku, takže nebyl zas takový problém ji přesvědčit. A ještě víc mě překvapilo, když řekla ať si tu párty užijeme. Samozřejmě nezapomněla připomenout známou větu, kterou rodiče říkají každému svému dítěti. Žádné drogy a ani alkohol, pohrozila mi ještě se vztyčeným prstem, což mě spíš pobavilo než vyděsilo. Nakonec jsem si sbalila potřebné věci, rozloučila se s mámou, a pak s velkým úsměvem na tváři odešla z našeho bytu.

Právě teď jsme u Amber a připravujeme se na ten osudný večer. Samozřejmě jsem se Amber svěřila s naší finanční situací, takže moc dobře ví, že si neobleču nic vkusného jako ona. Když ji byla tahle novina oznámena, mávla nad ní rukou a řekla, ať tohle zatím neřeším. Nechala jsem to tedy být.

Momentálně sedím na její posteli se světle zeleným povlečením, které je hrozné jemné na dotek. Takové bych si taky někdy do své postele přála. Jak se v tom musí asi spát? Určitě dobře. Zatímco jsem přemýšlela o tomhle úžasném povlečením, Amber mi na hlavě vytvářela cop spletený na bok. Požádala jsem ji o to já. Žádný problém s tím neměla.

,,Myslím, že jsem hotová" pronese Amber a odstoupí ode mě. Také si stoupnu a přejdu k jejímu toaletnímu stolku, který stojí hned vedle postele.

,,Páni" vydechnu a prohlížím si ten výtvor ze všech stran. Dopadlo to mnohem líp, než jsem čekala.

,,Myslím, že se to povedlo ne?" podívám se na Amber, která se na mě usmívá.

,,Děkuji" oplatím ji úsměv a sednu si zpátky na postel.

,,Tak a teď je čas na oblečení" zavýskne a žene se ke své velké skříni, ve které má snad milion kusů oblečení. Uchechtnu se.

Zatímco si ona vybírá, co by si tak dneska vzala na sebe, já zamířím ke svému batohu a začnu z něj vytahovat oblečení, které jsem si nachystala. Jakmile ale vytáhnu své nejlepší džíny, které jsem doma našla, uslyším jak Amber zalapá po dechu. Otočím se na ni a zjistím, že mě se zatajeným dechem pozoruje.

,,Řekni mi, že si tohle na sebe nebereš" nadzvednu nechápavě obočí a podívám se, sice na trochu ošoupané, ale i tak použitelné, džíny.

,,Proč?" zamračí se

,,Liss, já vím o vaší finanční situaci, ale jestli jdeš se mnou na párty, tak se musíš pořádně oháknout" otočí se zpátky ke skříní. ,,A navíc jsem ti už oblečení vybrala, teda spíš šaty" ze skříně vytáhne jedno ramínko, na kterém visí nádherné růžové šaty, do kterých jsem se právě zamilovala. Vyvalím na Amber oči a pomale se vydám k ní.

,,Jsou krásné" vydechnu a promnu mezi prsty látku šatů jako před tím s povlečením.

,,Tyhle by ti měli sedět a říkala jsem si, že se ti budou líbit. Jsou jednoduché a ty máš jednoduchost ráda" usměje se a já ji místo úsměvu, obejmu.

,,Děkuji. To je od tebe milé" zašeptám a stisknu ji ještě víc. Nemůžu uvěřit, že to udělala.

,,Ale to byla maličkost. Od toho jsou kamarádky" odtáhne se a podá mi ty úžasné šaty. ,,Na. Převleč se a ukaž se mi, ať vím, že jsem vybrala dobře" přikývnu a začnu se oblékat. Když se otočím zpátky na Amber, která je otočená zase ke skříni, odkašlu si. Otočí se na mě a překvapením otevře pusu.

,,Páni Liss" změří si mě od hlavy až k patě a do široka se usměje. ,,Moc ti to sluší" taky se usměju, protože mě její lichotka moc potěšila.

Abych se taky pořádně viděla, přejdu k zrcadlu, které stojí v rohu místnosti a podívám se na sebe.

Když se postavím před zrcadlo, zalapám po dechu. Tu dívku, která je v odrazu zrcadla, vůbec nepoznávám. Je teď akorát mnohem hezčí než bývala. Teď, když se dívám do zrcadla, tak, si konečně připadám krásná.

,,Páni" vydechnu a dotknu se se své tváře, abych opravdu zjistila, že jsem to já a ne jen nějaký přelud.

,,Jo, páni. Všichni na tebe budou zírat" mrkne na mě a já se zamračím.

,,A není to moc slavnostní?" zeptám se a podívám se se na sebe. Sice se mi ty šaty líbí, ale abych tam přišla a všichni na mě nechápavě zírali, to fakt nechci.

,,Panebože a co by sis chtěla jiného vzít?" rozhodí rukama do stran a nechápavě se na mě podívá.

,,No já nevím......džíny?" nadzvednu jedno obočí a podívám se na ni zmuceným pohledem, abych dala důkaz na to, že vážně nevím.

,,Zlato, neříkala jsi, že si na žádné párty nikdy nebyla?" založí si ruce na prsou a s pobaveným výrazem se na mě zadívá.

No co jsem měla říct? Vždyť to musí vědět snad všichni, že moje maličkost nikdy nebyla na žádné zábavě nebo párty. A musím se přiznat, že se za to ani trochu nestydím. Stejně na tu oslavu jdu jen kvůli tomu, že jsem to Amber slíbila.

,,Ano máš pravdu. Nikdy jsem na žádné párty nebyla" povzdechnu si

,,No vidíš. A proto ti teď říkám, že tohle oblečení, teda šaty, jsou sice trochu elegantní, ale rozhodně si je můžeš na tu oslavu vzít" přijde ke mně a svýma rukama mi chytne ramena. Pomalu mě otočí zpátky k zrcadlu.

,,A navíc ti ty šaty sluší" pustí moje ramena a vydá se zpátky ke skříni, zatímco já se zase prohlížím v zrcadle.

,,Máš pravdu" otočím se na ni, a když tak udělám doširoka otevřu oči, možná i pusu.

,,A aby sis nepřipadala jako nějaký člověk z jiné planety, vezmu si stejné šaty jako ty. Teda podobné" zasměje se a já na ni pořád zírám. V ruce drží ty samé šaty jaké mi dala, akorát v modré barvě.

,,To byl snad výprodej tady těch šatů?" ukážu na ně a na ty moje a pak se uchechtnu.

,,No....ne úplně. Tyhle, co mám v ruce jsem si koupila v jednou obchodě v centru. Ale ty druhé mi koupila máma, akorát nevěděla, že jedny podobné mám"

,,Dobrá shoda náhod" zhodnotím, a pak na ni ukážu prstem. ,,Chceš taky pomoct s vlasy?"

Tak po dlouhé době sem zase přidávám díl 😄 sice nic moc, ale i tak snad jste spokojení ☺