Byla první přestávka a já věděl, co mě čeká.
Vyšel jsem na chodbu a opřel se o zeď, za chvilku za mnou přišla i El.
Klučičí parta se k nám blížila a já se začínal pomalu bát.
„Prachy“řekl jeden z kluků klidně a napřáhl ke mně ruku.
Otočil jsem se na El a něco jí pošeptal, přikývla a šla do třídy.
„Tak bude to?“ zamával před sebou napřaženou dlaní.
Zaklonil jsem se a pořádně mu do ní plivl.
Ještě než se vzpamatoval, rozběhl jsem se chodbou pryč ze školy.
Když už mě doháněli, zazvonilo. Oddechl jsem si a vydal se domů, takhle se nemůžu zítra ukázat ve škole, jinak je moje smrt jasná.
Došel jsem domů a odemkl obrovské dveře, brácha ještě nebyl doma, ale s jeho záškoláctvím ho tu brzo uvidím.
Převlékl jsem se do volného trička a šel se dívat na televizi. Přepínal jsem programy, až jsem konečně narazil na horror. Uvelebil jsem se a hodil nohy nahoru.
Uslyšel jsem bouchnutí dveří.
Šíleně jsem vyjekl, zrovna v tom horroru byla napínavá část a brácha udělá tohle.
„Panebože, ona tu je nějaká baba?!“ zakřičel Will a rozesmál se.
„To není vtipný!“ zarazil jsem ho a cítil, jak se mi dech zpomaluje.
Uslyšel jsem náraz a pochopil, že brácha asi odhodil tašku.
Skočil na sedačku, přímo na moje nohy.
„Au! Slez“ zalomcoval jsem nohama.
Tíha se uvolnila a já spokojeně spustil nohy na zem.
„Proč chodíš domu tak brzo?“ zeptal se Will a vypnul televizi.
„Hmm…jen tak“ zamumlal jsem a prohrábl si ulízlé vlasy.
„Nelži!“ řekl naštvaně a podíval se mi do očí.
„Ok, tak trochu mě šikanujou“ zamumlal jsem.
„Prosím? Já ti nerozumím! Huhláš!“ naštval se Will a svraštil obočí.
„že mě šikanujou!“ zařval jsem na něj a nakopnul stůl, stojící před televizí.
„Cože?!“ zeptal se rozrušeně a chytl mě za rameno.
„Nech mě jo! Já si to vyřídím sám!“
„Ty? Takovej šprt bez jediné svalové hmoty?“ zasmál se od srdce Will.
„Tak mi pomož no!“ uznal jsem poraženě a vstal ze sedačky.
Už vážně nemůžu, brácha mi dává soukromé lekce, tohle už je asi dvoustý sed leh a já myslím, že umřu.
Takhle to prý bude každý den, dokud nezmlátím ty típky, co mě šikanujou.
