Listen to Your Heart [Starkid Fanfikce]

XII. Palačinky a pidižvík

Ráno mě probudila příjemná vůně snídaně. Tentokrát neležela jsem na podlaze, ale na gauči. Brian mě nejspíš přenesl. Ani nevím, jestli jsem mu za to byla vděčná.

Z kuchyně byl slyšet menší hluk. Pomalu jsem se posadila a zaposlouchala se. Byla to Lili s Brianem. Když jsem slyšela jeho hlas, přepadl mě hrozný pocit viny. Rozhodla jsem se prchnout, rychle a nenápadně. Slezla jsem z gauče a tiše jako myška jsem si posbírala svoje věci a narvala je do batohu. Bohužel zip onoho rance mě prozradil. Rychle jsem se dala na útěk. Jenže Lili mě zastihla nepřipravenou.

"Chystáš se snad někam?" zeptala se podezřívavě.

„Asi bych už měla jít domů." Zamumlala jsem.

„Teď? Udělala jsem snídani. A myslela jsem, že s náma budeš i dneska. Chtěli jsme přece zpívat koledy a koukat na filmy," řekla zklamaně svěšenýma rukama a prosebným výrazem. Nahodila jsem nesmlouvavý výraz.

„Promiň, Lili, ale to asi nepůjde. Řekla bych, že mě tady Brian nebude chtít." Řekla jsem a moje oči těkaly od Lili ke dveřím do kuchyně, odkud se ozvalo jeho posměšné odfrknutí. Svěsila jsem ramena a v očích jsem pocítila pálivé slzy.

„Promiň," jsem zašeptala znovu a podívala se jí do obličeje: „Děkuju a Veselé Vánoce." A jsem dala svoje nohy do pohybu. Zabouchla jsem za sebou dveře a spěchala na autobus.

**

Plácla jsem na postel a nechala polštář ať utiší moje vzlyky. Cítila jsem se hrozně a jediné co mi mohlo zvednou náladu byly palačinky! Překulila jsem se a sletěla na zem. Natáhla jsem se po mobilu a zvolila číslo od Katie.

"Ano?" ozval se její hlas.

"Ahoj, máš chvilku času?"

"No, asi jo."

"Nechceš zajít na snídani?"

"Dobře, sejdeme se u Zlatého lva, víš kde to je?" zeptala se.

"Asi jo, tak zatím!" Když mi opětovala pozdrav tak jsem zavěsila.

**

Seděla jsem u stolu a očekávala příchod kamarádky. Ta zrovna vešla. Měla na sobě modré šaty dlouhé po kolena s bílými puntíky. Přes sebe měla černý kabát a černou kabelku. Upravila si brýle a přišla k mému stolu.

"Ahoj Andy," řekla zvesela a přisedla si.

"Čau, nevyrušila jsem tě doufám od ničeho, že ne?"

"Ne, to je v pořádku. Co si dáš?" řekla a pročítala si menu.

"Rozhodně palačinky!" odpověděla jsem.

"Tak já taky," a vrátila menu zpět do držáku.

"Hele, co děláš na silvestra? Byla jsem pozvaná na párty od Starkid..." ani jsem to nedopověděla a hned vykulila oči a začala zběsile mluvit.

"Cože? Nemám nic na práci, takže ráda přijdu! A bude tam i Dyl..."

"Hele, klídek! Bude tam, takže se s ním seznámíš a co ty víš..." a mrkla jsem na ni.

Za pár minut nám donesli palačinky s nuttelou a marmeládou. Při jídle jsme probraly všechna možná témata. Moc mi pomohla, byla jsem ráda, že tady byla.

"Hele, už musím jít. Za chvíli začíná představení," řekla a prohrábl si vlasy.

"Takže, jdeš do divadla?"

"Jo! Konečně, myslela..." Nedořekla to.

"Počkat. Dneska se přece nehraje," změřila jsem si ji podezíravě.

"Ehm," zrudla, "já, no," koktala.

"Ano?"

"Mám něco jako rande."

"Cože? Tak já ti chci dohodit Dylana a ty si chodíš s nějakým pidižvíkem?!"

"S nikým nechodím!" bránila se.

"Zatím," ušklíbla jsem se.

"Ne! Já, potkala jsem ho v divadle. Je mi sympatickej," zase zrudla.

"Dobře, já stejně už taky musím. Škola mě čeká i o prázdninách," smutně jsem se usmála.