Assistant

*1*

Dnes jsem oficciálně dokkončil vysokou školu. Mám radost, ale i strach. Co bude dál? Musím si najít práci. Nechci skončit jako prodavač v nějakém fastfoodu... Předemnou se jako blesk z čistého nebe objevil leták. Bylo na něm velkými písmi:' Hledáme asistenta'. Když jsem si přečetl zbytek textu zjistiiil jsem, že se jedná o asistenta zástupce ředitele z nejvlivnější firmy ve městě. Nikdo kromě jejích zaměstnancců přesně neví, co se tam dělá, ale já myslím, že ten ředitel je bohatý člověk, který si koupil spoustu podniků a objektů v okolí a jeho zaměstnanci se o to starají... Utrhl jsem ten leták a šel jsem domů. Našel jsem si na netu, co od zaměstnance požadují a zjistil jsem, že splňuji podmínky. Šel jsem si lehnout a přemýšlel jsem, jestli na to mám...

Probudil jsem se a hned jsem se oblékl a šel jsem do té firmy. Cesta byla dlouhá. Když jsem dorazil zapsal jsem se na recepci a mladá sekretářka mě dovedla do kanceláře šéfa.

"Dobrý den, přišel jsem na ten inzerát." řekl jsem tiše a on mile přikývl.

"Výborně. Zatím tu nikdo nevydržel moc dlouho, takže stále hledáme." řekl a já se zamyslel... Proč asi nikdo nevydržel... Všichni tu byli zatím docela milí a málo určitě neplatí... "Daniel Smith ať se okamžitě dosttaví do mé kanceláře, děkuji." řekl do jakéhosi mikrofonu. "Takže... Povězte mi o sobě něco." pobídl mě a já přikývl.

"Jmenuji se Tod Newman. Nedávno jsem dokončil místní univerzitu... Rok jsem zároveň se školou pracoval jako asistent Nikolase Blacka a---" chtěl jsem pokračovat, ale byl jsem přerušen.

"Výborně. Pokud jste vydržel rok s Nikolasem, tady by to neměl být problém... Příjmám vás. Zachvilku přijde váš šéf." řekl a já se usmál.

"Děkuji mockrát." řekl jsem a on jen přikývl. Rozletěly se dveře.

"Sakra Georgi... Kolikrát ti mám říkat, že nechci nějakého přiblblého asistenta za prdelí na každém kroku. Zvládnu to sám." ozval se hluboký hlas a mě z něj naskočila husí kůže.

"Nezvládneš. Moc dobře víš, že tu často nejsem a když nepracujeme spolu, nemůžeš to zvládnout." řekl ředitel s ledovým klidem.

"Mohl mi pomoct někdo ze zaměstnanců." řekl stále naštvaně muž za mými zády.

"Nemohl. Chyběl by na svém místě. Smiř se s tím. Tohle je tvůj nový asistent, Tod Newman. Bude to v pohodě. Dělal pro Blacka..." řekl významě. Nechápal jsem, co s tím má... Pan Black je sice náročný, ale dá se to zvládnout. Má vysoké požadavky, ale je spravedlivý a dokáže pochopit, když jsem třeba nemohl něco splnit kvůli škole...

"Stejně tu nevydrží dýl jak dva týdny." uchechtl se a já se přikrčil. Nelíbilo se mi, že o mě mluvili, jako bych tu nebyl.

"Uvidíme. Teď jdi... Bude to pro tebe dobré. Víš, že domů chodíš, když dokončíš práci. Když na to budete dva budeš moct chodit domů dřív." řekl, ale vypadalo to, že to pana Smithe neuklidnilo...

"Mě je to fuk. Ty jsi šéf, ale hodný na něj nebudu." řekl a odešel. Samozřejmě nezapoměl dramaticky prásknout dveřmi.

"To bylo jednoduší než jsem čekal. Jsi si jistý, že tu práci chcete?" zeptal se a já zaváhal. Vzpoměl jsem si na můj ubohý byteček, který potřebuje, abych platil nájem a na prázdnou ledničku a na rodiče, kteří po dokončení studia odmítli svému teplému synáčnovi posílat peníze...

"Ano." řekl jsem tiše a on mi s úsměvem předal smlouvu. Nejistě jsem tam zapsal údaje o sobě a podepsal jsem. On si to zamyšleně prohlédl.

"Výborně. Je tu jen problém, že bydlíte poněkud daleko. Jak jste si jistě přečetl pracovní doba je sice od osmi hodin, ale je možné, že když bude potřeba budete tu muset být dřív. Nebo se sem v naléhavé situaci budete muset dostat rychle a nebude čas na vás hodinu čekat. Můžu vám nabídnout jeden z našich domků měl-li byste zájem." řekl a já se zamyslel.

"Ano to by asi bylo lepší." souhlasil jsem a on mi podal další smlouvu. Tam se psalo jen, že za nemovitost ručím vlastním majetkem, takže když něco já rozbiju budu si to muset zaplatit, což mi bylo jasné. Podepsal jsem a on vstal. Udělal jsem to samé. Potřásl jsem si s ním rukou a on z šuplíku pod stolem vytáhl klíčky s papírkem.

"Adresa a klíče. Byl bych rád, kdyby jste se ještě během dneška nastěhovval a zítra přišel do práce." řekl a já přikývl. "Výborně, takže zítra v osum tady, povím vám co a jak... A buďte dochvilný." řekl

"Dobře, tak zatím nashle." rozloučil jsem se a vydal jsem se do bytu. Byl jsem rád, že nábytek nebyl můj, protože kdyby byl, neměl bych na zaplacení stěhováků. Stačilo zbalit si osobní věci do obrovského kufru, jít ohlásit majjiteli, že se stěhuju. Je to milý chlápek, takže s tím žádn problémy nebyly. Hromadnou dopravou jsem dojel do čtvrtě, kde byl můj dům a s potěšením jsem zjistil, že je jen několik set metrů od zastávky. Odemkl jsem a zůstal jsem ohromeně zírat. Ten domek byl nádherný. Nadšeně jsem ho prošel, do ložnice jsem si vzal věci a prozkoumal jsem každou skulinku. Bylo to tam větší než v tom mém bytečku a mnohem lépe vybavené. Byl jsem nadšený. Plný elánu jsem se uložil ku spánku.

---

Táák... hádejte, kdo se zase pustil do psaní... Nevíte? no přece já! Jupííí :D Už mi hrabe. No nevadí, tohle beztak nikdo nečte :'D 

Takže jsem začala psát podle prvního komentáře s nápadem, takže děkuju tobě i ostatním a doufám, že se Vám bude příběh líbit :))