Listen to Your Heart [Starkid Fanfikce]

XVII. Žer pizzu, smrtelníku!

Probudil mě nejhorší zvuk na světě. Zatracený budík!

Nahmatala jsem ho, abych ho mohla hodit proti zdi. Jenže nikde nebyl. Trvalo pár vteřin, než mi došlo, že to nebyl žádný budíček. Někdo klepal na dveře. Vyhrabala jsem z postele a rozplácla se na zem. 

"Už letím!" zahuhlala jsem do země. Dobře, jedna noha, druhá noha. A teď ruce! HOP! Konečně jsem byla na nohou. Otevřela jsem dveře a opřela se o rám dveří. Na prahu stála Lili a vypadala dost sklesle.

"Promiň, já tě vzbudila?"

"Ne, v pořádku. Pojď dál." Vešla dovnitř a sedla si na kraj postele. Koukala do země a mlčela. Tušila jsem, co přijde.

"Připrav si řeč, já se jdu opláchnout a probudit do koupelny," řekla jsem a zalezla do sprchy. 

Když jsem vlezla do pokoje, zdálo se, že se Lili ani nepohnula. 

"Tak mluv," vyzvala jsem ji.

"Já...můžu tady teď nějakou dobu být? Joey se mnou vůbec nemluví, jsem z toho zoufalá."

"Zůstaň, jak dlouho chceš," usmála jsem se a sedla si vedle ní. Úsměv mi oplatila.

Takže následujících několik dní jsem uspořádala Harry Potter maraton, aby přešla na jiné myšlenky. Zdálo se, že se povedlo, protože k večeru jsme si přehodily prostěradla a sesílaly na sebe všemožné i nemožné zaklínadla. Při Žer pizzu! jsem to vzdala a opravdu zavolala pro jídlo. 

"Věděl jsem, že ten den přijde..." ozvalo se ze sluchátka. Lili se zarazila, měla jsem to na hlasitý odposlech.

"Hahaha," zasmála jsem se ironicky.

"Čekal jsem dost dlouho!"

"Kdo to je?" 

"Kdo to byl?"

"Ticho, vy dva!" vykřikla jsem na Lili a Chrisovi. Kupodivu poslechli.

"Takže, Chrisi, ty víš co od tebe potřebuju. A Lili, nesnaž se o zápalný pohled, jinak se začne kouřit z uší tobě." Hezky jsem si je zaúkolovala. 

"Provedu!" ozvalo se z telefonu a zavěsil.

"Co to mělo znamenat?" 

"Mám ochočeného donašeče jídla," řekla jsem pyšně a bylo mi fuk, jak divně to znělo.

​

,,To chci taky," vydechla Lili, " jak se ti to povedlo? "

Zauvažovala jsem. Sama jsem nevěděla, jak jsem to udělala. Prostě jsme si sedli, nic víc. Svou myšlenku jsem vyslovila, ale Lili mi nechtěla věřit.

,,Hele, nemáš náhodou chodit s Brianem? " ušklíbla se.

Zamračila jsem se. Tak já celou dobu mlčím o ni o Joeym, a ona na mě vytáhne takovou mrchu. Byla jsem z Briana dost špatná, nerada bych mu ublížila. A to, že jsem vztah ukončila, bylo pro větší dobro, ne zlo!

,,Andy?" ozvala se. Asi jsem nějakou dobu mlčela se zakaboněným obličejem.

,,Příště si to ušetři, jasný?" zakončila jsem trapné ticho, které následovalo dalším tichem.

,,Povíš mi aspoň, kdo to je?" nedala si pokoj.

,,Chris."

,,Wow, děkuji. Už to všechno chápu. Podle jména jsem usoudila, že to je muž. Akorát je tu jedna věc," nahnula se ke mě. ,,Podle," udeřila mě do ramene.

,,Jednoho," a znova.

,,Jména," a zas.

,,To nepoznám!" zakončila svůj teatrální výstup tím, že mi zaťukala na hlavu.

,,Kdes nechala mozek Baskerville?"

,,Zapomněla jsem ho v knihovně, díky za optání," vyplázla jsem na ni jazyk.

,,Skřítku! Večeře!" zaznělo za dveřmi. Já jsem vybuchla smíchy a svalila se na podlahu. Lili mě jen nepochopeně sledovala.

,,Je otevřeno," řekla jsem dost udýchaně. Chris přišel dovnitř, v ruce nesoucí pizzu.

,,Koukám, že jeden skřítek bude bez večeře."

,,To ať tě ani nenapadne! " vyskočila jsem na nohy a sápala se po jídle. Menší zádrhel byla jeho výška.

,,Nic se nebude stavět mezi mě a jídlo!"

,,Pokud to není víc jak sto šedesát centimetrů, " usmál se na mě a natáhl svou ruku ke stropu, abych nedosáhla na krabici.

Lili, která konečně dala najevo, že tady je, se zasmála. Chris se na ni podíval a rošťácky se usmál.

,,Koukám, že dneska tady máš dalšího skřítka. "

,,My nejsme skřítci!" řekly jsme s Lili unisimo.

,,Jasně, chápu. Vy jste hobiti."

,,Ano. A hobiti jí dvanáctkrát denně, takže naval nám jídlo! Nebo toho budeš litovat," založila jsem ruce v bok.

,,No, zrovna ochočeného ho nemáš," pronesla zklamaně Lili.

,,Cože, prosím? Já a ochočen? Copak jsem nějaké divoké zvíře?"

,,Žirafa," zašeptala jsem směrem k Lili. Ale Chris mě očividně slyšel, protože se na mě zamračil.

,,Co je? Já nic, já jsem mílius," zatvářila jsem se jako andílek.

"Jo, to ti tak věřím," protáhl sarkasticky. Hodil pizzu k Lili, která ji obratně chytila, a vrhl se na mě. Chytl mě kolem pasu, přehodil přes záda.

"Za takové chování půjdeš do pekla!" zasmál se a já společně s ním.

"Ano, mám tam rezervované místo, říká se mu trůn!"

"Kecko!" hodil mě na postel a začal lechtat. I když jsem nechtěla, prostě jsem se musela smát. 

"Nemůžu," zahýkala jsem.

"Cože? Já tě nějak neslyším," smál se Chris a lechtal mě dál.

"Dost! Pizza bez dozoru!" tohle bylo nejvíc na co jsem se zmohla. Chris se zasekl a ohlédl se k Lili. Ta se cpala jídlem, až se jí dělali boule za ušima. Já se ztěžka posadila a dloubla Chrise loktem do břicha.

"Dlužíš mi jedno ze dvanácti jídel, smrtelníku!"