Jedno místo, jeden vzkaz

#8

Zaraženě stojím na místě a zírám na dvě postavy, které si míří sednout ke stolu u okna. Kolikrát za den ho budu muset ještě potkat?

,,Liss, co se děje?" Amber se otočí směrem kam se dívám.

,,Aha" zamumlá a otočí se rychle zpátky. Vrhne na mě soucitný pohled, místo toho já ji oplácím zničeným.

,,Proč mám takovou smůlu?" pokrčí rameny a napije ze své kávy, kterou před chvíli dostala.

,,Běž. Čím dřív je obsloužíš, tím dřív odejdou" mrkne na mě a já si zmuceně povzdychnu. Má pravdu. Čím dřív tam půjdu, tím dřív to budu mít za sebou. Ani nevím, proč mě to tak štve!

Pořádně se nadechnu a i s bločkem v ruce se vydám ke stolu číslo pět, který ti dva obsadili. A to byla pětka moje oblíbené číslo. No teď už asi není.

Když se k nim dostatečně přiblížím, zvednou ke mně zrak. Ve Spencerově tváři se objeví překvapený výraz, dokonce vykulí ty své velké oči, aby se přesvědčil, že jsem to opravdu já. Divím se, že mu ještě nevypadli. A Steve? Ten mi věnuje jen letmý pohled a dál si zaujaté prohlíží jídelní lístek, který má každý stůl v kavárně.

,,Dobrej, budete si přát?" zeptám se obvyklou otázkou, kterou musí pokládat každá správná servírka.

,,Já si dám jeden černý čaj" přikývnu a zapíšu si objednaný nápoj do bločku.

,,A vy?" otočím se, i když nerada, na druhou osubu u tohoto stolu. Zarazím se, když Zjistím, že na mě pořád zírá, ale nedám na sobě nic znát.

,,Já ehm....dám si...čaj jo čaj" vyblekotá rychle a já mám co dělat, abych se nerozesmála nahlas. Vypadá vážně komicky.

,,A jaký?" zvednu jedno obočí a s očekáváním se na něj zadívám.

,,No...asi ovocnej. Jo dám si ovocnej" opět přikývnu a s odpovědí 'hned to bude' od nich odejdu. S pobaveným úsměvem se vracím zpátky k pultu. Amber na mě s pobavením povytáhne obočí.

,,Tak, jak to šlo?" vytáhnu z police dva hrníčky a dám do nich pytlíčky s čajem. Jeden ovocný a jeden černý.

,,Pohoda" zvednu konvici a naliji do ni vodu, pak čekám až se voda pořádně rozehřeje.

,,Nakonec to nebyla taková hrůza" uchechtnu se a zaliji oba čaje teplou vodou. Nezapomenu k nim přidat lžičky a pak ladnou chůzí dojdu zpátky k nim.

,,Prosím" položím před každého objednaný čaj a pak se na každého z nich ještě jednou podívám.

,,Budete si přát ještě něco?"

,,Ne díky" odpoví za oba Steve, otočím se teda k odchodu.

Spencer

,,- Takže mě napadlo, že by jsme tam šli" dořekne Steve a tázavě se na mě zadívá, ale já mu nevěnují žádnou pozornost. Místo toho se dívám ven z okna, u kterého sedíme a sleduji procházející lidi, kteří buď telefonují nebo dělají něco úplně jiného.

,,Hej, vnímáš mě?" zamává mi před obličejem Stevova ruka a já sebou překvapeně trhnu.

,,Co? Jo, jo jasně že tě vnímám" zamračí se na mě a s pohledem 'nedělej si ze mě blázny' se na mě podívá.

,,Vážně?" poškrábu se na hlavě

,,Možná" řeknu nejistě. Steve se plácne do čela.

,,Kámo, co to s tebou je? Poslední dobou se chováš vážně divně" no nepovídej, řeknu se ironicky.

,,Tak řekni je v tom holka?" a ne jen tak ledajaká. Nějaká, která mi pěkně motá hlavu a to ji pořádně ani neznám.

,,Tak odpovíš mi?" zavrtím se na židli, protože mě jeho pohled docela znervózňuje.

,,Jo, je v tom holka"

,,Znám ji?" pobaveně se na něj podívám.

,,To nevím" povytáhne na mě obočí

,,Ty to nevíš?" zavrtím hlavou. Musí mít teď v té hlavě určitě zmatek, ale to ani netuší, co se mu chystám říct.

,,Nevím to, protože já sám nevím, kdo ta holka je" teď už to nevydrží a vybuchne smíchy na celé kolo. Skoro celá kavárna se na náš otočí, ale mě a myslím, že aji Stevovi je to upřímně jedno, že si o nás asi myslí, jací idioti přišli do téhle kavárny. Když konečně uklidní svůj smých a podívá se na mě, vidím mu na očích, že by se nejraději zasmál ještě jednou.

,,To je nějaký blbý vtip ne?"

,,Ne, proč myslíš?" založím si ruce na prsou a vážným výrazem se na něj zahledím.

,,Tak tohle mi budeš muset vysvětlit" a tak začnu vyprávět, co se stalo ten den, kdy jsem se vydal na útes, a tak poznal onu neznámou Liss.

,,Jediné, co vím je, že se jmenuje Liss"

,,Wow, asi není nutno říct, že jsem tohle nečekal" uchechtne se a proměně si oči.

,,Co mám dělat?" zeptám se zoufale

,,Pozvi ji na tu párty, co se bude konat u Johna. Když přijme bude to znamení, že o tebe jeví jistý zájem, když ne smiř se s tím, že nejsi její typ" ušklíbne se a dá si jednu nohu přes nohu, což je trochu problém, jelikož je docela vysoký, takže se mu skoro pod stůl ty nohy nevejdou.

,,Nezní to špatně" 

,,Jasně, že ne. Vždyť je to můj nápad" zasměju se.

,,Nechci ti kazit iluze, ale tvoje nápady skoro vždycky skončili katastrofálně. Ale tenhle by konečně mohl vyjít" napiju se svého čaje, ale jakmile trochu ochutnám, tak ho okamžitě vyprsknu.

,,Fuj, vždyť to není vůbec sladký" postěžuju si a odložím hrnek zpátky na stůl.

,,Bodejď by byl, když sis k tomu neobjednal cukr" taky se napije ze svého hrnku, ale na rozdíl ode mě ten čaj nevyplivne.

,,Aha, jsem dneska asi vážně mimo" zvednu se ze židle a zamířím si to k pultu pro ten blbý cukr.