Assistant

*2*

Probudil jsem se v půl sedmé. Nasnídal jsem se a otevřel jsem skříň. Přemýšlel jsem, co si mám vzít. Nakonec jsem zvolil bílou košili a černé kalhoty. Najedl jsem se a šel jsem do práce. Byl jsem tam přesně, takže v osm jsem zaklepal a vstoupil.

"Jste tu právě včas. Takže pracujete pro Daniela, takže vás jen provedu po části budovy, kde se budete pohybovat, protože on by to neudělal a zbytek vám řekne on." řekl a já souhlasil. Ukázal mi všechno, co si myslel, že pro mě bude důležité... Potom mě zavedl až k panu Smithovi do kanceláře a odešel. Já jsem si konečně mohl svého šéfa prohlédnout. Byl vysoký a jeho tělo bylo pořádně vypracované. Určitě posiluje. Měl útlý pas, široká ramena a silné paže. Ostré rysy v obličeji tvořily přísný výraz. Měl modré oči, které se na okraji duhovek ztmavovaly a plné rudé rty. Byl moc hezký...

"Sedni si." řekl pan Smith a já to splnil. "Fajn takže už je ti asi jasné, že tu o tebe nestojím. Není to nic osobního, ale je to tak. Moje požadavky jsou poněkud složité. Co se týče oblečení, to co máš teď postačí, ale trvám na vyhrnutých rukávech košile a budeš nosit tohle." řekl a hodil po mě kožený náramek s písmeny D.S.. "Jsou to moje iniciály. Lidé tady mají tendenci využívat cizí asistenty, když něco nechtějí dělat, takhle budou vědět, že jsi můj asistent. Už jsou zvyklí. Zítra si ráno na recepci řekni o a kartu ke dveřím. Fajn a teď k tomu důležitějšímu. Každé ráno tu budeš přesně v osum. Kdybych tu ráno nebyl, budeš čekat tady, dokud nepřijdu. I kdybych měl přijít ve tři. Pokud přijdu a ty tu nebudeš budeš mít první strike. To používám, když asistent něco pokazí. Šéf už to zná. Za tři vyhazov... To je asi to nejdůležitější. Jo a na schůzky si ber oblek. Nepotřebuju, abys mi dělal ostudu..." řekl chladně.

"Dobře." řekl jsem a on po mě střelil pohledem. Měl jsem chuť zmizet v tom křesle.

"Trvám na oslovení pane... Snaž se ho nevynechat." řekl a já přikývl.

"Ano, pane." řekl jsem tiše a podíval jsem se mu do očí.

"Výborně. Zatím mi můžeš dojít pro kafe, jinou práci pro tebe nemám. V kuchyňce řekni, že je pro mě. Ona už ví." řekl a já přikývl.

"Dobře, pane." řekl jsem a šel jsem do kuchyňky. Vypadá to, že tohle bude ještě zajímavé. Došel jsem do kuchyňky. "Dobrý den. Poprosil bych jednu kávu pro pana Daniela Smithe." řekl jsem a slečna za pultem dala vařit vodu.

"Nový asistent co?" zeptala se a já přikývl. "Chudáčku. No uvidím, třeba na tebe bude milý, ale upřímně. Tohle jsem tenhle měsíc říkala čtyřem asistentům... Nikdo pro něj nebyl dost dobrý." řekla a já polkl.

"Slyšel jsem, že se tu hodně střídají." potvrdil jsem a ona se uchechtla.

"No to teda." řekla pobaveně a zalila kávu vodou. "Vyřiď mu, že se nám rozbil kávovar, takže jeho obvyklá není." řekla a já přikývl. Nesl jsem kávu opatrně, abych ani kapku nevylil. Vešel jsem do kanceláře a položil jsem kávu na stůl.

"Tady to je, pane. Mám vám vzkázat, že se rozbil kávovar, takže vaše obvyklá káva není." řekl jsem. On se na kávu arogantně podíval a pak pohlédl na mě.

"Výborně. Mám pro tebe první úkol." řekl a já se zhluboka nadechl. "Máš řidičák?" zeptal se a já přikývl. "Slovní odpověď." řekl suše.

"Ano, mám řidičák, pane." odpověděl jsem a on kývl.

"Skvěle, takže tady jsou klíčky od mého auta. Zajedeš do elektra, koupíš ten kávovar, co se rozbil, doneseš ho do kuchyňky a vyřídíš Anne, že se má naučit řešit problémy sama a nepřidělávat práci druhým." řekl naštvaně.

"Dobře, pane." řekl jsem a převzal jsem klíče a peníze. Šel jsem do kuchyňky, zeptal jsem se na značku a typ kávovaru a jel jsem do elektra. Koupil jsem ten kávovar v bílé, protože byl hezčí a jel jsem zpět. Když jsem ho nesl do schodů zjistil jse že je dost těžký, takže jsem zvolil výtah. Dojel jsem do správného patra a donesl jsem kávovar do kuchyňky. "Jo a mám ti vyřídit, že se máš naučit řešit problémy sama." řekl jsem, když jsem pokládal kávovar na linku.

"Jojo... " mávla rukou.

"Uděláš to kafe?" zeptal jsem se a on jen mile přikývla a zapla kávovar.

"Jsem Anne, mimochodem." řekla a podala mi ruku.

"Tod." řekl jsem a potřásl jsem si s ní. "Hele musím jít, tak zatím." řekl jsem, popadl jsem kávu a šel jsem za ním. Vešel jsem. On se na mě zvláštně podíval, pohlédl na hrnek a pozvedl obočí.

"Chtěl jsem snad novou kávu?" zeptal se.

"Ne, pane, ale já myslel, že když jste tamtu odmítl, budete chtít novou." řekl jsem nejistě.

"To byl bystrý úsudek." uznal a natáhl se pro kávu. Dal jsem mu ji a on se napil. "Dej si pauzu, ale vem si tohle. Když budu něco potřebovat začne to pípat a buď nejdál v kuchyňce. Určitě tě budu za  chvvilku potřebovat.." řekl a já přikývl. Šel jsem za Anne do kuchyňky...

--- 819 slov! :'D

Táák. To byla duhá kapitolka. Jsem moc ráda za ohlas u první, takže doufám, že vás povídka bude bavit i dál.

Jo a kdyby měl někdo chuť klidně napište. Většinu dne se stejně nudím doma a ráda poznám nové lidi :))

No nic, takže děkuju a těšte se na další kapču :3