Podíval jsem se na Avril, po tváři se jí kutálela slza.
Sebrala ze země mikinu a rychle jí na sebe nasoukala, bez jediného slova se rozběhla pryč ulicí.
„Avril!“ zavolal jsem na ní.
Smutně se na mě otočila, rozběhl jsem se za ní, ona však přidala a já neměl šanci.
Za ten večer jsem jí ještě několikrát volal, nic.
Když jsem přišel do školy, a tam jí viděl, jak zkroušeně sedí v lavici, vydal jsem se za ní.
„Všechno v pořádku?“ zeptal jsem se hrubým hlasem a přisedl si k ní.
Naplno se rozvzlykala.
„Jdi pryč“ řekla jen a dala si hlavu do dlaní.
Sedl jsem si na chodbu a El si sedla vedle mě.
Rozplakala se a položila si hlavu na mé rameno.
„Proč vy holky furt brečíte“ pokusil jsem se o vtípek a položil si brýle vedle sebe na zem.
Otřela si slzy a usmála se.
„Co brečíš? Si smutná že jsi pořád panna?“ rozesmál se jeden z party kluků co přicházeli po chodbě.
Nasadil jsem si brýle a vstal, tohle bylo moc.
Obklopili mě kolem skříňky a lidi co šli okolo se přišli podívat co se to děje.
„Copak, copak šprte?“ Usměje se na mě drze a ještě více se přiblíží.
„Chtěl si s tou frigitkou spát, ale ona ti nedala? Co bys od takový-„ větu nedořekne protože v tu chvíli se napřáhnu a jednu mu natáhnu pěstí.
Davem to zahučí a slyším udivené šepoty.
Promne si tvář a pomalu vstane ze země.
„Tos neměl“ zamumlá jen a se svojí partou odběhne pryč.
El s udiveným výrazem vstane a políbí mě na tvář. Pěst mě ještě bolí, ale co, tenhle pocit byl něco.
„Děkuju“ prohodí a silně mě obejme.
Pěst mě ještě bolí, ale co, tenhle pocit byl něco.
Z pohledu El:
„Pa“ mávnu na Chrise odcházejícího domů.
Prohrábnu si vlasy a vykročím.
Někdo mi silně cukne ramenem. Kdo jiný než Will, jen když na něj pohlédnu, bodne mi u srdce.
„Odjeď“ řeknu naštvaně a nevšímám si jeho šíleného poskakování.
„Prosím tě o jedno, vyslechni mě“ řekne zoufale.
„Máš na to minutu mého drahocenného času“ promnu si spánky a podívám se mu zhluboka do očí.
