Na záchodě jsem si opláchl obličej a čekal na zvonění. Na hodinu už jsem nepřišel, byl jsem rozhodnut jít dnes domů dřív, lépe řečeno, hned. Moc jsem toho neviděl se svými zlomenými brýlemi, ale cestu domů ještě zvládnu. (to by chtělo Reparo :33 :D)
Zvonek oznámil konec vyučování a já čekal před třídou na El. Ta po chvíli vyšla, celá ustrašená mě hledala pohledem.
Když mě našla, usmála se a rozběhla se ke mně s otevřenou náručí. Objal jsem jí, odtáhla si mě na délku paže a starostlivě se zeptala:
„Všechno v pořádku? Nic nebolí?“
„Všechno dobrý, jen psychika se bortí“ vzdychl jsem a nuceně se usmál.
Pohladila mě po rameni a zamyslela se.
„El, já teď jdu domů, nemůžu tu být“ řekl jsem a čekal na její reakci.
„Dobře, ale dávej na sebe pozor“
„Nechceš u nás spát ? Zítra je víkend“ řekl jsem se a podíval se jí do zelených očí.
„Jasný, tak po škole u tebe zazvoním“ řekla a vydala se zpátky do třídy.
Vyndal jsem klíče a odemkl dveře, v domě bylo ticho.
Vyzul jsem si boty a vydal se do kuchyně, cestou jsem šel přes obývák, kde jsem uviděl Willa se svojí holkou, leželi na sobě, divně propletený a zuřivě se líbali.
„Ehmm..Ehmm“ odkašlal jsem si a ucítil jsem, jak mi tváře zčervenali.
„Co tu děláš tak brzo?!“ zakřičel Will leknutím.
„Dobrý, já si budu hledět svého“ rozesmál jsem se a šel si pro toast s Nutellou.
Nahoře jsem se svlékl do spodního prádla a vzal jsem si na sebe černé volné tričko s Metal kapelou.
Brýle jsem si vyměnil za jiné, náhradní.
Natáhl jsem se na postel a pustil se do Toastu.
