Listen to Your Heart [Starkid Fanfikce]

XI. Lítost a urážka českých pohádek

Všichni jsme leželi v obýváku a sledovali televizi. Lili a Brianem dotáhli deky a peřiny, takže jsme si udělali velký pelech. Já jsem ležela na kraji vedle Briana, vedle něj Joey s Lili, kterou si přitáhl k sobě. Byly oba dva tak sladcí, hned bych si je namočila do kakaa. Neustále jsem na Lili "nenápadně" mrkala a ona mi odpověděla vypláznutým jazykem.

Pocítila jsem čísi ruku jak mě přitahuje. Nečekaně to byl Brian a usmíval se od ucha k uchu. Přestože miluju Mrazíka, tak jsem otočila od televize a zavrtala do jeho náruče. Cítila jsem se moc příjemně. Brian mě lehce hladil po zádech a po minutě mi dal i polibek do vlasů. Sice jsem na to nebyla zvyklá ale myslím si, že si zvyknu.

"Hele vy dva, sledujte děj! O hodně přicházíte," vykřikla na nás Lili.

"Spíš jenom Brian, já to znám," odpověděla jsem ji s úšklebkem.

"Já bych se díval, kdyby to bylo v lepším jazyce," dodal potichu Brian.

"Cos to řekl?!" Nikdo nebude urážet češtinu!

"Co tam řvete?" vložil se do toho Joey.

"Uráží můj a Liliin národní jazyk!" zařvala jsem a dramaticky rozhodila ruce.

"Briane? Vysvětli mi to." Lili se opřela o lokty a vražedně ho pozorovala. Ten jen lhostejně mávnul rukou a otočil se k ní zády, tudíž čelem ke mně. "Tohle si vyprošuju!"

"Lili, klídek," dodal Joey a zatáhl ji zpátky do svého objetí, kde si něco šeptali. Zdá se, že film nezajímá už nikoho.

"Tohle nevyžehlíš kamaráde," pošeptala jsem Brianovi a lehce do něj dloubla prstem.

"Ale pššt, ty trdlo" odpověděl mi taktéž šeptem.

"Jaké trdlo? Tohle je neodpustitelné!" a uraženě jsem se k němu otočila zády. Brian se ale hned tak nevzdal. Násilím si mě otočil zpátky a hleděl mi do očí. Podivně mě to uklidňovalo. Bylo poznat, že se ke mne přibližuje s jasným úmyslem. Naše rty se spojily a políbil mě. Polibek jsem mu oplatila ale pak jsem ihned přerušila spojení. Moje tváře začaly nabírat rudý odstín a proto jsem raději zabořila svojí hlavu do jeho hrudníku.

Po nekonečných minutách strávených v jeho objetí se mi začaly zavírat oční víčka. Nebránila jsem se a pomalu usínala.

****

Stála jsem v temnotě. Pak náhlý výbuch barev. Červená, zelená, modrá, Fialová, bílá, žlutá, růžová.... Všechny tyhle barvy se seskupily do jednoho tvaru. Objevil se jeho obličej. Obličej, který mi tolik ublížil. Chtěla jsem na něj zapomenout, ale nešlo to. Nikdy nezapomenu co mi řekl a udělal. Že prý zničí každého kdo by mě miloval...

Vedle tohoto obličeje se začal vznášet Brian, celé jeho tělo ale bez...hlavy. Červená naplnila moje sny a myšlení. Začala jsem se dusit a plakat.

****

"Andy?" Hlas mě probudil. Vyděšeně jsem se posadila, bohužel jsem sletěla na zem. Cítila jsem horké slzy, jak mi stékaly po tváři. "Jsi v pohodě?" Jo, brečím na zemi a jsem celá vyklepaná...jsem naprosto v pořádku.

"Nic mi není," ohlédla jsem. Nade mnou ležel Brian, dosti vystrašený. Pak m to došlo. Nemůžu
s ním být. Nezvládla bych to. Kdyby se mu něco stalo, byla to jenom moje vina. A to nedovolím, utnu to raději hned.

"Vlastně jedna věc," zadrhla jsem se.

"Pokračuj."

"Já vím, že jsme se nebavili o...našem, no, vztahu." Brian se nervózně ošil.

"A co, nebo, o čem chceš mluvit?"

"Já...hele, jsi vážně moc milej a já tě mám ráda. Ale nemyslím si, že bych zvládla něco víc něž přátelství," začala jsem trochu chraplat z důsledku pláče ze spánku.

"Ale ano, to zvládneš. Já ti věřím," odpověděl mi s úsměvem.

"Prosím. Nechci ti ublížit, takže to tak musí být. Opravdu mi to je líto," opět se mi v očích objevily slzy. Brian vypadal nechápavě ale nic neříkal. Pouze přikývl a otočil se zády ke mně v domnění, že půjde spát. Cítila jsem se strašně. Ani nahoru na gauč vedle něj se mi nechtělo, tak jsem pouze přitáhla polštář a deku na zem a ustala si na podlaze.