šííííííííííííííííííííííííííííííííííleně dlouho jsem tenhle příběh nepsala, a omlouvám se za to... :D budu se snažit to napravit, s láskou <333
-------------Adéll
Celé ráno jsem se těšil na to, až uvidím ve škole Avril.
A když jsem jí opravdu spatřil, uplně jsem zapomněl na to, že nejsem převlečený za Charliho.
„Avril“ vykřikl jsem svým hlasem, když jsem jí spatřil.
Rychlostí blesku se otočila.
„Charlie?“ začala se rozhlížet kolem sebe.
„Tady!“ zavolal jsem na ní, copak mě nevidí?
Spadla jí čelist.
„Co?“ vykoktala.
„Jak to že máš hlas jako Charli“
„Doprdele!“ zaklel jsem, když jsem si uvědomil, že nejsem převlečený.
Tohle se nemělo nikdy stát.
„Co jsi zač?“ rozešla se ke mně.
Pokusil jsem se zachránit, vše co ještě jde, tak jsem se rozběhl pryč.
Bohužel jsem za sebou uslyšel i běh jiných nohou, hodlala přijít na to, jak je to možný.
U skříněk mě dostihla a vší silou mě chytla za zápěstí.
Byl jsem v pasti.
„Kdo sakra jsi?!“ zaječela.
Byl jsem ticho a jen se jí koukal do nádherně zbarvených očí.
„Promluv!“ zatřásla mým ramenem.
„Jsem Chris“ zahuhlal jsem.
Ucítil jsem, jak povolila sevření a zvedla ruku k mému obličeji, opatrně mi sundala velké brýle a prohrábla mi vlasy, aby stály nahoru.
„Jak jsem si toho mohla nevšimnout“ zalapala po dechu.
Promnul jsem si oči, protože jsem bez brýlí skoro nic neviděl.
Jediné co moje smysly pobrali, byla palčivá bolest ve tváři, od políčku, který mi vlepila.
Uslyšel jsem její rychlé kroky, směřující pryč.
„Né, počkej, všechno ti vysvětlím!“ zakřičel jsem za ní.
„Nic nechci vysvětlovat, tohle je mezi náma konec“ uslyšel jsem jen a nechápal to, vždyť jsem skoro nic neudělal.
Sjel jsem po zdi dolů a dal si hlavu do dlaní.
Všechno je v prdeli!
„Chrisi?“ promluvila na mě El.
„El, prosím, nemáš u sebe nějaká čočky?“ podíval jsem se zoufale na místo, kde stála, byla rozmazaná, takže jsem neviděl její výraz ve tváři.
„Avril mi dala tvoje brýle, na“ podala mi je se slovy a já si je vděčně nasadil.
„Co mám dělat? Vždyť jsem jí nic hroznýho neudělal“
„Nic neudělal? Když pomineš to, že si jí lhal“ zasmála se.
„Ale, kvůli tomu se se mnou snad nerozejde ne?“
Vyjekla.
„Ona se s tebou rozešla?“
„Jo“ vyhrkl jsem zoufale.
Jediné co dobrou hodinu dělám je, že vytáčím její číslo.
Když už to moje nervy nevydržej, vydám se za ní domů.
