Assistant

*6*

Ráno jsem se připravil, najedl a šel jsem do práce. Náramek jsem sešil, ale asi to moc nevydrží. Musel jsem si ho dát na levou ruku, protože na pravé jsem měl na zápěstí velký krvavý šrám... Asi mi ho ten chlap serval silou a přeska mě škrábla. Dojel jsem výtahem do pátého patra a šel jsem do šéfovi kanceláře.

"Ahoj... Hele ještě jednou promiň za ten včerejšek." řekl, já se usmál a přikývl. On si mě přejel pohledem. Zastavil se u ruky s náramkema pousmál se. "Teď jsem si vzpoměl, že pro tebe mám tohle." řekl a vyndal z kapsy nový náramek. Byl hezčí... Také na něm byly vyryté jeho iniciály, ale byl tmavě hnědý a přeska byla zlatá. Usmál jsem se a sundal jsem si starý a natáhl jsem k němu ruku. "Na pravou." řekl přísně a já k němu neochotně natáhl pravačku.

"Opatrně." zamumlal jsem a zavřel jsem oči. On mi ruku otočil.

"Proboha." zašeptal a odešel na druhou stranu místnosti. "Jestli ho někde potkám, nepřežije to." zavrčel, zhluboka se nadechl a vrátil se ke mně. "Tak na levou no." svolil a já mu dal levačku. Sledoval jsem, jak soustředěně se tváří, když se snažil náramek zapnout na správnou velikost. Když to dokončil, podíval se mi do očí a pousmál se. "Tak fajn. Dnes máme dost práce." řekl jeho typicky ostrým hlasem.

"Co mám dělat, pane?" zeptal jsem se ochotně a on se usmál.

"Můžeš začít s tím, že nám přineseš kávu. Já ti tu mezitím práci připravím... Dej mi čas a pokecej si s Anne, nebo něco." řekl. Já přikývl a odešel jsem.

"Ahoj Anne." pozdravil jsem v kuchyňce vesele.

"Ahoj. Slyšela jsem, že tě někdo zmlátil, je to tak?" zeptala se a já přikývl. "Je pravda, že Smith ho vyrazil a ještě zmlátil?" zeptala se a já kývl. "Páni... Je pravda, že když už mu šéf vecpe asistenta, hlídá si ho, ale že by někoho vyrazil..." pokroutila hlavou, ale pak jako by se probrala. "Co si dáš?" zeptala se s úsměvem.

"Dvě kávy." řekl jsem a ona s kývnutím začala připravovat. Když bylo hotovo nesl jsem to do kanceláře. Pan Smith seděl u stolu a vedle něj byla ještě jedna židle. Když si mě všiml usmál se.

"Tak pojď." řekl a kývl k židli. Posadil jsem se a podal jsem mu kávu. "Díky... Koukni. Tohle se nauč a budeme podepisovat smlouvy. Sám bych to dělal věčnost." řekl a podal mi papír, kde nahoře byl jeho podpis a propisku. Párkrát jsem si to zkusil, on mi ukázal, jak to psát a když mi to docela šlo začali jsme podepisovat. Byly to ty smlouvy které jsem třídil. Šéf je asi zkontroloval a my to teď doopravdy podepisujeme. Po hodině jsme měli hotovo. "Podepisuješ mě líp, než já." řekl pan Smith a já se zasmál.

"To asi ne." řekl jse a on se na mě podíval.

"Kolik ti je? Vypadáš děsně mladě." řekl.

"Nedávno mi bylo dvacet, pane." řekl jsem a on vykulil oči.

"Jak můžeš mít vejšku?" zeptal se trochu naštvaně. Asi si myslel, že jsem lhal.

"Byl jsem na osmiltém gymplu, chodil jsem na spoustu doučování, povedlo se mi odmaturovat v šestnácti a šel jsem na univerzitu." řekl jsem a on kývl.

"Fajn no..." řekl nakonec a já slopil pohledk prázdnému hrnku od kávy.

"Vadí, že jsem tak mladý?" zeptal jsem se a on se na mě podíval. Stále jsem nezvedal pohled on hrnku.

"Nevadí, jen jsem se lekl, že jsi lhal..." řekl a já se pousmál.

"Já nelžu." řekl jsem a on se uchcetl.

"Dobře no... A jak to máš se vztahy... Máš někoho?" zeptal se a já zvedl pohled. Nechápal jsem, proč se mě na tohle ptá.

"Ne... Nikdy jsem ani neměl. Vždy byla priorita škola." řekl jsem a on pokroutil hlavou.

"Takže si s nikým nic neměl?" zeptal se.

"Ne... Jen jsem políbil holku a nic jsem necítil. Dva roky jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že se mi holky líbí a pak se objevil jeden kluk a bylo to v háji." řekl jsem a podíval jsem se na něj. Pobaveně se usmíval.

"Tak alespoň vím, že kdyyž jdeš pro kafe, nebalíš Anne. To už se mi tu taky stalo." zasmál se a já s ním.

"Nedivím se. Anne je fajn." řekl jsem a on přikývl.

"Je to moje sestra." řekl a já vykulil oči.

"Vážně? Tak to by mě nenapadlo. Vždycky o vás mluví jako o Smithovi..." řekl jsem a on přikývl.

"Jojo... Tak a teď jí jdi odnést ty hrnky a můžeš jít domů." řekl pevným hlasem a já přikývl a okamžitě jsem to splnil. "Hodný kluk." zamumlal, když jsem byl u dveří. Usmál jsem se a šel jsem do kuchyňky.

"Ty a Smith jste sourozenci? Prašť mě, abych věděl, že nespím." zasmál jsem se a ona se na mě překvapeně podívala.

"On ti to řekl?" zeptala se a já přikývl. "Hmm.. Tak to jsi první." podotkla. "Hele umyl bys to? Já si s ním musím promluvit." řekla a bez čekání na odpověď odešla. Pustil jsem se do mytí několika desítek hrnků a talířů. Pak jsem pomalu zamířil ke kanceláři. Zaklepal jsem a po vyzvání jsem vešel.

"Jen si vemu tašku." řekl jsem a pan Smith kývl.

"Ty Tode?" oslovil mě, když jsem se chystal odejít.

"Ano?" otočil jsem se na něj.

"Potřeboval bych, abys večer přišel ke mně. Dostal jsem od šéfa ještě něco, ale nechci tu zas být do noci." řekl a já přikývl.

"Dobře. Ale nevím, kde bydlíte." řekl jsem.

"Zajedu pro tebe... Takže kolem půl sedmé mě čekej." řekl a já přikývl.

"Dobře, pane, tak zatím nashle. Ahoj Anne." pozdravil jsem a odešel jsem... Byly teprve čtyři když jsem přišel domů, takže jsem měl dost času, ale nic jsem nedělal. Byl jsem hodně nervózní z večera, takže jsem si jen připravil čisté oblečení. Zvolil jsem jen džíny a košili... Pak jsem si sedl k televizi. Ve čtvrt na sedm jsem se oblékl, udělal jsem si vlasy a čekal jsem...

---

Táák... Přijde mi, že jsem to ukončila v ideální chvíli :D Doufám, že se líbí  :))