Tak, jsou přesně tři hodiny, El končí.
Těšil jsem se, jak s ní o všem pokecám, proto jsem připravil popcorn a kolu.
Uslyšel jsem drnkot zvonku a rychlostí blesku jsem seběhl schody, u dveří už však stál Will a líbal El, tak vášnivě, jako by jí chtěl sníst.
„Máš hlad?“ zeptal jsem se ho naštvaně
El se od Willa odtáhla a usmála se na mě.
„Tak jak je? Všechno fajn?“
„Hmm“ zamručel jsem a vydal se do svého pokoje, jak znám bráchu dneska se od něj El nehne.
Ovšem, překvapila mě.
Asi po pěti minutách vtrhla do pokoje a zabouchla za sebou dveře.
„Hádej, co jsem pro tebe ukořistila!“vykřikla s radostí El a skočila vedle mě na postel.
„Jestli to je něco z mého bratra tak to nechci“ zavtipkoval jsem a uvolnil místo vedle sebe.
„Na“ podala mi papír s neznámým číslem.
„Co to je?“
„číslo Avril“ samozřejmě nemohla vědět, že už ho mám, podíval jsem se na ruku, číslo nikde, dobře už ho nemám.
„jak si ho sehnala?“
„žákovská knížka“ mrkla na mě a pohodlně si lehla.
Povídali jsme si a jedli popcorn, přesně tak jak jsem chtěl.
Po chvíli nakoukl do pokoje bratr.
„Nechceš mi jí půjčit?“ zeptal se a kousl se do rtu.
Zašklebil jsem se odporem.
El po něm hodila polštář a bratr odešel.
„Mám na tebe takovou otázku“ zamumlal jsem tiše.
„jakou?“ zašeptala a rozesmála se.
„Už si s Willem..Ehmm..víš co?“
„Ale, prosimtě Chrisi“ rozesmála se.
„Jo?“
„ne“
„dobrý..“
V půl páté domů přišel táta a hned jak za sebou zavřel, začal vykřikovat pozdravy.
„Nechceš jít za tím Willem?“ zeptal jsem se a ignoroval tátův křik.
„Jo, asi půjdu“ usmála se a políbila mě na tvář.
Jen co odešla, začal jsem si česat vlasy nahoru a vzal si čočky. Vzal jsem si černé tričko a roztrhané kalhoty.
Vyndal jsem z kapsy mobil a začal psát číslo Avril, když začal mobil vyzvánět cítil jsem, jak se mi zrychluje tep.
„Ano?“ ozval se jemný hlas Avril.
„Chce se ti ven?“ zeptal jsem se bez pozdravu.
„Jako rande?“ uslyšel jsem smích z druhé strany.
„Jo, rande“ uchichtl jsem se.
„Ok“
„V zapomenutém parku?“
„Jo“
Z pohledu El:
Zaťukala jsem na Willovi dveře.
"Dále" uslyšela jsem jeho chraplák a ruce se mi zpotili.
Otevřela jsem dveře a usmála se na Willa, přišel až ke mně a přitáhl si mě k sobě jednou paží.
"Miluju tě" řekl a podíval se mi do očí.
Usmála jsem se a prohrábla jeho nalakované vlasy. Políbila jsem ho na tvář a čekala jak bude reagovat.
Chytl mě za bradu a políbil, byl to chtivý a vášnivý polibek.
Posadili jsem se na postel, Will mě znovu políbil a svojí tíhou mě povalil.
Ležel nade mnou a jen se podepíral lokty.
Začala jsem mu rukou zkoumat břicho, měl ho krásně vyrísované. Milovala jsem ho, celého od hlavy až k patě.
"Nechceš se mnou zítra jít na večeři?" zeptal se a pohladil mě po tváři.
Přykývla jsem a pozorovala jeho oči, bloudili po mích bocích dolů a zase nahorů.
Sedl si a já také, posadil si mě na stehna a začal mi rukou bloudit po zádech, potom se přesunul na břicho a jel víš až se dostal k lemu podprenky.
Druhou rukou mi hladil stehna a jeho ruka zabloudila až k rozkroku, začal mi stahovat kraťasy.
Odtáhla jsem se od něj a rychle vstala.
"Ehmm.. promiň, já, já už jdu" zamumlala jsem a vydala se ke dveřím.
"Né, počkej" Vykřikl a chytl mě za zápěstí.
"Omlouvám se, chi jít domů" řekla jsem rázně.
"Co jsem udělal špatně? Jeslti ještě nechceš abych se tě dotýkal, tak, promiň, nevěděl jsem že si to ještě nedělala" řekl zaraženě.
"Jak můžeš vědět co jsem dělala a co ne?!" rozkřikla jsem se na něj a vytrhla se z jeho sevření, vyběhla jsem z pokoje a zabouchla za sebou dveře.
Seběhla jsem schody a vyběhla pryč, cítila jsem jak mi po tváři začali klouzat slzy.
